Č. 12179.

Pojištění úrazové. — Řízení správní (Slovensko): Proti určení náhrady nákladů místního šetření v případě § 92 odst. 2 zák. čl. XIX: 1907, provedeného proti zaměstnavateli okresní nemocenskou pojišťovnou, jde odvolání přímo k ministerstvu sociální péče.
(Nález ze dne 2. prosince 1935 č. 12133/33.)
Věc: Okresní nemocenská pojišťovna v H. proti ministerstvu sociální péče o náklady místního šetření ve věci úrazového pojištění.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Okresní nemocenská pojišťovna v H. výměrem z 22. listopadu 1932 uložila podle § 92 zák. čl. XIX:1907 fě Z. a B. ve V., aby zaplatila do 15 dnů náklady místního šetření, provedeného orgánem pojišťovny dne 11. října 1932, částkou 195 Kč 90 h. Ministerstvo soc. péče k odvolání zúčastněné fy zrušilo nař. rozhodnutím napadený výměr okr. nemoc. pojišťovny pro nesprávné poučení o opravných prostředcích s tímto odůvodněním: »V daném případě jedná se o předpis útrat vzešlých pojišťovně vysláním úředníka k stěžující si fě za účelem zjištění dat potřebných k stanovení odškodného pro pojištěnce Michala P. v důsledku jeho úrazu. Povinnost zaměstnavatelovu k náhradě těchto útrat stanoví § 92 zák. čl. XIX:1907, podle něhož pojišťovna náhradu také předepsala. Než poučení o opravných prostředcích k výměru pojišťovny připojené, že nespokojená strana může se odvolati do 15 dnů od doručení výměru k ministerstvu soc. péče, dané pravděpodobně vzhledem k ustanovení § 20 odst. 3 cit. zák. čl., jest nesprávné, ježto § 92 obdobně, jako je tomu u § 20 odst. 3 cit. zák. čl., nestanoví specielně místo, kam lze se z tohoto výměru odvolati, a nemá v tom směru vůbec žádného ustanovení. Proto dlužno použíti v daném případě, pokud se týče kompetenčních předpisů o postupu při rozhodování této sporné otázky, jediné ustanovení § 156 cit. zák. čl., jenž stanoví, že sporné otázky mezi pokladnami se strany jedné a zaměstnavateli se strany druhé o závazcích platebních rozhoduje průmyslová vrchnost podle § 176 zák. čl. XVII: 1884, jíž v I. stolici jest nyní vzhledem k zák. č. 125/1927 Sb. okresní úřad. Pokud snad pojišťovna připojila k výměru výše uvedené poučení o opravných prostředcích vzhledem k poslední větě § 92 zák. čl. XIX: 1907, dlužno poukázati na to, že tento striktní předpis jedná pouze o použití posledního odstavce § 20 cit. zák. čl. na případy § 92, kteréžto ustanovení však se týká jen povahy úředníků, propůjčené těmto při vykonávání kontroly. Nelze však na daný případ vztahovati odst. 3 § 20 cit. zák. čl., jenž obsahuje specielní ustanovení o kompetenčním postupu výlučně jen pro případy předpisu výloh podle § 20 cit. zák. čl. Bylo proto napadený výměr zrušiti, ježto nesprávné poučení o opravných prostředcích nemůže býti straně na újmu«.
Stížnosti, jež tomuto rozhodnutí vytýká nezákonnost, musil nss dáti za pravdu.
Jde o náhradu nákladů místního šetření provedeného orgánem okresní nemocenské pojišťovny v H. v zastoupení Zemské úřadovny pro dělnické pojištění na Slov. ve věci úrazového pojištění (§§ 92 a 118 zák. čl. XIX: 1907). Na sporu jest, zda ministerstvo soc. péče v tomto sporu právem vyslovilo svou nepříslušnost k instančnímu rozhodování.
