Č. 808.

Dávka z přírůstku hodnoty nemovitostí (Čechy): I. * Inspektorát pro zemské dávky v Praze je samostatným úřadem zemským, nikoli pouhým pomocným orgánem zemského správního výboru: proto nelze stížnosti u inspektorátu toho včas podané považovati za včas podané u zemského správního výboru. — II. * Den podání opravného prostředku na poštu může jen tehdy platiti za den podání opravného prostředku, byla-li poštovní zásilka adresována onomu úřadu, který je dle zákona místem podacím.
(Nález ze dne 11. dubna 1921 č. 3325.)
Věc: Vilém a Adolf J. v Plzni proti zemskému správnímu výboru v Praze o dávku z přírůstku hodnoty nemovitosti.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: Platebním rozkazem inspektorátu pro zemské dávky v Praze ze dne 19. srpna 1920 byla stěžovatelům vyměřena z prodeje mlýna č. 2 v P. dávka z přírůstku hodnoty 22779 K 91 h.
Platební rozkaz ten byl stěžovatelům doručen 23. srpna 1920 a obsahuje poučení, že lze do něho podati ve 30denní lhůtě, počítajíc ode dne jeho doručení, stížnost u zemského správního výboru.
Stěžovatelé stížnost podali poštou. Obálka adresována je: »Českému inspektorátu pro zemské dávky v Praze« a byla k poštovní dopravě odevzdána 19. září 1920. Stížnost sama řízena je na zemský správní výbor v Praze a došla inspektorátu pro zemské dávky dle presentáta dne 20. září 1920. K zemskému správnímu výboru došla, byvši tam inspektorátem postoupena, dne 24. září 1920.
Zemský správná výbor odmítl naříkaným rozhodnutím stížnost tuto jako opožděnou, poněvadž došla po 30denní zákonné lhůtě, totiž 24. září 1920, aniž zkoumal, kdy stížnost podána na poštu, poněvadž pokládal to za zbytečné, kdyžtě obálka adresována byla na zemský inspektorát, tedy úřad nepříslušný.
Stížnost proti tomuto rozhodnutí u nejvyššího správního soudu vznesená vytýká nezákonnost, poněvadž stížnost proti platebnímu rozkazu podaná byla před uplynutím lhůty zákonem stanovené poště odevzdána, což dle zákona úplně stačí.
Inspektorát pro zemské dávky není samostatným úřadem, nýbrž jen pomocným orgánem zemského správního výboru a je proto podání u něho učiněné pokládati za podání u zemského správního výboru. I kdyby toho nebylo, stačí prý podání u zemského inspektorátu, poněvadž je zásadou řízení správního, že je stížnost podati vždy u úřadu, který vydal rozhodnutí v odpor vzaté. Zásadu tu stanoví i nový řád o dávce z přírůstku hodnoty ze dne 23. září 1920 č. 545 sb. z. a n. Proto prý nevadí včasnosti okolnost, že obálka adresována byla zemskému inspektorátu, který ostatně buď stížnost měl ihned vrátiti neb ihned zemskému správnímu výboru postoupiti. Byla-li tedy stížnost opožděna, zavinil prý to zemský inspektorát a následky zavinění toho nésti musí úřad sám.
Nejvyšší správní soud uvažoval takto:
Dle § 20 cís. patentu ze dne 29. prosince 1915 č. 83 z. z. lze proti platebnímu rozkazu o dávce z přírůstku hodnoty podati stížnost ve 30denní lhůtě po jeho doručení na zemský výbor (zemskou správní komisi). Stížnost ta musí býti vznesena bezprostředně u zemského výboru (zemské správní komise) a platí pro podání stížnosti té ustanovení zákona ze dne 19. března 1876 č. 28 ř. z.
Pro posouzení daného případu je směrodatným pouze toto ustanovení, poněvadž lhůta k podání sporné stížnosti končila dnem 22. září 1920, tedy ještě před účinností nařízení vlády republiky Československé ze dne 23. září 1920 č. 545, které vstoupilo v působnost teprve dnem vyhlášení, tedy 5. října 1920.
