Čís. 13679.
Ustanovení § 6 adv. řádu žádá jen, aby bylo hlasujícího rady sborového soudu v této vlastnosti po pět let použito, aniž by způsob použití obmezovalo výhradně na činnost přímo u sborového soudu; byla-li mu tudíž přidělena soudcovská činnost u okresního soudu v sídle sborového soudu, působil tím ve vlastnosti hlasujícího rady jako člen sborového soudu a jest mu započísti i tuto dobu do pětileté doby stanovené v § 6 adv. řádu.
(Rozh. ze dne 27. června 1934, R I 618/34)
Výbor advokátní komory zamítl žádost Bohumila F-a, vrchního soudního rady v. v., o zápis do seznamu advokátů. Důvody: Z osvědčení presidia krajského soudu v Čes. Budějovicích vysvítá, že jste byl jmenován radou zemského soudu pro krajský soud v Čes. Budějovicích dne 27. prosince 1912 a dne 16. prosince 1919 radou vrchního zemského soudu, v kteréžto hodnosti až do konce října 1927, kdy dán jste byl na trvalý odpočinek, jste působil. Po celou tuto dobu 15 roků působil jste výhradně u okresního soudů v Čes. Budějovicích. Občas zasedal jste jako náhradní člen v senátech krajského soudu, zejména v době soudních prázdnin. Byl jste tedy po 15 roků radou pokud se týče vrchním radou zemského soudu, podle tehdejší terminologie. Nepůsobil jste však po dobu pěti roků jako hlasující rada u soudu sborového, jak vyžaduje § 6 adv. ř. jako podmínku pro zápis do listiny advokátů. Výbor advokátní komory nesdílí názor, že každý pro sborový soud jmenovaný rada již tímto svým jmenováním působí jako hlasující rada u soudu sborového. Zákon nespokojuje se s požadavkem prostého jmenování radou u soudu sborového, nýbrž výslovně klade za podmínku působení jako rada hlasující. Tento přídavek »hlasující« neměl by jinak žádného smyslu, neboť každý rada sborového soudu měl již po zákonu samém (§ 30 zák. o soud. org.) právo k hlasování, aniž by zvlášť uděleno býti musilo. Přídavek »hlasující« neznamenal tedy zvláštní kategorii soudních radů, nýbrž označuje v zákoně jen funkci, že skutečně právo hlasovací vykonává. Podle tehdejšího pojmenování »rada zemského soudu« přidělený k soudu okresnímu právo hlasovací nevykonával a nebyl tedy hlasujícím radou. Kdyby názor Váš opírající se sice o rozhodnutí nejv. soudu ze dne 9. června 1933 R I 477/33 byl správný, pak by nebylo lze vytsvětlili: a) proč zákonodárce výslovně uvádí označení »hlasující rada u sborového soudu«, když kategorie »hlasující rada« neznačí zvláštní hodnost, od ostatních radů odlišnou, b) proč zákonodárce výhodu § 6 adv. ř. poskytnouti chtěl jen radům zaměstnaným u okresních soudů v sídle soudů sborových a nikoliv soudním radům působícím v místech jiných, když služba těchto radů u všech soudů okresních je stejná, nechať působí kdekoliv; spíše naopak byla působnost soudů okresních v sídlech soudů sborových proti okresům venkovským súžena. An jste tedy nesplnil podmínku § 6 adv. ř., nebylo lze vyhověti Vaší žádosti o zápis Váš do listiny advokátů. Valná hromada advokátní komory nevyhověla odvolání žadatelovu a to z důvodů, jež jsou uvedeny v napadeném usnesení komorního výboru a dodala: K Vaším vývodům se podotýká, že dovolané Vámi rozhodnutí nejvyššího soudu v Brně ze dne 9. června 1933 č. j. R I 477/33 nemohlo přivodili změnu názoru advokátní komory, poněvadž se komora drží jasného doslovu zákona, hledí také k jeho smyslu a při výkladu jeho dbáti musí obvyklých zásad právních. V § 6 adv. ř. se jasně stanoví, že pro zápis do listiny advokátů požadavek doktorátu, přípravné praxe a advokátní zkoušky netřeba vykazovat! takovým hlasujícím radům, kteří tuto službu po pět roků konali u sborového soudu, »Verwendung« značí skutečné služební použití a nikoliv pouhé jmenování nebo způsobilost k použití (rozhodnuti vid. n. s. ze dne 7. července 1908 č. j. R 755/8 J. Bl., 1908 str. 419). Každý ke krajskému soudu jmenovaný rada zajisté má práva rady hlasujícího u tohoto soudního dvoru, leč ne každý rada tato práva skutečně vykonává. Když radu ke krajskému soudu jmenovaného president přidělí k soudu okresnímu, nepřestal tím ovšem býti členem soudu krajského, avšak službu koná, použito jest jeho služeb nikoli u krajského, nýbrž u okresního soudu; nehlasuje však ani u toho ani u onoho. Kdyby zákonodárce z roku 1868 byl chtěl udělili soudcovské privilegium každému soudnímu radovi v sídle sborového soudu, byl by býval v § 6 adv. ř. použil nepochybně jiného rčení, zejména na místě »Verwendung« musil by užiti slova »Anstellung« nebo »Ernennung«; nad to by byl zajisté vynechal přívlastek »hlasující«, ježto každý rada jest oprávněn k hlasování. Nesvědčí tedy doslov, zákona pro stanovisko Vaše. Výklad Váš není v souhlasu ani s duchem zákona, jenž uděliti chtěl privilegium jen určité kategorii soudních radů. Těžko by bylo nalézti rozumný důvod, že by zákonodárce toto privilegium uděliti chtěl i radům u okresních soudů v sídlech krajských soudů sloužícím a nikoli také radům u soudů v městech okresních, kdyžtě služba všech těchto soudních radů v podstatě jest touž. I když jste někdy, jak uvádíte ve svém odvolání, zasedal u krajského soudu jako náhradní člen senátu neb jako člen senátu feriálního, dělo se tak přece jen občas a není prokázáno, že tato občasná funkce Vaše naplnila dobu celých pěti roků. Nad to Váš výklad § 6 adv. ř. třeba byl v souhlase s rozhodnutím nejvyššího soudu z r. 1933 jest extensivním výkladem zákona výjimečného, což není přípustno. Tyto názory komory kryjí se s literaturou (Lohsing str. 58 a násl.). Není to tedy akademické lpění na názoru opačném, než vyslovil nejvyšší soud, nýbrž zřetel na přesný předpis zákona, pro který nebylo možno vyhověli komornímu výboru Vaší žádosti a Valné hromadě Vašemu odvolání.
