NPD documents search: Právník, 60 (1921) - Povážlivý postup nejv. soudu.

Čís. 8295.

Předpis § 14 ex. ř. platí i tehdy, byly-li exekuční prostředky navrhovány postupně. Pokud nejde o zbytečné hromadění exekučních návrhů, navrhl-li vymáhající věřitel exekuci na nemovitost vzhledem k nejistému a pochybnému výsledku exekuce na movitosti.
(Rozh. ze dne 13. září 1928, R I 661/28.)
Soud prvé stolice povolil k vydobytí 136 Kč exekuci vnuceným zřízením zástavního práva na dlužníkově nemovitosti. Rekursní soud exekuční návrh zamítl. Důvody: Z ustanovení § 14 a 27 ex. ř. plyne, že exekuce nesmí býti vykonána ve větším rozsahu, než jest zapotřebí, by byl uskutečněn nárok, jenž jest označen v povolení exekuce. Jak exekučními spisy E 61/28 jest zjištěno, byla vymáhajícímu věřiteli pro pohledávku 136 Kč s přísl. povolena usnesením ze dne 20. února 1928 exekuce zabavením a prodejem svršků nalézajících se v úschově strany povinné. Při výkonu této exekuce byly dne 23. února 1928 u strany povinné zabaveny jedna řezačka a jedna koza, ohledně kterýchžto předmětů uvedl výkonný orgán v zájemním protokole, že lze za ni dosíci výtěžku asi 250 Kč a 100 Kč, celkem tedy asi 350 Kč, tudíž značně více než činí celá vymáhaná pohledávka i se vším příslušenstvím. Přes tyto skutečnosti podala strana vymáhající dne 5. března 1928 další návrh na povolení exekuce vnuceným zřízením práva zástavního knihovním jeho vkladem pro tutéž pohledávku, ač strana povinná pak před exekuční dražbou na den 21. března 1928 nařízenou celou pohledávku i s příslušenstvím zaplatila. Byla proto žádost za exekuci imobilární — Čís. 8295 —
naprosto zbytečnou. Strana vymáhající se nemůže odvolávati na to, že zabavené svršky byly příslušenstvím nemovitosti, nebo snad podle § 251 čís. 3 ex. ř. z exekuce vyloučeny, neboť dodatečně provedeným výslechem výkonného orgánu jest zjištěno, že zabavená řezačka nebyla vůbec hospodářským příslušenstvím, ježto strana povinná tehdy již ani polností ani dobytka neměla, pokud pak jde o zabavenou kozu, prohlásila povinná sama, že ji hodlá prodati, tak že jí k výživě její a členů rodiny s ní ve společné domácnosti žijících nebylo nevyhnutelně zapotřebí.
Nejvyšší soud obnovil usnesení prvého soudu.
Důvody:
Podle § 14 ex. ř. může býti, navrhuje-li se použití několika exekučních prostředků, povolení exekuce obmezeno na některý exekuční prostředek, jde-li zřejmě na jevo z exekučního návrhu, že jeden nebo několik navrhovaných prostředků exekučních stačí k uspokojení vymáhajícího věřitele. Předpis tento platí i pro případy, jsou-li exekuční prostředky navrhovány postupně. Nejvyšší soud nesdílí názor soudu rekursního, že v tomto případě šlo o úmyslné neb aspoň vědomé zbytečné hromadění exekučních návrhů. Vymáhajícímu věřiteli byla pro jeho vykonatelnou pohledávku z platebního rozkazu ze dne 18. ledna 1928 povolena 20. února 1928 mobilární exekuce a byla při výkonu této exekuce dne 23. února 1928 z nedostatku jiných zabavitelných věcí zabavena jedna starší řezačka a jedna koza, kteréžto předměty zhodnotil výkonný orgán na 250 a 100 Kč. Dne 5. března 1928 podal vymáhající věřitel pro tutéž pohledávku návrh na povolení exekuce vnuceným zřízením práva zástavního na polovici nemovitostí patřících povinné straně. Vymáhající věřitel v návrhu tom potřebu tohoto dalšího exekučního prostředku sice zvlášť neodůvodnil, soud první stolice však žádanou exekuci povolil. Podle stavu věci, jak se jevil při podání tohoto návrhu — a jen ten jest pro posouzení směrodatný — nelze tvrditi, že tato druhá exekuce byla navržena zbytečně a nad předvídatelnou potřebu exekučního zajištění, uváží-li se, že při výkonu mobilární exekuce byly zabaveny předměty, o nichž vymáhající věřitel mohl důvodně počítati se zrušením exekuce podle §§ 39 čís. 2, 251 a 252 ex. ř. vzhledem ke zkušenosti, že právě těsně před dražbou hledí se exekuce podobnými právními prostředky mařiti. Když se tedy vymáhající věřitel, an ani výkon mobilární exekuce povinnou stranu k zaplacení dluhu nepřiměl, vzhledem na tento nejistý a pochybný výsledek exekuce mobilární rozhodl použíti i tohoto druhého exekučního prostředku, nelze mu právem vytýkati, že exekuce zbytečně hromadil, neboť dlužno náležitě dbáti pochopitelné snahy vymáhajícího věřitele dosíci zaplacení pohledávky. Že dlužnice vymáhanou pohledávku s příslušenstvím před dražbou na 21. března 1928 nařízenou napotom zaplatila, nemohl vymáhající věřitel předvídati a nelze proti němu jako důvod uváděti ani to, co rekursní soud dodatečným výslechem výkonného orgánu zjistil, totiž že zabavená řezačka nebyla hospodářským příslušenstvím a že ohledně zabavené kozy dlužnice sama v zájem svolila, to tím méně, ježto tvrzení, že povinná strana neměla tehdy již nemovitosti, nesrovnává se s tím, že reální exekuce byla povolena a její souhlas k zabavení věcí nezabavitelných při rozhodnutí o zrušení exekuce není směrodatným.

Citace:

č. 559. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1922, svazek/ročník 3, s. 369-370.