Čís. 1058.
Jde o smlouvu společenskou, převzala-li jedna strana sprostředkovaní pro osobu, druhou stranou jí jmenovanou, slíbivši druhé straně část provise.
Nesložil-li společník účet z provise dle § 1198 obč. zák., jest věřitel
oprávněn na něho nastupovati žalobou dle čl. XLII. uv. zák. k c. ř. s.
ohledně výše provise. Žaloba tato není vyloučena tím, že by věřitel mohl
ihned žalovati o plnění.
(Rozh. ze dne 24. května 1921, R I 476/21.)
Žalobce vyzval žalovaného, by prc určitou třetí osobu, již zároveň
jmenoval, sprostředkoval koupi domu, žalovaný nabídku přijal i s dodatkem, že vyplatí žalobci třetinu provise, již obdrží za sprostředkovaní
koupě. Ku koupi po tě skutečně došlo, žalovaný zdráhal se však nejen vyplatiti žalobci smluvený podíl provise, nýbrž nechtěl mu ani udati její
výši. Žalobce domáhal se proto žalobou, by žalovaný byl uznán povinným,
vyúčtovati provisi a přísežně dotvrditi správnost svých údajů. Procesní soud prvé stolice žalobu zamítl. Důvody: Jde tu o to,
zda žalovaný jest dle předpisů občanského práva povinen učiniti žalobci
údaje o svém jmění. Žalobce domáhá se toho na základě poměru společenského, jenž prý byl mezi stranami a z něhož odvozuje jednak nárok na
vyúčtování (§ 1198 obč. zák.), jednal na složení přísahy (čl. XLII. uv. zák. k с. ř. s.). Leč nejde tu o společenský aniž o nijaký jemu podobný poměr,
nýbrž o smlouvu služební, jež však nezakládá nároku na vyjevení jmění.
Avšak i kdyby tu byl poměr společenský, opravňoval by sice dle § 1198 obč. zák. k vyúčtování, nikoliv však ke složení přísahy dle čl. XLII. uv.
zák. k с. ř. s., ježto společník povinný vyúčtováním, nemůže býti přidržen ku přísežnému prohlášení, že složený účet jest správným a úplným, ježto
dle čl. XLII. uv. zák. k с. ř. s. lze požadovati pouze údaj jmění pokud se
týče dluhu a přísežné potvrzení správnosti a úplnosti údajů; správnost
a úplnost účtu ze správy jest však výkazem o veškerém hospodaření toho,
kdo skládá účet, a hospodaření toto může býti sporným nejen co do jednotlivých skutečností, nýbrž i co do účelnosti a nezbytnosti jednotlivých úkonů. Žalobci nejde tu o zjištění jmění, nýbrž pouze o vyšetření skutkových okolností, jež se vztahují na zjištění. Vyšetření takových okolností nelze se domáhati sporem. Ustanovení čl. XLII. uv. zák. k с. ř. s.
dlužno vykládati přísně, aby nebyl nucen ku složení přísahy ten, kdo
jest ochoten ku všelikým údajům, ku věci se vztahujícím. Odvolací soud zrušil napadený rozsudek a vrátil věc prvému soudu, by, vyčkav
pravomoci, dále jednal a znovu rozhodl. Důvody: Odvolací soud, nesouhlase s právním názorem prvého soudu v této věci, pokládá nárok
žalobní za důvodný, je-li správným skutkový přednes žalobcův. Soud procesní zamítl totiž žalobu, nepřipustiv důkazů, stranami nabídnutých,
a odůvodnil své rozhodnutí jednak názorem, že v tomto případě jde
o smlouvu námezdní, nikoli však o smlouvu společenskou, jakou má na
mysli čl. XLII. uv. zák. k c. ř. s., na druhé straně pak, i kdyby šlo o smlouvu
společenskou, že nemůže žalovaný nucen býti k přísaze dle čl. XLII., o který žalobní nárok se opírá. Obě strany shodují se v ten rozum, že
žalovaný převzal sprostředkování koupě domu pro osobu, jejíž jméno žalobce mu sdělil, spolu pak že zavázal se zapraviti žalobci třetinu provise, kterou měl obdržeti, kdyby došlo ke koupi osobou jemu jmenovanou. Žalobce přednesl dále, že koupě byla přičiněním žalovaného pro osobu tu
uskutečněna, že však žalovaný zdráhá se nejen mu vyplatiti smluvenou
třetinu provise, nýbrž i sděliti její výši. Uvedená smlouva není smlouvou
námezdní, jak prvý soud omylem za to má, nýbrž smlouvou společenskou
ve smyslu § 1175 obč. zák., poněvadž obě strany spojily námahu k společnému zisku, t. j. k docílení sprostředkovatelské provise, žalobce sdělením jména kupitelova, žalovaný pak další činností sprostředkovatelskou.