Nemůže tedy stížnost právem se dovolávati zásad vyslovených v jiných zákonech a nařízeních, jež dovolují, aby stížnosti byly podány u těch úřadů, které v odpor brané rozhodnutí vydaly, a nemůže se přirozeně dovolávati ani § 19 nař. vlády ze dne 23. září 1920 č. 545 sb. z. a n., jež ještě neplatilo v době, kdy lhůta k podání stížnosti končila.
Dle ustanovení § 20 citovaného cís. patentu musila stížnost proti platebnímu rozkazu býti ve 30denní lhůtě podána u zemského výboru (zemské správní komise), resp. zemského správního výboru, jenž byl zákonem ze dne 13. listopadu 1918 č. 38 sb. z. a n. zřízen pro výkon prací, jež byly přikázány dosavadními zákony zemskému výboru. Stačilo ovšem, byla-li stížnost ta v 30denní lhůtě podána na poštu. Je však jasno. že stížnost nemůže býti pokládána za včas podanou, byla-li v zákonné lhůtě vůbec jen podána na poštu, poněvadž by pak ustanovení § 20 cit. cís. nařízení, dle něhož stížnost musí býti podána u zemského výboru (zemské správní komise) v případě, nebyla-li podána osobně, nýbrž poštou, bylo zcela ilusorním. Právě tak jako je potřebí, aby stížnost osobně podaná byla podána nejen včas, nýbrž u příslušného úřadu v zákoně ustanoveného, je i při stížnosti poštou zaslané potřebí dvojího: jednak, aby stížnost před uplynutím lhůty byla vůbec dána na poštu, jednak aby podána byla na poštu s příkazem, uděleným adresou náležitě psanou, by zásilka dodána byla onomu úřadu, ke kterému dle zákonného ustanovení stížnost má dojíti.
Zcela lhostejným jest tedy, jaký úřad označen byl na stížnosti samé, nýbrž rozhodným je jedině, zda onen úřad, který na obálce poště k dopravě odevzdané označen byl za adresáta (příjemce dopisu), jest oním úřadem, u něhož dle zákonného ustanovení měla býti stížnost podána.
Jestliže tedy stížnost stěžovatelem proti platebnímu rozkazu podaná ve lhůtě v § 20 cit. cís. patentu stanovené u úřadu tam jmenovaného, totiž u zemské správní komise, resp. zemského správního výboru nedošla a nebyla-li stížnost před uplynutím lhůty s označením tohoto úřadu jako adresáta dána na poštu, pak je ovšem lhůta ke stížnosti zmeškána a stížnost sama opožděna.
Bylo-li inspektorátu pro zemské dávky, jemuž stížnost ještě před uplynutím zákonné lhůty byla poštou doručena, možno zaříditi věc tak, aby stížnost u příslušného úřadu včas došla, jest lhostejno, poněvadž jak nejvyšší správní soud v opětných svých nálezech, zejména v nálezu ze dne 13. prosince 1919 č. 6599 (Boh. č. 269) vyslovil, není úřadu uložena povinnost, aby nesprávně došlá podání zákonnému místu podacímu předkládal, zejména aby učinil tak ve lhůtě k podání opravného prostředku předepsané.
Nedbala-li strana zákonných ustanovení o místě podacím, činila tak na vlastní nebezpečí, že odvolání její bude jí vráceno neb dojde na náležité místo teprve po uplynutí lhůty odvolací. Stejně není zákonem předepsáno, že by úřad byl povinen takový opravný prostředek ihned straně vrátiti.
Tvrdí-li stížnost, že inspektorát pro dávku z přírůstku hodnoty je pouhým pomocným orgánem zemského správního výboru a že tedy stížnost včas u takového pomocného orgánu podanou sluší považovati za stížnost včas podanou, stačí poukázati na ustanovení § 16 cit. cís. patentu, dle něhož je inspektorát pro dávku z přírůstku hodnoty samostatným úřadem zemským, zemskému výboru (zemskému správnímu výboru) sice podřízeným, ale nikoli pouhým pomocným jeho orgánem.
Z těchto důvodů shledána stížnost bezdůvodnou a bylo ji proto zamítnouti.

Citace:

č. 808. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1922, svazek/ročník 3, s. 452-455.