Čís. 13210.

Souhlasný názor nižších soudů, že pachtýř různých celků, jež dohromady mají výměru přes 250 ha, nemůže se domáhati úpravy pachtovného podle vládního nařízení ze dne 29. července 1933 čís. 164 sb. z. a n., není nezákonný (§ 46 odst. (2) zák. čís. 100/1931 sb. z. a n.).
(Rozh. ze dne 25. ledna 1934, R II 570/33.)
Žádost pachtýře o úpravu pachtovného podle § 7 vlád. nařízení ze dne 29. července 1933, čís. 164 sb. z. a n., soud prvé stolice zamítl. Rekursní soud napadené usnesení potvrdil. Důvody: Prvý soud správně odůvodnil, že pachtýř různých celků, jež dohromady mají výměru přes 250 ha, nemůže se domáhati úpravy pachtovného. Že názor prvého soudu je správný, plyne i z úvahy jednak o doslovu § 7 vl. nař. čís. 164/1933, že pachtýř hospodářských celků (množné číslo) může žádati úpravu pachtovného, nepřesahuje-li výměra zemědělské půdy 250 ha, což zřejmě svědčí proti názoru stěžovatelky, jednak z rozboru názoru stěžovatelky, který by důsledně musel hájiti stanovisko, že pachtýř několika dvorů, z nichž žádný nemá zemědělské půdy 250 ha, může se domáhati úpravy pachtovného, třebaže by dvory patřily témuž propachtovateli, a tvořily latifundii souvislou, která úhrnem by měla zemědělské půdy třeba tisíce ha. Vždyť i v tom případě, že by pachtýř měl zpachtováno několik dvorů téhož majitele, jednotlivě pod 250 ha, úhrnem ale nad 250 ha, výlohy na úpravu cest, mostů, budov by se neměnily, takže by důvod, který udává stěžovatelka pro úpravu pachtovného tu byl vždy, třeba by dvorů bylo deset v sousedství a od téhož propachtovatele. I rekursní soud má za to, že první věta §u 7 nemůže míti jiný význam, než jí přikládá prvý soud, že totiž pachtýř, který má zpachtovány, resp. vlastní hospodářské celky, jichž zemědělská půda činí úhrnem více než 250 ha, nemá nárok na úpravu pachtovného podle cit. vl. nař. Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu, neshledav žádný z důvodů (§ 46 (2) zák. čís. 100/1931).

Citace:

č. 13210. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1935, svazek/ročník 16/1, s. 106-107.