NPD documents search: Váž. civ., 15 (1933), sv. 2

Čís. 13134.

Předpis druhého odstavce § 527 c. ř. s. platí i pro vyrovnací řízení (podle zákona ze dne 27. března 1931, čís. 64 sb. z. a n.).
(Rozh. ze dne 21. prosince 1933, R II 466/33.)
Vyrovnací soud odepřel potvrditi přijaté vyrovnání. Rekursní soud zrušil usnesení vyrovnacího soudu a uložil mu, by, nehledě k odůvodnění napadeného usnesení, znovu rozhodl o potvrzení přijatého vyrovnání.
Nejvyšší soud odmítl dovolací rekurs.
Důvody:
Rekursní soud zrušil usnesení soudu prvé stolice a, nevyhradiv svému usnesení právní moc, uložil vyrovnacímu soudu, by, nehledě k důvodům napadeného usnesení, o potvrzení vyrovnání znovu rozhodl. Předem jest uvažovati o přípustnosti dovolacího rekursu, správně rekursu, podaného Viktorem K-em a Ferdinandem Sch-em, proti tomuto zrušovacímu usnesení rekursního soudu. Podle § 70 vyr. ř. platí ve vyrovnacím řízení, neustanovuje-li tento zákon jinak, obdobně předpisy konkursního řádu, a není-li jich, ustanovení zákonů o civilním soudním řízení a o příslušnosti a pravomoci soudů civilních. Konkursní řád nemá sice v § 192, pojednávajícím o rekursu, ustanovení obdobné onomu § 527, druhý odstavec c. ř. s., nařizuje však v odstavci druhém, že, pokud není ustanoveno jinak, lze opatřením a rozhodnutím konkursního soudu i konkursního komisaře odporovali rekursem k vrchnímu soudu a rozhodnutím tohoto soudu dovolacím rekursem k nejvyššímu soudu. Z toho je patrno, že konkursní řád sice zásadně připouští rekurs i ke třetí stolici, že však nejen nevylučuje výjimky, které v té příčině má civilní řád soudní, nýbrž že s nimi i výslovně počítá (§ 188 k. ř.). Jest tedy i pro vyrovnací řízení platnost předpisu § 527, druhý odstavec c. ř. s. nepochybná (§ 70 vyr. ř.). Podle tohoto zákonného ustanoveni může býti odporováno rozhodnutí rekursního soudu, jímž bylo zrušeno usnesení soudu prvé stolice a jemu uloženo, by po slyšení stran (zde účastníků) znovu rozhodl, — jen tehdy, vyhradil-li rekursní soud svému usnesení právní moc. Podle stálé soudní praxe není rekurs přípustný ani tehdy, nenařídil-li sice rekursní soud výslovně slyšení stran, avšak nelze-li se podle povahy věci při novém rozhodování soudem prvé stolice bez něho obejíti. Tak jest tomu i v souzeném případě. Uložil-li rekursní soud podle posledního odstavce odůvodnění napadeného usnesení vyrovnacímu soudu, by se obíral ostatními podmínkami potvrzení přijatého vyrovnání, měl patrně na zřeteli, by mimo jiné zkoumal, zda není překážek potvrzení vyrovnání ve smyslu § 58 odstavec první čís. 3 a 4 vyr. ř. Při řešení této otázky, zda byly některému věřiteli proti ustanovení § 55 vyr. ř. poskytnuty zvláštní výhody, nebude se však moci vyrovnací soud, zejména vzhledem k podání Viktora K-a ze dne 21. září 1933 obejiti bez výslechu účastníků. Jest tedy rekurs podle toho, co již bylo uvedeno, nepřípustný a bylo jej odmítnouti (§ 523 c. ř. s. a § 188 k. ř. a § 70 vyr. ř.).

Citace:

Čís. 13134. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1934, svazek/ročník 15/2, s. 680-681.