Odměna, jež měla připadnouti žalobci, nebyla platem ve smyslu §§ 1154
a 1155 obč. zák., který měl poskytnouti žalovaný ze svého jmění, nýbrž
měla býti vyplacena výhradně z provise, žalovaným docílené, její třetinou,
takže šlo o podíl na zisku a nikoli o mzdu. Tímto skutkovým přednesem odůvodněn jest právní zájem, jejž má žalobce na tom, aby mu známa byla
výše provise, žalovaným docílené, což se může státi jen sdělením žalovaného. K zjištění této výše, jejíž sdělení žalovaný i v tomto sporu odpírá, sloužiti má účet, složený žalovaným ve smyslu § 1198 obč. zák. a
přísežné stvrzení žalovaného, že údaje jeho (nikoli složeny účet) jsou
správné a úplné. Žalovaný odpírá žalobnímu nároku, tvrdě v prvé řadě,
že žalobce nemá vůbec nároku na smluvenou část provise, poněvadž žalovaný sprostředkoval koupi pro jinou osobu, než kterou žalobce mu jmenoval, mimo to namítl, že měl žalobce žalovati hned na plnění a že tu
není podmínek čl. XLII. uv. zák. k с. ř. s. K tomuto poslednímu názoru
přiklonil se bez dalšího jednání i soud procesní. Účelem této žaloby jest
však jedině přísežné udání výše provise, na jejíž část má žalobce dle
svého skutkového přednesu smluvní nárok, jejíž výše je mu však proto
neznáma, že žalovaný, jenž provisi tu již obdržel, zdráhá se výši její mu
sděliti. Žalovaný, jenž dle žalobcova přednesu koupi domu sprostředkoval
(§ 1199 obč. zák.), je dle § 1193 obč. zák. povinen, přijav provisi v neznámé
výši, nejen odvésti smluvenou část žalobci, nýbrž dle § 1198 obč. zák.
složití mu účet, jenž v tomto případě záležeti bude hlavně anebo pouze
ve sdělení částky, kterou jako provisi obdržel. Nejde tu proto o účet
jako výkaz hospodaření se spravovaným jměním, a to bez ohledu na to,
že prosba žalobní, přizpůsobená doslovu § 1198, zní na složení účtu,
nejde také o přísežné stvrzení správnosti a úplnosti účtu, nýbrž jde tu
pouze o přísežné udání výše provise, na jejíž část činí si žalobce nárok
jako na část společného jmění dle čl. XLII. uv. zák. Poněvadž žalovaný
zdráhá se žalobci podati účet o tomto společném jmění, lze použíti čl. XLII.
