NPD documents search: Váž. tr., 14 (1932)

Čís. 4545
.
Oprávněnost postupu podle § 363 čís. 4 tr. ř. jest posuzovati podle stavu věci, kdy postup ten byl zahájen; nezáleží proto na tom, že to, co pak krajský soud vzal za prokázáno, nebylo zločinem.
(Rozh. ze dne 25. listopadu 1932, Zm II 429/31.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zamítl po ústním líčení zmateční stížnost obžalované do rozsudku krajského soudu v Moravské Ostravě ze dne 10. listopadu 1931, jímž byla stěžovatelka uznána vinnou přestupkem krádeže podle § 460 tr. zák.
Důvody:
Zmateční stížnost napadá rozsudek zmatečním důvodem podle čís. 9 a 10, správně jen podle čís. 9 b) § 281 tr. ř., ana prý byla porušena zásada »ne bis in idem«. Skutkový podklad jest tento: Dne 12. září 1929 došlo na okresní soud v Moravské Ostravě trestní oznámení na Leopolda J-a pro přestupek krádeže a na stěžovatelku pro přestupek účastenství na krádeží. Podle tohoto oznámení ztrácely se čalouníku Jindřichu K-ovi po delší dobu čalounické plyše. Jeho bývalý dělník Leopold J. byl v době, kdy byl u K-a zaměstnán, opětovně viděn, jak shodil z dílny balík, který pak stěžovatelka zvedla a odnesla do bytu. Při domovní prohlídce byly u J-a nalezeny věci v ceně 260 Kč, které K. poznal jako svůj majetek. Při hlavním přelíčení konaném dne 16. prosince 1929 před okresním soudem v Mor. Ostravě udal poškozený Jindřich K. jako svědek, že se mu v době, kdy u něho J. jako učeň a dělník byl zaměstnán, ztratily z půdy a z dílny čalounické potřeby v ceně 1200 Kč až 1400 Kč. Rozsudkem okresního soudu v Mor. Ostravě ze dne 5. května 1930 byli Leopold J. a stěžovatelka zproštěni podle § 259 čís. 3 tr. ř. z obžaloby pro přestupek § 460 tr. zák., poněvadž, jak zní záznam o rozsudku, průvodním řízením nebyl prokázán čin za vinu jim dávaný. Odvolání podáno nebylo. Dne 20. května 1930 dožádalo státní zastupitelství v Mor. Ostravě tamní krajský soud o přípravné vyhledávání s poukazem na svědeckou výpověď poškozeného a dané tím podezření, že tu jde o zločin krádeže. Po jeho provedení navrhlo státní zastupitelství, by bylo vydáno usnesení podle §§ 363 čís. 4 a 357 tr. ř. Krajský soud v Mor. Ostravě povolil usnesením ze dne 24. února 1931 podle těchto §§ obnovu řízení, prohlásiv zároveň podle § 358 tr. ř. osvobozující rozsudek okresního soudu v Mor. Ostravě za zrušený. Stížnosti proti tomuto usnesení vrchní soud nevyhověl. Pak podalo státní zastupitelství na Leopolda J-a a na stěžovatelku — již opětovně pro krádež trestanou — obžalobu, že v době od ledna do srpna 1929 ve společnosti jako spoluzloději odňali ve více útocích Jindřichu K-ovi, zaměstnavateli J-ovu, čalounické potřeby v ceně 1200 Kč až 1400 Kč, a že se tím dopustili zločinu krádeže. Proti J,-ovi, jehož pobyt nebylo lze vypátrati, bylo pak řízení vyloučeno a vydán byl na něho zatykač. Stěžovatelka byla napadeným rozsudkem uznána vinnou, že v době od ledna do srpna 1929 odňala společně s druhým pachatelem Jindřichu K-ovi movité věci v ceně nepřevyšující 500 Kč, a že tím spáchala přestupek krádeže podle § 460 tr. zák. Zmateční stížnost uplatňuje, že se v novém řízení ani na skutkovém ani na právním podkladě nic nezměnilo, pročež prý