NPD documents search: Boh. adm., 18 (1936)

Čís. 10212.

Pojišťovací smlouva.
Nebyla-li dána upomínka předepsaná pojišťovacími podmínkami pro případ neplacení následné premie, neodstoupila pojišťovna od smlouvy tím, že nepodala včas žalobu o zaplaceni premie.
(Rozh. ze dne 9. října 1930, Rv I 1684/29).
Proti žalobě pojišťovny o zaplacení následné pojišťovací premie namítl žalovaný mimo jiné, že pojišťovna nezažalovala dlužnou prémii ani v jednoměsíční dodatečné lhůtě ani v další tříměsíční lhůtě, takže bylo pojištění podle § 6 čís. 4 poj. podm. zrušeno. Procesní soud prvé stolice uznal podle žaloby. Důvody: V námitkách opírá se žalovaný'o ustanovení pojišťovací smlouvy (§ 6 všeobecných pojišťovacích podmínek). Podle třetího odstavce tohoto paragrafu jest žalobkyně povinna, nebude-li po zaplacení první premie následující premie zaplacena, žalovaného pod pohrůžkou následků prodlení písemně í vyzvati, by prémii do měsíce po odeslání upomínky zaplatil. Zůstala-li | upomínka bez výsledku, přestává po uplynutí lhůty ručení společnosti. Nebude-li dlužná následující premie do tří měsíců po uplynutí upomínací lhůty zažalována, platí to za upuštění žalobkyně od smlouvy. Jde o to, co se stane, když žalobkyně se stanovením dodatečné lhůty jednoho měsíce s pohrůžkou následků prodlení neupomínala a pak ani do tří měsíců t. j. zde čtyři měsíce nežalovala. Žalovaný míní, že pojištění jest zrušeno. Toto stanovisko však nemůže soud schváliti. Výraz »hat aufzufordern« ukládá sice žalobkyni závazek. Jako sankce na nedodržení tohoto závazku není však stanoveno upuštění od smlouvy, nýbrž žalobkyně ztrácí jen výhodu, že od uplynutí lhůty přestává ručení. Žalobkyně ručí, ač premie nebyla zaplacena, dále. Upuštění od smlouvy může se podle pojišťovacích podmínek státi teprve, když, byla udělena jednoměsíční dodatečná lhůta, ježto právě bez této tříměsíční další lhůta nezačíná běžeti. Odvolací soud napadený rozsudek potvrdil. Důvody: Žalobní právo přísluší žalobkyni podle § 904 a 1334 obč. zák. od doby, od které uplynula smluvená lhůta platební. Ustanovení § 6 odstavec 3 a 4 podmínek nepřekážejí tomuto právu žalobnímu, poněvadž jednak uvádějí podmínky, jež musí pojišťovna splniti, má-li její ručení zůstati v klidu, jednak stanoví domněnky, za kterých nastává odstoupení od pojišťovací smlouvy se strany žalující společnosti. Z předložené korespondence vyplývá, že společnost nedala žalovanému kvalifikovanou jednoměsíční lhůtu, že ani v jejím upomínacím dopise ze dne 24. července 1926 lhůta není určena, nýbrž že se korespondence tomuto dopisu předcházející týká jen prodloužení lhůt při poskytnutí úvěru ohledně nezaplacené následní premie. Žaloba o zaplacení této premie nemůže býti považována za bezpředmětnou proto, že, jak se žalovaný neprávem domnívá, pojišťovna odstoupila od smlouvy, ani za předčasnou proto, že žalující strana nedostála závazku k upomenutí s určením jednoměsíční lhůty k zaplacení. Ručení žalobkyně neodpočívá a dále, pokud nebylo učiněno zadost předpisům třetího odstavce § 6. podmínek. V tom právě spočívá risiko žalobkyně a žalovaný neprávem namítá, že žalobkyně má býti odměněna za něco, co sama neposkytla. V tom směru jest poukázati k tomu, že jsou to všeobecné následky, ana pojišťovací smlouva dále trvá, a jež nastupují při prodlení jedné ze stran, která nesouhlasí s rozvázáním smlouvy, a jiných podmínek pro zrušení smlouvy není.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Dovolání opřené o dovolací důvod § 503 čís. 4 c. ř. s. není opodstatněno. Nesprávně vykládá ustanovení § 6 všeobecných pojišťovacích podmínek dovolání. Podle § 6 čís. 2 všeobecných pojišťovacích podmínek ručí pojišťovna, jakmile prvá premie byla zaplacena, pokud se týče pojišťovnou byla ještě dodatečně přijata, a toto ručení pak trvá, i když následující premie nebyla včas zaplacena. Jen, kdyby pojišťovna v takovém případě nechtěla ručiti, musí podle § 6 čís. 3 všeobec. poj. podm. upomenouti obmeškalého pojistníka způsobem tam uvedeným, jelikož jen v tomto případě nastane klid ručení, a také jen v tomto případě znamenalo by podle § 6 čís. 4 všeob. poj. podm. nepodání žaloby v další lhůtě tří měsíců odstoupení od smlouvy. Tylo účinky nemá však upomínka, postrádající náležitosti § 6 čís. 3 všeobec. poj. podm., a, jelikož v souzeném případě upomínka podle § 6 čís. 3 všeobec. poj. podm., jak patrno z předložených dopisů, dána nebyla, neodstoupila žalobkyně od smlouvy tím, že nepodala žalobu včas. Ale žalobkyně ani jinak neodstoupila od smlouvy mlčky (§ 863 obč. zák.), neboť jest zjištěno a ostatně i nesporné, že žalovaného o zaplacení zažalované premie opětně upomínala, čím zřejmě dávala na jevo, že na smlouvě trvá. Trvá-li však, jak dolíčeno, smlouva dále, jest žalovaný povinen, zaplatiti zažalovanou prémii, a žaloba není ani předčasnou, ana prvá premie dospěla podle § 6 čís. 2 všeob. poj. podm. dne 6. ledna 1927 a následující, zažalovaná, premie dospěla podle toho dne 6. ledna 1928, tedy v každém případe dříve, než vynesen byl rozsudek prvého soudu (§ 406 c. ř. s.). Mylným jest posléze dovolatelovo mínění, že žalobkyně žádá zaplacení bez právního důvodu, neboť žaluje z důvodu smlouvy, podle níž, nepouživší práva § 6 čís. 3 všeob. poj. podm., ručí za škodu krytou pojistkou.

Citace:

č. 3797. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/1, s. 677-679.