Čís. 1774.
Práva obchodního pomocníka na tantiemu dle § 14 zák. o obch. pom. (Rozh. ze dne 11. července 1922, Rv I 383/22.) V dřívějším sporu byla tehdejší žalovaná společnost uznána povinnou, by Juliu A-ovi dala vyúčet o hrubém výtěžku továrny v M. za dobu od 1. ledna 1917 do 28. února 1918 a o řádných odpisech, na tuto dobu vypadajících a valnou hromadou usnesených, a předložila mu bilance, vztahující se k této době. Společnost po té zasílala A-ovi výtahy z knih, sdělila mu, že jeho tantiema činí 4687 Kč a ponechala mu na vůli nahlédnouti v knihy. A. do knih nahlédl a vypočetl tantiemu na 58864 Kč, pozastaviv různé položky. Když pak společnosti sdělil, že dosud nedostála své rozsudečné povinnosti, žalovala společnost na určení, že nárok Julia A-а z původního rozsudku zanikl. Žalobě bylo vyhověno soudy všech tří stolic, Nejvyšším soudem z těchto
důvodů:
Základní omyl žalovaného spočívá v tom, že se domnívá, že může podle rozsudků, vydaných v předchozím sporu žádati, by mu žalobkyně vydala účet o hrubém výtěžku továrny v M. za dobu od 1. ledna 1917 do 28. února 1918 a o řádných odpisech, na tuto dobu vypadajících a valnou hromadou usnesených, t. j. aby žalobkyně ve formě podrobného účtu, specifikujíc zejména též obchodní náklady, uvedla jednotlivé položky účetní, z nichž vyplývá konečná suma hrubého výtěžku, která má býti podkladem pro výpočet 5%ní tantiemy. Než to, co žalovaný žádá, nebylo a není povinností žalobkyně. Nejvyšší soud měl již v předchozím sporu (viz č. sb. 531) příležitost, by se vyslovil o tom, jaký nárok přísluší žalovanému. Vytkl v té příčině, že »více, než stanoví § 14 zák. o obchod. pomocnících, nemůže ani zřízenec žádati na zaměstnavateli, ani tento není povinen jemu poskytnouti; zavázala-li se tedy žalovaná, platiti žalobci plat z části v 5%ní tantiemě z hrubého výtěžku, převzala tím samozřejmě povinnost, sděliti oprávněnému potřebný výkaz o tomto výtěžku, jeho vyúčet, sdělaný dle ročních bilancí, ježto by jinak nárok jeho nedal se uplatniti; a kdyby byl žalobce měl pochybnosti o správnosti a úplnosti vyúčtu, může požadovati a žalovaná musí mu dovoliti nahlédnouti do obchodních knih, pokud toho třeba, aby se přesvědčil o správnosti a úplnosti vyúčtování, jak určuje zřejmě § 14 zákona o obchodních pomocnících, jehož předpisy právě platí pro tento případ«. Jen v tom smyslu lze tedy rozuměti výroku rozsudků, vydaných v předchozím sporu, jimiž byla nynější žalobkyně uznána povinnou, by žalovanému A-ovi »dala vyúčet o hrubém výtěžku továrny v M. za dobu od 1. ledna 1917 do 28. srpna 1918 a o řádných odpisech, na tuto dobu vypadajících a valnou hromadou usnesených, a předložila mu bilance, vztahující se k této době«. Dle toho, co uvedeno, a dle § 14 zákona o obchodních pomocnících musil se žalovaný Julius A. spokojiti prostým sdělením vyúčtu, sdělaného dle příslušných bilancí, t. j. sumárního výkazu o hrubém výtěžku továrny a o odpisech za zmíněnou dobu, a mohl kromě toho jen žádati, aby mu jeho dřívější zaměstnavatelka předložila bilance za roky 1917 a 1918 a poskytla možnost nahlédnouti do obchodních knih, by mohl přezkoumati sdělený vyúčet co do jeho správnosti a úplnosti. Těmto povinnostem žalobkyně plně dostála, neboť dopisy ze dne 24. listopadu a ze dne 8. prosince 1920 sdělila mu úhrn hrubého výtěžku za léta 1917 a 1918, jakož i odpisů, na nichž valná hromada se usnesla, spolu s výpočtem 5%ní tantiemy z hrubého výtěžku po srážce odpisů, když byla již před tím mu dodala opisy bilancí (vyúčtování jmění a zisku) za roky 1917 a 1918 a dovolila jak před zasláním onoho vyúčtu ze dne 24. listopadu a 8. prosince 1920, tak i potom, aby nahlédl do jejích obchodních knih a takto si zjednal podklad pro přezkoumání zaslaného vyúčtu. Tím učinila žalobkyně zadost závazku, uloženému jí rozsudky a zákonem; více nemůže žalovaný na ní žádati, a návrh žalobcův, by vysloven byl zánik exekvovaného nároku a exekuce byla zrušena, jest tedy oprávněn. Nelzeť obchodnímu pomocníkovi ve smyslu § 14 zákona o obchodních pomocnících přiznati větších práv, než mají komanditista a tichý společník dle čl. 160 a 253 obch. zák. (Srovnej k tomu vývody o právech obchodního pomocníka s podílem na zisku čili s právem na tantiemu (commis interessé) v komentáři Stauba-Pisko 1908 čl. 57 str. 217 a v Ehrenbergově knize »Handbuch des gesamten Handelsrechtes« 2. svazek 3. oddělení § 111 a § 130 str. 610 a násl. a 836 a násl.) Domnívá-li se žalovaný, že bilance žalující akciové společnosti za roky 1917 a 1918 jsou nesprávné nebo nedostatečné a důsledkem toho také sdělený mu vyúčet tantiemy nesprávný po případě neúplný, a že mu přísluší vyšší nárok (jak si jej skutečně též vypočítal), musí žalobou uplatniti svůj nárok, a teprve v tomto pozdějším sporu bude možno rozbírati to, oč žalovaný se pokusil v nynějším sporu, t. j. otázku, byla-li tantiema, kterou mu žalobkyně vyúčtovala a vyplatila, správně vypočtena čili nic.