NPD documents search: Váž. civ., 12 (1930), sv. 1

Čís. 9569
—
Byl-li prodatel povinen k dodávce zboží jen »v mezích úvěru« kupitele a kupitel v době, kdy dodávku odvolal, již neměl úvěru a žádané povolení úvěru mu bylo odepřeno, nebyl prodatel povinen dodati zboží na úvěr, nýbrž byl oprávněn požadovati zaplacení předem. V tom, že prodatel vyzval kupitele, by dodávku odvolal, nelze spatřovati upuštění od podmínky, dodati zboží jen v mezích úvěru kupitele.
(Rozh. ze dne 24. ledna 1930, Rv II 249/29.).
Žalující firma domáhala se na žalované firmě, by byla uznána povinnou dodržeti uzávěrku o dodávce dvou cisteren benzinu. Oba nižší soudy žalobu zamítly, odvolací soud z těchto důvodů: Procesní soud zjistil, že žalovaná byla povinna k dodávce bez hotového placení jen »v mezích úvěru« a že žalobkyně počátkem května 1928 u sdružení rafinerií minerálních olejů úvěru vůbec nepožívala, je-li zjištěno, že žalovaná byla k dodávce dvou cisteren benzinu povinna jen »v mezích úvěru« a že žalobkyně, když tyto dvě cisterny odvolala, již neměla úvěru u sdružení rafinerii minerálních olejů a že žádané povolení úvěru bylo jí odepřeno, ježto revise jejích knih neprokázala oprávněnost této žádosti, jest plně souhlasiti s názorem procesního soudu, že žalovaná nebyla povinna dodati cisterny benzinu na úvěr, hledíc k ustanovením §§ 1052 a 1066 obč. zák. Žalovaná byla oprávněna požadovati zaplacení předem. Ostatně toto právo (zaplacení předem) příslušelo žalované i podle bodu 6 odst. 2 všeobecných prodejních podmínek uvedených na rubu uzávěrky, jejíž pravost a správnost žalobkyně uznala. Názoru uplatňovanému v odvolání, že žalovaná, vyzvavši žalobkyni dopisem ze dne 3. května 1928 k odvolání s konečnou lhůtou do 15. května 1928 dala tím mlčky najevo, že žalobkyně má úvěr poskytnutý v čase uzávěrky, nelze přisvědčiti. Žalobkyně v řízení v prvé stolici ani netvrdila, že žalované bylo známo alespoň již 3. května 1928, že žalobkyně nemá úvěru u sdružení rafinerií. Žalovaná výslovně uvedla v žalobní odpovědí, že se zeptala v evidenční kanceláří na úvěr žalobkyně, když tato zboží odvolala, a že jí bylo sděleno, že úvěr jest vyčerpán. Nato dopisem ze dne 10. května 1928 žádala zaplacení předem. Nelze tudíž, hledíc k ustanovení § 863 obč. zák. a čl. 279 obch. zák. míti zato, že žalovaná tím mlčky projevila, že žalobkyně požívá dále úvěru jí poskytovaného v době uzávěrky. I za zákonných podmínek (§ 1052 obč. zák.), na něž se v dovolání poukazuje, byla by žalobkyně povinna zaplatiti kupní cenu při odebírání zboží z ruky do ruky. Nemohla by tedy žádati, jak míní odvolání, by jí zboží bylo napřed dodáno pod podmínkou, že ihned po dodání zboží zaplatí.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Odvolací soud posoudil věc v podstatě správně po právní stránce a stačí poukázati k důvodům napadeného rozsudku, které dovoláním nebyly vyvráceny. Vzhledem k vývodům dovolání jest však dodali ještě toto:
Žalovaná nebyla povinna dodati zboží podle uzávěrky, neodvolala-li je žalobkyně do konce listopadu 1927 (bod 7 všeobecných prodejních podmínek). Jestliže přes to vyzvala žalobkyni dne 3. května 1928, by zboží odebrala, byla to ochota, z níž nelze dovozovati, že žalovaná upustila od domácí podmínky, podle níž byla povinna dodati jen v mezích úvěru. Byla tudíž žalovaná oprávněna kdykoli zjistiti, zda úvěr žalobkyně není vyčerpán, a učinila-li tak teprve po vyzvání odběru, nepozbyla tím nároku stornovati zakázku nebo žádati placení předem, ukázalo-li se, že úvěr žalobkyně jest vyčerpán, nehledíc ani k bodu 6. všeobecných prodejních podmínek, podle nichž byla oprávněna k stornu zakázky, nebo k požadavku placení předem i tehdy, ukázalo-li by se nebezpečí ve finanční situaci žalobkyně. Bylo zjištěno, že Svazem rafinerií bylo žalobkyni odepřeno povolení úvěru, poněvadž revise jejích knih neprokázala oprávněnost její žádosti o úvěr. To bylo zajisté dostatečným důvodem k opatření žalované ve smyslu bodu 6. všeobecných prodejních podmínek.

Citace:

Čís. 9569.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1931, svazek/ročník 12/1, s. 139-140.