NPD documents search: Boh. adm., 10 (1928), sv. 1

Čís. 4236.

Sesměšňování spadá jen tehdy podle § 491 tr. zák., je-li napadený projevem uváděn v nebezpečí, že v očích jiných lidí ztratí na předpokladech vážnosti a úcty, na niž má nárok podle své osobnosti, jak se projevuje v jeho vlastnostech a smýšlení, při časopise podle úrovně, jak se projevuje zejména v zastávaných tendencích, ve způsobu psaní a v hodnotě článků.
Nestačí pouhý nepřístojný výraz, ani pouhé obraty rázu humoristického, dobírání si, úsměšky a pod.
V drobně zmínce o časopise, že si rád pokecá, nelze spatřovati sesměšňování podle § 491 tr. zák.
(Rozh. ze dne 18. srpna 1931, Zm II 185/30.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost soukromého obžalobce do rozsudku krajského jako kmetského soudu v Novém Jičíně ze dne 26. dubna 1930, jímž byl obžalovaný podle § 259 čís. 3 tr. ř. zproštěn z obžaloby pro přečin proti bezpečnosti cti podle §§ 491, 493 tr. zák. a § 1 zákona ze dne 30. května 1924, čís. 124 sb. z. a n.
Důvody:
Zmateční stížnosti lze přisvědčiti, vytýká-li věcně nalézacímu soudu s hlediska čís. 5 § 281 tr. ř., že se v rozsudku neobírá výkladem, který soukromý obžalobce dával pozastavenému výrazu již v obžalovacím spisu, a že neodůvodňuje výrok, podle něhož slovo »kecati« znamená mnoho mluviti. Přes to nebylo zmateční stížnosti vyhověti, neboť nebylo shledáno, že by náprava seznané formální vady mohla vésti k úspěchu zmateční stížnosti. Soukromý obžalobce shledával v pozastaveném výroku sesměšňování ve smyslu § 491 tr. zák. Nalézací soud' správně přihlížel i k otázce, zda v pozastavených slovech není také vinění soukromého obžalobce z opovržlivých vlastností. Dbal tím toho, že projev, v němž shledáváno sesměšňování, jen tehdy spadá pod hledisko trestního zákazu § 491 tr. zák. jakožto vydávání ve veřejný posměch, postihují-li jeho možné účinky čest a vážnost napadeného po týchž stránkách, jak by tomu bylo při hanění ve smyslu prvních dvou případů § 491 tr. zák., je-li tedy napadený projevem uváděn v nebezpečí, že v očích jiných lidí ztratí na předpokladech vážnosti a úcty, na niž má nárok podle své osobnosti, jak se projevuje v jeho vlastnostech a smýšlení, při časopise tedy podle úrovně, jak se projevuje zejména v zastávaných tendencích, ve způsobu psaní a v hodnotě článků; je tudíž třeba, by projev směřoval k těm hodnotám, jež zakládají čest napadeného; nestačí však o sobě k naplnění onoho pojmu pouhý nepřístojný výraz, ani pouhé obraty rázu humoristického, dobírání si, úsměšky a pod. (srov. sb. tr. čís. 1674, 2138, 2340, 2359, 2735, 2826, 2868, 3066, 3207, 3299, 3763, 3785, 4007, 4027, dále Altmann, Kommentar I. str. 971). S tohoto hlediska nelze důvodně tvrditi, že pozastavenými slovy — pouhou drobnou zmínkou, vsunutou do souvislosti jinak na soukromého obžalobce nijak neútočící — mohl býti časopis vystupující jakožto soukromý obžalobce (o stranu, jíž časopis slouží, tu nejde, pročež jsou dotyčné poukazy zmateční stížnosti bezpředmětné) snížen ve vážnosti v onom smyslu. I když se předpokládá ten smysl slova kecati, který s ním spojuje soukromý obžalobce, že totiž znamená mluviti nejen mnoho, nýbrž i nehodnotně, žvaniti, a nepřehlédne-li se, že výrok zněl »No, Noviny z R. si rády pokecají«, že tedy byla tu soukromému obžalobci přikládána opětovnost kecání, — nepozbývá pozastavená poznámka ráz pouhého posměšku, jímž se nepřikládají (,formou sesměšňující) soukromému obžalobci v podstatě vlastnosti nebo smýšlení opovržlivé, aniž vystupuje pozastavená poznámka z mezí úštěpků ve vzájemném časopiseckém škorpení se tak obvyklých a běžných, že již nejsou pociťovány veřejností jako vážný projev, mířící na samu onu hodnotu listu, jež zakládá jeho nárok na vážnost a úctu, a jež nemůže býti pozastavenými slovy pokládána za dotčenu. Nemýlil-li se takto napadený rozsudek v posouzení objektivní skutkové podstaty případu, bylo zmateční stížnost zavrhnouti, aniž třeba zabývati se ostatními jejími vývody.

Citace:

25. sjezd německých právníků v Bambergu.. Sborník věd právních a státních. Praha: Bursík & Kohout, 1901, svazek/ročník 1, s. 294-295.