i na tento případ bez obavy, prvním soudem vyslovené, že by žalovaný
byl tím donucen udati něco, co udati jest ochoten. Nejde tudíž o výklad
čl. XLII. tak extensivní. že by použití jeho na tento případ přesahovalo
hranice přípustnosti přísežného udání článkem tím stanoveného. Žalobce
mohl sice žalovati i na plnění a to buď pouze na plnění, nebo také na plnění
v souvislosti s touto žalobou, avšak možnost tato nevylučuje žalobního
nároku na přísežné sdělení výše provise. V onom případě mohl by žalovaný docíliti prospěchu ke škodě žalobcově tím, že by žalobní nárok,
znějící na nižší peníz, uznal ať výslovně anebo tím, že by do sporu nevstoupil, kdyby však žalobce zažaloval více, než mu přísluší, byl by nucen
omeziti žalobní nárok a vydati se tím nebezpečí možné ztráty poměrných
útrat sporu. Žalobce mohl ovšem spojiti žalobu na plnění s touto žalobou,
avšak, neučinil-li tak, nepozbyl nároku, touto žalobou uplatňovaného,
nýbrž má to pouze za následek, že bude nucen domáhati se plnění novou
žalobou. Zda odůvodněna je konečně další námitka žalovaného, totiž že
není tu podmínek smlouvy pro různost skutečného kupitele a osoby žalobcem žalovanému jmenované, o tom nelze rozhodovati bez doplnění řízení, totiž bez probrání skutkového přednesu obou stran a provedení
důkazu o něm nabídnutých. V první řadě má ovšem žalobce prokázati
správnost svého skutkového přednesu.
Nejvyšší soud nevyhověl rekursu.
Důvody:
Stížnost není odůvodněna. Nutno předně souhlasiti se správným názorem odvolacího soudu, že smluvní poměr mezi stranami, posuzovaný dle obsahu žaloby, dlužno považovati za společenskou smlouvu ve smyslu §§ 1175 a násl. obč. zák. Předpokládajíc, že došlo k uzavření smlouvy
tvrzeného obsahu, dlužno přisvědčiti názoru odvolacího soudu, že jsou
pro žalobu dány podmínky čl. XLII. uv. zák. k с. ř. s. Pokud v prvé řadě
jde o otázku, zda má žalobce právní zájem na tom, aby zvěděl výši provise, žalovaným vydělané, otázku tu dlužno přes to, že se jí žalovaný
ve své stížnosti nezabývá, zkoumati z moci úřední, poněvadž je procesuálním předpokladem žalobního nároku, — stačí poukázati jednak k obsahu
smlouvy, žalobcem tvrzené, jednak k tom, že žalovaný za sporu před
soudem prvé stolice výši provise neudal a žalobci dříve udati odepřel,
tak že žalobce výše provise nezná. Poněvadž žalovaný jest dle § 1198 obč. zák. povinen složití mu účet, jest žalobcův soukromoprávní zájem
na zjištění výše provise po zákonu opodstatněn. Tvrzení žalovaného ve
stížnosti, že nikdy neodpíral žalobci udati výši provise, jest ve zřejmém
odporu se spisy, a nelze k němu jako k nedovolené v rekursech novotě
vůbec přihlížeti. Výklad stěžovatelův, týkající se rčení obsaženého
v prvém odstavci čl. XLII uv. zák. k с. ř. s., kdo je povinen udati jmění
nebo dluhy, jest nesprávný. Žalovaný, který dle přednesu žalobcova sprostředkoval koupi domu (§ 1199 obč. zák.), je dle § 1198 obč. zák. povinen
složiti mu účet ohledně vydělané provise, na jejíž část činí si žalobce
nárok jako na část společného jmění a jest též povinen, »udati jmění toto,
nikoli však celé své jmění a své dluhy, a nelze předpis článku XLII. cit. zák. na roveň klásti § 47 ex. ř.; to již proto ne, poněvadž v případě § 47 ex. ř. byly okolnosti, ku složení přísahy zavazující, zjištěny v dřívějším
řízení, kdežto v případě našem teprve dlužno vyšetřiti, zdali jsou tu podmínky ku složení přísahy. Poněvadž žalobce dle své žalobní prosby žádá
jen a) složení účtu ohledně provise, kterou žalovaný následkem smlouvy
vydělal, a b) vykonání přísahy, že udání jeho jsou správná a úplná, nejde
tu nikterak o odpřísáhnutí složeného účtu jako takového, a jest proto
i tato námitka stěžovatelova, jak ostatně již odvolací soud ji vyvrátil,
naprosto bezdůvodná. Pokud se konečně týče názoru stěžovatelova, že
žalobce měl a mohl podati žalobu na plnění, stačí poukázati k tomu, co po
této stránce uvedl odvolací soud ve svém usnesení. I bylo proto stížnost
žalovaného zamítnouti jako neodůvodněnou.