Čís. 4333.

Jde o žalobu zápůrčí (§ 523 obč. zák.), domáhá-li se spoluvlastník na druhém spoluvlastníku, by ustal od dalšího rušení žalobcova spoluvlastnického práva užíváním společné nemovitosti a nemovitost vyklidil.
Jest otázkou správy společné nemovitosti (§ 833 obč. zák.), domáhá-li se spoluvlastník na druhém spoluvlastníku, by vyklidil společnou nemovitost.
(Rozh. ze dne 4. listopadu 1924, Rv II 711/24.)
Žaloba spoluvlastníka na spoluvlastnici, že porušila žalobce v jeho spoluvlastnickém oprávnění, že jest povinna zdržeti se dalšího rušení užíváním společného domku a domek vykliditi — byla zamítnuta soudy všech tří stolic, Nejvyšším soudem z těchto
důvodů:
Dovolatel spatřuje nesprávné posouzení právní v tom, že odvolací soud nezodpověděl správně otázku, zda — jak dovolatel praví doslovně — jeden ze spoluvlastníků domu je oprávněn do domu vtáhnouti a užívati ho proti vůli druhého, když odvolací soud usuzuje, že k tomu je spoluvlastník oprávněn, že sice tím porušuje právo druhého, ale že není na to žaloby, poněvadž žaloba o zápověď tohoto jednostranného užívání zasáhla by opět do oprávnění druhého. Aby mohly tyto vývody přezkoumány býti bezpečně, jest si především ujasniti, o jakou žalobu běží. Po té stránce nelze arci sdíleti právní názor odvolacího soudu, že nejde o žalobu zápůrčí, nýbrž o žalobu jednoho spoluvlastníka na druhého o opomenutí užívání společné věci, neboť žaloba tato zápůrčí žalobou jest. Žalobce, jehož spoluvlastnictví je zjištěno, domáhá se jí s předpokladem, že do jeho spoluvlastnického práva bylo vsaženo ža- lovanou — a to je prvá část žalobního žádání (slova: »výhradným užíváním — až — porušila žalobce v jeho spoluvlastnickém oprávnění«) — aby se žalovaná dalšího rušení užíváním zmíněného domku zdržela a domek tento vyklidila. To jsou všechny zákonité znaky zápůrčí žaloby, a jmenovitě sluší zdůrazniti, že jest žalobou touto vymáháno určité, právní základ v žalobcově spoluvlastnictví mající plnění a že nejde o pouhé určení právního poměru. Jinak by byl musil odvolací soud podle svého právního názoru, obsaženého v jeho důvodech, o prvé části žalobního žádání, když zjistil a uznává, že žalovaná porušila žalobce v jeho spoluvlastnickém oprávnění, rozhodnouti důsledně kladně, což však při žalobě zápůrčí, žalobě to na plnění nemohl učiniti, neboť u této tvořilo žalobní žádání, vyvrcholené v jeho druhé části, neporušitelný a nedělitelný celek. Ale i když je tomu tak, nelze dovolateli přiznati, že odvolací soud posoudil věc po právní stránce nesprávně, uznav, že žalovaná sice jednostranným užíváním oběma stranám spoluvlastnicky — každému jednou polovicí — náležejícího domku porušila žalobce v jeho spoluvlastnickém oprávnění, ale že by požadovaným rozsudkem zase bylo nezákonitým způsobem vsaženo do spoluvlastnického oprávnění žalované, a vysloviv na tomto základě, že žaloba nemá jako taková opory v zákoně a že je bezdůvodna. Podle dovolacích vývodů ovšem nelze pochybovati, že jest si dovolatel dobře vědom, v čem spoluvlastnictví spočívá, jmenovitě také, že jest si vědom, že jeden spoluvlastník není oprávněn proti vůli druhého fysicky věci užívati a druhého z užívání vylučovati, jakož i že postižený je oprávněn žalovati na zákaz takového jednostranného užívání. Ale není správným další jeho tvrzení, že se nedomáhá žalobním žádáním výhradné disposice nad věcí, že nežádá, by společné reality bylo užíváno určitým positivním způsobem, neboť sám uvádí na konec, že jenom žádá, by žalovaná ustala od užívání a tudíž se vystěhovala. Tím se dovolatel rozchází se zásadami, jím samotným v jeho vývodech hájenými, že spoluvlastnictví jest případem společenství (§ 825 obč. zák.), při němž jest rozlišovati právo v celku, které jenom všem dohromady, a to všem, kteří do jisté míry představují jedinou osobu, od jednotliveckého podílu (§§ 361, 828 obč. zák.), kterážto obě práva — právo k celku a právo k podílu — jsou obsahově zcela rozdílná, neboť, kdo nabude práva ku podílu, vstupuje do určitého společenství a jemu se podřizuje. O právu v celku může rozhodnouti pouze společenství (§ 828); o svém podílu a jeho výtěžcích rozhoduje každý podílník samostatně (§ 829). Obě strany, žalovaná fakticky, žalobce svým žádáním, by žalovaná opustila společnou realitu a se vystěhovala — porušují shora uvedené společenství, jmenovitě předpis §u 833 obč. zák., podle kterého v. z. o., § 833 Užívání společné nemovitosti bydlením je věcí její správy. Jakým způsobem tato má býti prováděna určuje zákon, jenž po této stránce vylučuje pořad práva a účastníkům přikazuje cestu nesporného řízení. Poněvadž touto cestou tato záležitost dosud nedošla svého vyřízení, je žaloba tohoto se domáhající bezdůvodna a nepřípustna.

Citace:

č. 4333. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/2, s. 563-564.