Č. 7733.

Zemědělství (Podk. Rus): Zák. č. 87/24 o užívání půdy k pastvě dobytka nerozeznává, zda určitý pozemek je podle své hospodářské povahy k účelům pastevním určen výhradně anebo zda účelům těm slouží jen po část roku.
(Nález ze dne 6. února 1929 č. 2412.)
Prejudikatura: Boh. A. 5853/26 a 5937/26.
Věc: Eugen M. v Č. proti referátu ministerstva zemědělství v Užhorodě o příděl pastvin. Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Rozhodnutím z 10. května 1924 přidělil hlavnoslužnovský úřad ve V. S. majitelům dobytka v obci Č. na základě ustanovení § 9 zák. č. 87/24 jako pastvinu na léta 1924—1929 — mimo jiné — také plochu ve výměře 82 5 kat. jiter, ležící v katastru obce A. a patřící ke statku Benjamina M. Toto rozhodnutí bylo v pořadí stolic správních nař. rozhodnutím potvrzeno z důvodu, že jsou tu splněny podmínky uvedené v § 1 zák. č. 87/1924, neboť půda, o kterou jde, byla obyvateli obce Č. již v letech 1921, 1922 a 1923 užívána k účelům pastevním na základě soukr. úmluv s majiteli půdy.
O stížnosti nss uvážil:
Zákon č. 87/24, který upravuje pro Slov. a Podk. Rus užívání půdy k účelům společné pastvy dobytka v letech 1924—1929, stanoví v § 1, že majitelé (nájemci, uživatelé) půdy jsou povinni nechati v ročních pastevních obdobích 1924 až 1929 na společnou pastvu podle ustanovení tohoto zák. půdu, na které nechali majitelům dobytka společně pást v pastevním období 1923, nebo na které tito buď pásli nebo byli oprávněni pást podle rozhodnutí, které vydáno bylo nebo bude na základě vl. nař. č. 11/23 a č. 12/23 o úpravě užívání pastvin na Podk. Rusi a Slov. v roce 1923.
Jak nss již vyslovil v nál. Boh. A. 5853/26 a 5937/26, má cit. zákon tendenci, půdu, která sloužila v roce 1923 za společnou pastvu, zachovati tomuto účelu po celé období 1924 až 1929, tedy petrifikovati pro celé toto období stav existovavší v roce 1923.
Že půda, o kterou jde v daném případě sloužila chovatelům dobytka v obci Č. za společnou pastvu již v roce 1923 — a to v základě dobrovolné úmluvy uzavřené s majiteli půdy, st-lé nepopírají, nýbrž brojí proti přídělu půdy k účelům společné pastvy na období 1924 až 1929 pouze námitkou, že přidělená půda není pastvinou, nýbrž ornou půdou, která se jen čas od času nechává ležeti ladem.
Námitka tato je bezdůvodná, ježto cit. zákon č. 87/1924 nerozeznává, zda pozemek, který se má podle tohoto zák. přiděliti k účelům společné pastvy, jest podle své hospodářské povahy určen výhradně k účelům pastevním, či zda tomuto účelu slouží jen po určitou část roku, kdežto v jiném období toho kterého roku slouží jiným hospodářským účelům, nýbrž, jak bylo shora již uvedeno, vychází cit. zákon ze zásady, že půda, která sloužila za společnou pastvu v roce 1923, má se tomuto účelu zachovati i v dalších pastevních obdobích 1924—1929. Odchylky od tohoto zásadního stanoviska připouští zákon — v určitých směrech — jen, pokud jde o půdu lesní (§4). O takový případ však v dnešním sporu nejde.

Citace:

Č. 7733. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1930, svazek/ročník 11/1, s. 302-303.