nalézací soud nesměl vynésti odsuzující rozsudek pro přestupek krádeže, ana obžalovaná byla rozsudkem okresního soudu od obžaloby pro tento přestupek již právoplatně osvobozena. To se prý příčí ustanovením §§ 355, 356 tr. ř. Odsuzující výrok jest prý v odporu i s ustanovením § 363 čís. 4 tr. ř., ano se prý za řízení ukázalo, že skutkové okolnosti netvoří skutkovou podstatu zločinu, jak to § 363 čís. 4 tr. ř. předpokládá. Stížnost není v právu. Podle § 363 čís. 4 tr. ř. může soud příslušné trestní řízení zahájiti nebo v něm pokračovati nezávisle na podmínkách a formálnostech obnovy, když soud okresní, uživ nesprávně zákona, rozhodl o činu, který jest zločinem, jakoby mu bylo příslušelo o něm rozhodovati. Jediným předpokladem jest, že neuplynulo ještě více než šest nebo v případech porotních dvanáct měsíců. Zákon považuje tedy takový rozsudek okresního soudu za tak vadný, že jeho pravomoc pro onu dobu prostě neplatí. Nebylo tu tedy ani zapotřebí obnovy řízení a předchozího zrušení rozsudku, a dovolávání se §§ 355 a 356 tr. ř. stěžovatelkou není vůbec na místě. Rozhodovalo tu jen, šlo-li o »zločin« a neminulo-li od rozhodnutí okresního soudu do doby, kdy krajský soud zahájil řízení, více než šest měsíců. Pokud se týče této podmínky, stačí poukázati k tomu, že krajský soud předsevzal první stíhací úkon již dne 27. května 1930. Ostatně nelze pochybovati o tom, že podle shora vylíčeného stavu věci padalo na Leopolda J-a a na stěžovatelku podezření, že společně odcizili Jindřichu K-ovi všechny předměty, které se mu ztratily, v ceně 1200 až 1400 Kč. Tím však bylo proti nim dáno podezření ze zločinu krádeže podle §§ 171, 174-II a), u J-a též 176 II c), u stěžovatelky též 176 II a) tr. zák. Okresní soud byl tedy k vyřízení věci té předmětně nepříslušný. Rozhodl-li přes to, zřejmě uživ zákona nesprávně, zatížil tím rozsudek neplatností uvedenou v § 363 čís. 4 tr. ř., která mohla býti odstraněna jen uplynutím lhůty tam naznačené. Do té doby mohlo býti řízení věcně příslušným (krajským) soudem k návrhu veřejného obžalobce bez podmínek a formalit obnovy zahájeno a v něm pokračováno, a mohl býti také vynesen nový rozsudek. Nesejde na tom, že to, co pak krajský soud vzal za prokázáno, nebylo zločinem. Rozhoduje jen, že bylo zločinem to, co se obžalované původně dávalo za vinu, že v době zahájení řízení krajským soudem padalo na obžalovanou podezření z činu, který jest zločinem. Jest zdůrazniti, že stěžovatelka byla krajským soudem odsouzena pro krádež jen části věcí, jichž odcizení jí podle obžaloby bylo dáváno za vinu. Ale, i kdyby šlo o úplnou totožnost skutku, neměnilo by to nic na věci, poněvadž oprávněnost postupu podle § 363 čís. 4 tr. ř. jest posuzovati podle stavu věci, kdy postup ten byl zahájen (viz rozh. sb. n. s. čís. 3378 a cit. tam místa ze Štoichova díla »Trestní řízení«). Neporušil tedy nalézací soud zákon výrokem, že zproštění stěžovatelky z obžaloby podle rozsudku okresního soudu v Mor. Ostravě z 5. května 1930 není okolností, pro kterou by nemohla býti stíhána. Bezdůvodnou zmateční stížnost bylo proto zamítnouti.

Citace:

č. 4545. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1933, svazek/ročník 14, s. 332-334.