NPD documents search: Váž. civ., 19 (1937), sv. 2

Čís. 9184.

Normální soulož a otěhotnění není tělesným poškozením ve smyslu § 1328 obč. zák.
Otěhotnění po souloži není náhodou podle § 1311 obč. zák.
Umělé přerušení těhotenství není slehnutím, jež má na mysli § 167 obč. zák.
(Rozh. ze dne 19. září 1929, Rv I 88/29.) Žalobu ženy o náhradu škody podle § 1328 obč. zák. oba nižší soudy zamítly, odvolací soud z těchto důvodů: Prvý soud správně posoudil sporný případ podle ustanovení § 1328 obč. zák. a odůvodnil, že není tu podmínek náhrady škody, najmě, že nelze tvrditi, že žalovaný použil lsti, by žalobkyni přiměl, by mu dovolila mimomanželskou soulož. Za zjištěných okolností nelze souhlasiti s vývody odvolatelky, že žalovaný jednal lstivě. Sporný případ nelze posuzovati ani podle ustanovení §§ 1311 a 1325 obč. zák. jako náhodu zaviněnou žalovaným. Odvolatelka sama uvádí, že šlo o styk muže 35letého se ženou 29letou a tu přece, obzvláště když se uváží skutečnosti prvým soudem zjištěné, nutno souditi, že obě strany stejně za své jednání jsou zodpovědny a že žena, která svobodného muže večer v jeho bytu navštíví a která pak po večeru ztráveném s ním v zábavní místnosti v noci s ním do jeho bytu jde, nese sama následky tohoto svého jednání, že nelze tu mluviti o náhodě zaviněné žalovaným. Ani pod ustanovení §§ 1328, 167 a 168 obč. zák. nelze žalobní nárok podříditi.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Podle toho, co bylo zjištěno, uznal odvolací soud správně a poukazuje se v tom směru na důvody napadeného rozsudku, že žalobkyně nebyla k souloži, k níž mezi ní a žalovaným došlo, v noci na 1. ledna 1927, žalovaným lstivě svedena. Proto právem uznal odvolací soud, že žalobkyni nárok na náhradu jednak nákladů umělého přerušení těhotenství žalobkyně, pocházejícího prý z oné soulože se žalovaným, jednak škody vzniklé žalobkyni pozbytím místa, podle § 1328 obč. zák. nepřísluší. Ježto normální soulož a otěhotnění není tělesným poškozením ve smyslu § 1325 obč. zák. a otěhotnění po souloži není náhodou podle § 1311 obč. zák., není nárok žalobkyně opodstatněn ani podle těchto §§. Pokud se žalobkyně snaží oprávněnost svého nároku opříti i o ustanovení § 167 obč. zák., dovodil již nejvyšší soud v rozhodnutí čís. 8404 sb. n. s., že při umělém přerušení těhotenství nejde o slehnutí a proto žalobou uplatňovaný nárok žalobkyni ani podle uvedeného § nepřísluší.

Citace:

č. 9184. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1929, svazek/ročník 11/2, s. 256-257.