NPD documents search: Váž. tr., 7 (1925)

Čís. 1941.

Poměr trestnosti rychlé jízdy automobilem podle trestního zákona (§§y 335, 337 tr. zák.) a podle min. nařízení z 28. dubna 1910, čís. 81 ř. zák.
Jízda automobilem po silnici, na níž je sníh a náledí, spadá pod hledisko §u 337 (85 с) tr. zák.
(Rozh. ze dne 30. března 1925, Zm I 8/25).
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost obžalovaného do rozsudku krajského soudu v Chebu ze dne 18. listopadu 1924, jímž byl stěžovatel uznán vinným přečinem podle §§ů 335, 337 tr. zák., mimo jiné z těchto
důvodů:
Zmateční stížnost vytýká podle čís. 9 písm. a) §u 281 tr. ř., že nalézací soud řídil se nesprávným výkladem pojmu nedbalosti, nepřihlížev k ustanovení §u 46 min. nař. čís. 81 z roku 1910, a podle čís. 10, že zjištěné jednání zakládá toliko přestupek §u 335 tr. zák., jelikož automobily nejsou v §u 85 písm. c) tr. zák. jmenovány a provoz jich neděje se za okolností zvláště nebezpečných. Stížnost není důvodnou s hlediska žádného z uplatňovaných míst zákona.
Pokud jde o první námitku, jest stížnost na omylu ve dvojím směru. Jednak nedbá toho, že rozsudek shledává neopatrnost nikoliv pouze ve vyšší než přiměřené rychlosti jízdy, nýbrž i v tom, že stěžovatel nevěnoval tomu, co se na silnici dělo, pozornosti, jíž bylo třeba, takže vjel ze zadu na svědka K-a. Za druhé vychází stížnost výlučně a jedině z předpisu §u 46 min. nař. z 28. dubna 1910, čís. 81 ř. zák., nevšímajíc si souvislosti tohoto předpisu s ostatním obsahem VII. oddílu, najmě vůdčí zásady §u 45 nařízení. Zaměstnáním stěžovatele jest řízení a provoz silostrojních vozidel. Podle §u 233 tr. zák. jest u něho předpokládati znalost všech oněch předpisů, jejichž správný, t. j. souvislosti jich dbalý výklad sprostředkoval mu rozpoznání nebezpečnosti opačného jednání pro právní statky §em 335 tr. zák. chráněné. Předpis §u 46 zakazuje bez ohledu na zvláštní okolnosti jednotlivého případu a bezvýjimečně jízdu rychlejší, než tam stanoveno. Až do hranice tohoto zákazu. jehož nešetření tresce se samo o sobě, i když nedošlo ani k nehodě, ani ku konkrétnímu nebezpečí, jako přestupek správní (§ 55), jest podle §u 45 jízdnou rychlost určiti tak, aby řidič silostroje byl pánem své rychlosti a bezpečnost osob a majetku nebyla ohrožována, takže jest řidiči zmírniti přiměřeně rychlost jízdy a, třeba-li, zůstati státi, mohly-li by vozidlem jeho býti způsobeny nehody nebo poruchy dopravy. Dlužno proto souhlasiti se stanoviskem nalézacího soudu, že stěžovatel jednal nedbale, jeda na silnici sněhem a náledím pokryté rychlostí — lhostejno kolika kilometrovou —, jež mu bránila v tom, aby automobil okamžité neovládl. Otázku, stížností nadhozenou, zda jednal nedbale i svědek K. tím, že nedal pozor, nepřibližuje-li se nějaké vozidlo (ze zadu), možno ponechati stranou. Případná současná nedbalost K-ova nerušila by dle zásady §u 134 tr. zák. příčinné souvislosti nehody s nedbalostí stěžovatelovou a nesprostila by stěžovatele zodpovědnosti za vlastní nedbalé jednání, jež zůstalo by i za tohoto předpokladu třebas ne jedinou, přece jednou z několika příčin nehody. Souhlasiti jest se stížností potud, že automobily nenáležejí k předmětům v §u 85 písm. c) tr. zák. jmenovaným. Další otázku, děje-li se provoz automobilů vždy za okolností zvláště nebezpečných, možno ponechati stranou. Pro tento případ odvozuje rozsudek prvé stolice zákonnou známku okolností zvláště nebezpečných z konkrétních okolností případu, totiž ze skutečnosti, že na silnici byl sníh a náledí. Při tomto stavu silnice jest provoz silostrojních vozidel spojen s nebezpečím daleko větším, než provoz vozidel animální silou poháněných. I nelze shledati právní omyl v tom, že nalézací soud podřadil pro zjištěnou konkrétní příčinu zvláštní nebezpečnosti jednání stěžovatelovo pod ustanovení §u 337 tr. zák. třebaže jest pochybeným důvod v rozsudečném výroku vyslovený, že automobily jsou z předmětů v §u 85 písm. c) jmenovaných.

Citace:

č. 1941. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1926, svazek/ročník 7, s. 190-191.