Nejvyšší soud vyhověl odvolání žadatelovu, zrušil napadené usnesení jakož i usnesení výboru advokátní' komory a uložil mu, by, nehledě k důvodu, pro který zamítl žádost o zápis do seznamu advokátů, o tomto návrhu znovu rozhodl.
Důvody:
Nejvyšší soud vyslovil v rozhodnutí ze dne 9. června 1933 č. j. R I 477/33 čís. 12683 sb. n. s. názor, že ustanovení § 6 adv. ř. žádá jen, aby bylo hlasujícího rady sborového soudu v této vlastnosti po pět let použito, aniž by způsob použití obmezovalo výhradně na činnost přímo u sborového soudu, nebo dokonce jen v senátech sborového soudu; byla-li mu tudíž přidělena soudcovská činnost u okresního soudu v sídle sborového soudu, působil tím ve vlastnosti hlasujícího rady jako člen sborového soudu a jest mu započísti i tuto dobu do pětileté doby stanovené v § 6 adv. ř. Od tohoto názoru nemá nejvyšší soud důvodu se odchýliti a dodává se vzhledem k důvodům napadeného usnesení: Spis Lohsingův, str. 58, čís. 13680
765
ke jest vyslovený opačný názor, se opírá jen o rozhodnutí bývalého nejvyššího soudu vídeňského ze dne 7. července 1908 č. j. R I 755/ 8 J. Bl. 1908 str. 419. S těmito důvody však nelze souhlasili. Neboť podle civilní jur. normy z 20. listopadu 1852 čís. 251 ř. zák. byly městské delegované okresní soudy (městské praetury) považovány za součást sborového soudu, což plyne z § 12 zmíněné jur. norm., kde se praví, že soudnictví se vykonává v první stolici sborovými soudy a okresními soudy (práturami), t. j. venkovskými okresními soudy. Ustanovení to třídilo příslušnost sborového soudu podle jeho širšího obvodu a užšího (městského) obvodu, v němž nepříslušelo veškeré soudnictví sborovému soudu; a okresnímu soudu v sídle sborového soudu byla z toho vyhražena jen určitá část (§ 12 odstavec 2) a vykonával tedy takový okresní soud soudnictví proto, poněvadž byl k tomu jako součást sborového soudu delegován. Jur. norma nečinila žádného rozdílu mezi soudci působícími přímo u sborového soudu a mezi soudci u delegovaného okresního soudu a ani s hlediska § 6 později vydaného adv. ř. z roku 1868( nelze takový rozdíl činiti. Postupem času bylo pak zavedeno saníosoudcovství i u sborových soudů (§ 7 a jur. normy ve znění cis. nař. čís. 118/14 ř. zák. čís. 471/21 sb. z. a n., § 7 zák. 13/30 sb. z. a n.) a ani takový samosoudce nehlasuje v pravém slova smyslu, nýbrž vydává svá rozhodnutí právě tak jako samosoudce u okresního soudu. A oněm samosoudcům zřejmě nelze upříti kvalifikaci § 6 advok. ř., vykonávali-li jen samosoudcovství u sborového soudu jako radové po dobu nejméně pěti let. Z toho plyne, že § 6 advok. ř. nekladl důraz na vykonávání hlasovacího práva a že slovo »als stimmführender Rat«, značí, že jen rada jmenovaný pro sborový soud a nikoliv soudce nižšího druhu byť byl i měl právo hlasovací, má kvalifikaci § 6 adv. ř. A takovéto samosoudcovské úkony přímo u sborového soudu přiděluje právě tak president sborového soudu, jako přidělení rady jmenovaného soudu u sborového soudu k okresnímu soudu v sídle sborového soudu. Jestliže rada sborového soudu přidělený okresnímu soudu v sídle sborového soud jest právě tak členem sborového soudu jako rada vykonávající jen samosoudcovské úkony přímo u sborového soudu, není mezi nimi rozdílu a není rozumového důvodu, proč by mezi nimi měl býti činěn rozdíl s hlediska § 6 advok. ř.