Soudní síň. Illustrovaný týdenní zpravodaj vážných i veselých soudních případů, 3 (1926). Praha: Vydavatel Ing. Josef Buchar, 576 s.
Authors:
— Čís. 7522 —

Čís. 7522.


Ochrana nájemců (zákon ze dne 26. března 1925, čís. 48 sb. z. a n.).
»Najatými místnostmi«48/1925 sb., § 7.1 ve smyslu § 7 (1) zák. jsou všechny do užívání dané místnosti, v nichž jest provozována živnost, nechť jest právní poměr posuzovati jako nájem v užším slova smyslu nebo jako pacht.

(Rozh. ze dne 17. listopadu 1927, Rv I 1440/27.)
Výpověď z pachtu hostinské a výčepnické živnosti a z pachtovaných místností procesní soud prvé stolice k námitkám žalovaného zrušil, odvolací soud napadený rozsudek potvrdil.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Nejvyšší soud vyslovil a podrobně odůvodnil v rozhodnutí sb. n. s. čís. 5579, že »najatými místnostmi« ve smyslu § 7 (1) zákona ze dne 26. března 1925, čís. 48 sb. z. a n. rozumí se všechny do užívání dané místnosti, v nichž jest živnost provozována, nechť právní poměr dlužno podle § 1091 obč. zák. posuzovati jako nájem v užším slova smyslu nebo jako pacht. Tímto názorem řídili se nižší soudové při rozhodnutí této právní rozepře a není tudíž řízení odvolacího soudu vadné proto, že ani tento soud nepřipustil důkazy v odvolacím spise blíže uvedené, jimiž — Čís. 7523 —
mělo býti prokázáno, že živnost hostinská a výčepnická s příslušnými místnostmi k provozování této živnosti určenými byla propachtována za jednotnou úplatu a že podle pravého úmyslu stran nešlo o smlouvu nájemní, nýbrž o smlouvu pachtovní. Dovolání snaží se dolíčiti, že právní názor, vyslovený v rozhodnutí sb. n. s. čís. 5579 jest mylným a neudržitelným, ale jeho vývody před bližším přezkumem neobstojí. Především jest zcela vedlejším, že rozhodnutím tímto nebyla právní rozepře rozhodnuta věcně (in merito), neboť to nemá co činiti se správností nebo nesprávností právního názoru v tomto rozhodnutí vysloveného. Vedlejším jest i počet místností daných pachtýři živnosti do užívání. Ale dovolání neprávem poukazuje k tomu, že »zbaven pramene své výživy« může býti i pachtýř živnosti, jenž ji provozuje ve vlastních místnostech, snažíc se z toho dovozovati jistou nedůslednost v odůvodnění onoho rozhodnutí, neboť přezírá, že pachtýřům živností nebyla a není poskytnuta ochrana nájemců snad proto, že byla a jest nouze o živnosti, které by mohly býti zpachtovány, nýbrž o místnosti, v nichž tyto živnosti mohou býti provozovány. Otázkou, zda majitel koncese, již dal na základě pachtovní smlouvy v pacht, nemohl by tuto pachtovní smlouvu vypověděti ani tehdy, kdyby pachtýř koncese živnost provozoval v místnostech najatých od osoby jiné, odlišné od majitele koncese, netřeba se zabývati, protože v souzeném případě propachtovatel živnosti dal pachtýři do užívání zároveň i místnosti. Dovolání konečně neprávem odkazuje na zdejší rozhodnutí sb. n. s. čís. 4984, an se nejvyšší soud od právního názoru tam vysloveného zatím odchýlil, a naprosto nedůležitá jest okolnost, že toto rozhodnutí bylo prý ve sb. n. s. uveřejněno právě v době, kdy žalobkyně dala žalovanému výpověď.
Citace:
č. 7522. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9/2, s. 526-527.