NPD documents search: Váž. civ., 9 (1927), sv. 2

— Čís. 7377 —
Čís. 7377.

Poddlužník jest oprávněn k rekursu do usnesení, povolujícího exekuci, odporuje-li povolení zákonu.
Předpisu § 49 ex. ř. lze použíti pouze v otázce, za jakých předpokladů jest dlužník, jenž vykonal vyjevovací přísahu podle § 47 ex. ř., zavázán opětně ji vykonati. Vymáhající věřitel není povinen v případě, že dlužník vykonal vyjevovací přísahu, osvědčiti v exekučním návrhu, že dlužník nabyl nového jmění.
(Rozh. ze dne 3. října 1927, R I 783/27.)
Ku vydobytí peněžité pohledávky povolil soud prvé stolice exekuci zabavením služebních příjmů dlužníkových. Rekursní soud k rekursu poddlužnice exekuční návrh zamítl v podstatě proto, že dlužník vykonal dne 8. března 1927 vyjevovací přísahu v ten rozum, že nedostává mzdy od poddlužnice a že vymáhající věřitel neosvědčil v exekučním návrhu, že dlužník nabyl po té době nového jmění.
Nejvyšší soud obnovil usnesení prvého soudu. — Čís. 7378 —
Důvody:
Pokud stěžovatelka upírá poddlužnici oprávnění k rekursu proti povolení exekuce nelze s ní ovšem souhlasiti. Poddlužníku přísluší podle čtvrtého odstavce § 294 ex. ř. právo k rekursu do usnesení povolujícího exekuci, odporuje-li povolení zákonu (čís. 3983 sb. n. s.). Tomuto požadavku vyhověla formálně poddlužnice, neboť v rekursu vytkla, že povolení exekuce je nepřípustné, ana vymáhající věřitelka neosvědčila, že dlužník nabyl nového jmění, ačkoliv vykonal vyjevovací přísahu v ten rozum, že nedostává od poddlužniee mzdy, a pak že výživné za dobu od 1. října 1922 do 31. března 1924 jest promlčeno.
Stěžovatelce jest však přisvědčiti potud, pokud napadá usnesení rekursního soudu po věcné stránce. K výtce poddlužnice, že nárok na výživné jest částečně promlčen, nebylo lze již z toho důvodu přihlížeti, že soud, povolující exekuci, jest vázán údaji exekučního návrhu (§ 3 a 54 ex. ř.) a nepřísluší mu zkoumati, zda pohledávka, jsoucí předmětem exekuce, trvá po právu; stačí, když byla v exekučním návrhu přesně označena číselně i co do právního důvodu a osoby poddlužníka. Neobstojí ani námitka poddlužnice, že nelze podle § 49 ex. ř. povoliti novou exekuci proti dlužníkovi, an vykonal dne 8. března 1927 vyjevovací přísahu v ten rozum, že nedostává mzdy od poddlužnice, a vymáhající věřitelka neosvědčila v exekučním návrhu, že dlužník nabyl po té době nového jmění. Ustanovení § 49 ex. ř. jest výjimečným předpisem, jehož lze použíti jen pro případ v zákoně výslovně stanovený, totiž jen tehdy, když jde o otázku, za jakých předpokladů jest dlužník, který vykonal vyjevovací přísahu podle § 47 ex. ř., zavázán opětně ji vykonati. Nelze ho proto použíti obdobně v případě, o nějž tuto jde. V zákoně také není ustanovení, podle něhož by byl vymáhající věřitel v případě, že dlužník vykonal vyjevovací přísahu, povinen osvědčiti v návrhu exekučním, že dlužník nabyl nového jmění. Předpoklady návrhu exekučního jsou přesně uvedeny v § 54 ex. ř. a jen těch jest vymáhajícímu věřiteli dbáti. Rekursní soud vyhověl tudíž neprávem rekursu poddlužnice proti usnesení prvého soudu.

Citace:

č. 7377. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9/2, s. 219-220.