Zák. čl. XIX:1907 v hlavě II. (§§ 12 a násl.) obsahuje pravidla o ohláškách v pojištění úrazovém a nemocenském, v § 20 odst. 1 jedná o prohlídkách podniku za účelem dozoru, kterak zaměstnavatel plní povinnosti v této hlavě stanovené, a za účelem zjištění dat závazných pro pojištění a zařazení do nebezpečenské třídy, a v odstavci 3 téhož paragrafu pak stanoví oprávnění nemoc, pokladny v případě, že zaměstnavatel povinností svých neplní a nepředloží pokladně žádané údaje ani ve stanovené lhůtě, neoznámená data dáti svými vlastními orgány, vyslanými na útraty zaměstnavatele, na místě samém si opatřiti. »Útraty tohoto řízení, proti jejichž stanovení jest možno se odvolati k státnímu poj. ústavu (nyní min. soc. péče podle § 30 vl. nař. 199/1922 Sb.) buďte při neplacení vymáhány cestou správní.« V posledním odstavci tohoto §u pak se stanoví, že zmíněným orgánům Zemské úřadovny, resp. okr. nemoc. pokladny náleží v řízení podle tohoto §u úřední vlastnost jako orgánům průmyslové vrchnosti. Paragraf 92, podle kterého v daném případě byla předepsána zaměstnavateli náhrada nákladů místního šetření, má toto znění: »Zaměstnavatelé jsou povinni na požádání Zemské úřadovny pro dělnické pojištění, pokud se týče okresní dělníky pojišťující pokladny, předložiti do 8 dnů údaje, které se od nich požadují, aby odškodné mohlo býti stanoveno. Kdyby zaměstnavatel od něho požadovaných údajů ani na opětovné vyzvání během dalších pěti dnů nepředložil, jest Zemská úřadovna pro dělnické pojištění, pokud se týče okresní dělníky pojišťující pokladna, oprávněna, svůj vlastní orgán na útraty liknavého zaměstnavatele na místo samé vyslati a potřebné údaje tímto způsobem si opatřiti, a musí zaměstnavatel tomuto orgánu potřebné údaje dáti k disposici. Na tyto orgány má se rovněž použíti posledního odstavce § 20.«
Ze srovnání předpisů zde citovaných jest zřejmo, že § 92 obsahově jen opakuje a pro úsek úrazového pojištění jen blíže rozvádí všeobecnou normu § 20 o ohlašovací povinnosti zaměstnavatele a opakuje i sankci postihující její zanedbání. Uváží-li se ještě, že kompetenčního předpisu § 156, na který žal. úřad se odvolává, nelze na daný spor použíti, poněvadž se týká pouze pojištění nemocenského (»závazky platební a náhradní z nemoc, pojištění. . .«), kdežto zde jde o případ pojištění úrazového, že rovněž nelze použiti předpisu § 157, jenž upravuje sice instanční pořad ve věcech úrazového pojištění, avšak výslovně pouze pro spory o pojistné a zařazení (§§ 34 a 36), přihlédne-li se dále k tomu, že sám § 92 stilisací své poslední věty: Na tyto orgány má se rovněž použiti posledního odstavce § 20, akcentuje souvislost § 92 s § 20, nutno podle názoru nss-u přisvědčiti stížnosti, že § 92 jest jen pokračováním § 20 a že proto kompetenční předpis § 20 platí i pro případ § 92.
Z tohoto ovšem plyne, že stejně jako v případě § 20 odst. 3 i v případě § 92 odst. 2 proti určení náhrady nákladů místního šetření, provedeného proti zaměstnavateli okresní nemocenskou pojišťovnou, jde odvolání přímo k ministerstvu soc. péče. Nezbylo proto nežli nař. rozhodnutí, jež je vybudováno na odchylném právním názoru, zrušiti podle § 7 zák. o ss.

Citace:

Čís. 12074. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1933, svazek/ročník 14/2, s. 468-468.