NPD documents search: České právo, 2 (1920) - Uprázdněná místa notářská.

Čís. 13798.

K vydobytí peněžité pohledávky není přípustná exekuce zmocněním k výpovědi smlouvy dlužníka s elektrárnou o dodávání elektrického proudu, kteroužto výpovědí jest podmíněn zároveň zabavený nárok dlužníka na vydání jistoty, příslušející dlužníku proti elektrárně při skončení odběru. Byla-li exekuce přece povolena, má i elektrárna jako poddlužník právo k rekursu.
(Rozh. ze dne 26. září 1934, R I 1050/34.) Soud prvé stolice povolil k vydobytí peněžité pohledávky exekuci: 1. zabavením nároku na vrácení jistoty, příslušejícího dlužníku proti Elektrickým podnikům v P. při skončení odběru, a 2. zmocněním k výpovědi smlouvy o dodávání elektrického proudu, jež povinnou stranou byla uzavřena s Elektrickými podniky v P. Rekursní soud vyhověl rekursu poddlužníka (elektrických podniků v P.) a zamítl exekuční návrh ad 2. Důvody: Exekuční vymáhání vykonatelných nároků může se díti jen některým z exekučních prostředků zákonem připuštěných a v exekučním řádě výslovně uvedených (§§ 87—369 ex. ř.), při exekucích pro peněžité pohledávky pak některým z prostředků v §§ 87 až 345 ex. ř. vyjmenovaných. Mezi prostředky ty však zmocnění k výpovědi smlouvy nenáleží. Je proto exekuční návrh již po stránce formální pochybený a nebylo mu proto vyhověti. I kdyby však vymáhající strana měla na mysli zmocnění k výpovědi ve smyslů § 333 ex. ř., tu ustanovení to předpokládá, by dlužník podle zabaveného práva měl nárok, by nějaká majetková podstata mu byla vydána néb rozdělena, a by podíl jemu náležející byl vyloučen, jak jest tomu na příklad v případech §§ 1192 až 1197 a § 1215 obč. zák. při rozdělení zisku, a užitků po případě ztráty, neb přidělení společenského jmění při Společenství statků, nebo v případě § 841 obč. zák. při rozdělování společné věci, nelze však použiti tohoto zákonného ustanovení v souzeném případě, kdy byl zabaven dlužníkův nárok na výplatu jistoty složené jím při uzavření smlouvy o odběru elektrického proudu. Zmocnění podle § 333 ex. ř. předpokládá předchozí zabavení nějakého majetkového práva dlužníkova, které nenáleží k pohledávkám ve smyslu § 331 ex. ř. (na př. práva rybolovu, honebního, výměnku, práva požívacího, práva na podíl, práva z patentů a různá živnostenská oprávnění) a zmocnění k výpovědi slouží k tomu, by vymáhající věřitel toto zabavené právo dlužníkovo jeho jménem ku platnosti přivedl a k tomu účelu podnikl vše, čeho je podle soukromého práva zapotřebí, tedy aby dal výpověď ze společnosti, způsobil zrušení společnosti, žádal za rozdělení majetku, zažaloval zabavené právo, jakož i jednotlivé nároky z něho plynoucí (viz Hora: Soustava exekučního práva str. 264) a majetku takto získaného bude pak použito k uspokojení vymáhajícího věřitele exekučním způsobem, jenž odpovídá povaze jeho, aniž je znovu třeba je zabavovati (Hora 1. c. str. 265). Zde však onoho předpokladu není, neboť vymáhající strana žádné takové právo nezabavila, o jeho zabavení nežádala a neuvedla ani, v čem záleží. Nárok na vrácení jistoty takovým právem není, nýbrž jest peněžitou pohledávkou splatnou při skončení odběru elektrického proudu. Jest přisvědčiti, jako všeobecně i soudu známé skutečnosti, tvrzení stěžovatelčině, že právo na odběr elektrické energie a s ním spojené také právo výpovědi odběru, které jest stipulováno v § 10 Podmínek elektrických podniků města P., nemá vůbec ani v životě obchodním ani soukromém majetkovou hodnotu, jest res extra commercium, nemůže býti předmětem majetkových právních jednání, nepřipouští disposice dlužníkovy a přísluší jen určité osobě pro dodávání elektrické energie do určitých místností. Jest proto stěžovatelce přisvědčiti i v tom, že tohoto práva musí býti vždy nabyto původně, originelně, t. j. při změně osoby odběratelovy musí tento znovu o odběr stěžovatelku žádati a novou smlouvu s ní uzavříti. Zmocnění k výpovědi smlouvy o dodávání elektrického proudu nemůže proto vésti ani k uspokojeni vymáhané pohledávky peněžité, a bylo by pouze újmou straně povinné učiněnou, která by straně vymáhajici žádného prospěchu nepřinesla.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacimu rekursu.
Důvody:
Mylný je názor vymáhající věřitelky, že firma Elektrické podniky města P. nebyla jako poddlužník oprávněna ke stížnosti proti usnesení prvního soudu, pokud jim byla povolena navržená exekuce zmocněním k výpovědi smlouvy o dodáváni elektrického proudu, jež byla stranou povinnou uzavřena s onou firmou. Exekuce povolená tvoří součást zabaveného nároku na vydáni jistoty, příslušejícího povinné straně proti poddlužníkovi při skončeni odběru, z čehož plyne, že poddlužník je dotčen ve svých právech. Podle ustálené judikatury (srov. na př. čís. 3983 a 7377 sb. n. s.) přísluší poddlužníku podle čtvrtého odstavce § 294 ex. ř. právo k rekursu, když povolení exekuce odporuje zákonu. Žádané zmocněni předpokládá podle § 334 ex. ř. předchozí zabaveni nějakého majetkového práva dlužníkova, o které v projednávaném případě však nejde; odporuje proto povoleni exekuce zákonu a správně rekursní soud na rekurs poddlužníkův změnil napadené usnesení prvého soudu povolující exekuci a návrh zamítl. Dle uvedeného byl poddlužník oprávněn k rekursu. Jinak se poukazuje vymáhající věřitelka na případné důvody napadeného usnesení, jež vývody dovolacího rekursu nebyly nijak vyvráceny.

Citace:

Čís. 13914.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1935, svazek/ročník 16/2, s. 313-314.