Čís. 15053.

Byla-li pozůstalost již odevzdána dědici (transmittentovi) a objeví-li se po jeho smrti další pozůstalostní jmění, nejde o případ transmisse.
Nově se vyskytnuvší jmění nelze v tomto případě považovati za ležící pozůstalost; odevzdací listinou byla povolaným dědicům odevzdána veškerá pozůstalost, ať známá nebo neznámá, jako celek.
(Rozh. ze dne 19. března 1936, R I 98/36.) Podle pravoplatné odevzdací listiny okresního soudu ze dne 9. února 1923 s dvěma dodatky byl rolnický statek s obytným domem jako rolnická usedlost střední velikosti, náležející zůstavitelovi Augustu H., podle ustanovení zákona ze dne 7. srpna 1908, čís. 68 z. z. pro Čechy odevzdán Josefu H. jako přejímateli. Tento zemřel dne 24. dubna 1935. Po jeho úmrtí vyšlo na jevo, že jedna pozemková parcela nebyla v pozůstalostním jmění Augusta H. uvedena, pročež pozůstalostní soud o ní provedl další potřebné úřední jednání (§ 179 nesp. pat.) a byla tato parcela jako součást pozůstalosti po Augustu H. přikázána pozůstalosti Josefa H. Tomuto rozhodnutí odpírají pozůstalí po Augustu H. nezl. Jindřich H. a Ema P., tvrdíce, že dědické právo Josefa H. podle zemského zákona ze dne 7. srpna 1908 čís. 68 z. z. pro Čechy je právem ryze osobním, jež cestou transmise podle § 537 obč. zák. nepřechází na jeho dědice. Rekursní soud zamítl jejich stížnost do rozhodnutí soudu prvého.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Transmise po rozumu § 537 obč. zák. předpokládá, že se povolaný dědic, jemuž pozůstalost prvního zůstavitele napadla (transmittent), již nedožije jejího odevzdání, že se však nápad nepovažuje za zmařený ani tehdy, když se povolaný dědic ještě nepřihlásil k pozůstalosti, jen když se dědictví nevzdal, takže dědic dědicův (transmissar), aniž přímo dědí po prvním zůstaviteli, v prvním pozůstalostním řízení uplatňuje pouze dědické právo transmittentovo. Dovolací rekurenti poukazují v souzeném případě neprávem na předpis § 537 obč. zák., neboť není sporné, že pozůstalost po Augustu H. byla již pravoplatně odevzdána; nově se vyskytnuvší jmění nelze proto již považovati za ležící pozůstalost, představující zůstavitele snad zase podle § 547 obč. zák., naopak byla veškerá pozůstalost, ať známá nebo neznámá, již svého času jako celek odevzdací listinou povolaným dědicům odevzdána a řízení podle § 179 nesp. pat. sleduje toliko účel provésti takové úřední úkony, jichž jest v tom kterém případě potřebí k osvěčení a k zabezpečení nároků účastníků a zvláště k zajištění poplatků, pročež název »dodatečná odevzdací listina« je nemístný (rozh. čís. 7559 Sb. n. s.). Ježto již není sporné, že zmíněná parcela je částí rolnického statku Josefa H. dne 9. února 1923 odevzdaného, nejde vůbec o případ transmise a nelze proto tvrditi, že rozhodnutí nižších soudů, doplnivších stav jmění po Augustu H. a upravivších potřebnou doložku k provedení knihovního pořádku, příčí se předpisu § 537 obč. zák. a tedy je nezákonné.

Citace:

Čís. 15053.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1937, svazek/ročník 18, s. 337-338.