čís. 13690.
Vyrovnací řád ze dne 27. března 1931, čís. 64 sb. z. a n.
Nelze odporovati ve vyrovnacím řízení rozhodnutí, kterým bylo věřiteli hlasovací právo přiznáno.
(Rozh. ze dne 27. června 1934, R II 276/34.)
Vyrovnací komisař přiznal bance L. hlasovací právo. Rekursní soud odmítl rekurs vyrovnacích věřitelů. Důvody: Bylo-li hlasovací právo některého z věřitelů ve vyrovnacím řízení popřeno jiným věřitelem, jest postup v otázce této upraven předpisem § 52 vyr. ř., podle něhož věřitel prozatím hlasuje. Předpis tento jest závazný a důsledkem toho stížnost bezpředmětná.
Nejvyšší soud nevyhověl rekursu týchž vyrovnacích věřitelů do odmítacího usnesení rekursního soudu.
Důvody:
Napadeným usnesením odmítl rekursní soud právem rekursy vyrovnacích věřitelů do usnesení vyrovnacího komisaře, kterým přiznal bance L. hlasovací právo pro její přihlášenou pohledávku ve vyrovnacím řízení, i když nelze schváliti důvody, z nichž tak učinil. Pro vyrovnací řízení platí, pokud vyrovnací řád nemá zvláštních předpisů, obdobně předpisy řádu konkursního (§ 70 vyr. ř.). O přípustnosti opravného prostředku proti rozhodnutí, kterým bylo věřiteli přiznáno hlasovací právo ve vyrovnacím řízení, nemá vyrovnací řád předpisu, ježto předpis odst. (3) § 52 vyr. ř. upravuje přípustnost opravného prostředku jen pro případ, že věřiteli bylo hlasovací právo odepřeno. Pro případ pp uvedený platí proto obdobně předpis § 94 konk. ř.; z toho vyplývá, že nelze odporovati ve vyrovnacím řízení rozhodnutí, kterým bylo věřiteli hlasovací právo přiznáno. Byl tudíž rekurs do usnesení prvého soudu ze dne 13. března 1934 nepřípustným a bylo jej proto odmítnouti. Předpisu § 192 odst. 2 konk. ř. nelze obdobně (§ 70 vyr. ř.) použiti, ježto toto ustanovení platí jen, není-li v konk. řádě pro ten který případ zvláštního jiného předpisu, čemuž vzhledem k ustanovení § 94 konk. ř. tak není.