NPD documents search: Všehrd, 10 (1929) - Právnické organisace v prvním desítiletí republiky

Čís. 5168.

Zřízenec (obchodvedoucí) společenstva s r. o. (tržnice), jehož jednání potřebuje ke své platnosti předchozího nebo dodatečného schválení představenstva, není orgánem podniku ve smyslu prvého, ani osobou samostatně věci společenstva (dlužníka) vedoucí ve smyslu druhého odstavce § 486 c) tr. zák., leč by skutečně vedl věci společenstva nezávisle na onom schválení.
(Rozh. ze dne 20. prosince 1934, Zm I 637/34.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl v neveřejném zasedání zmateční stížnosti obžalovaného do rozsudku krajského soudu trestního v Praze ze dne 19. prosince 1933, jímž byl uznán vinným přečinem úpadku z nedbalosti podle §§ 486 čís. 2 a 486 c) tr. zák., zrušil napadený rozsudek jako zmatečný a věc vrátil prvnímu soudu, by ji v rozsahu zrušení znovu projednal a rozhodl.
Z důvodů:
Zmateční stížnost napadá rozsudek nalézacího soudu ze zmatečních důvodů čís. 4 a 9 a) § 281 tr. ř., a to právem:
Stěžovatel byl zřízencem Tržnice nábytku společenstva truhlářů v P., zapsaného společenstva s ručenim obmozeným; byl, jak prvni soud zjišťuje, obchodvedoucím., jehož jednání schvalovalo představenstvo buď předem nebo dodatečně.
Podle § 486 c) tr. zák. má býti, je-li v případech § 486 tr. zák. dlužníkem společenstvo, užito ustanovení tohoto na orgány podniku, které se činu dopustily.
Spáchá-li v uvedených případech čin někdo, kdo samostatně vede věci dlužníkovy, má býti užito těchto ustanovení též na něho. Věci dlužníkovy vede samostatně, kdo tak činí beze zvláštního rozkazu a nezávisle na zvláštním' pokynu a schválení dlužníka (rozh. 1885 sb. n. s.). Orgány podniku podle prvního odstavce § 486 c) tr. zák. jsou ti činitelé, kteří jednají podle stanov za osobu nefysickou. Orgánem společnosti (§ 486 c) první odstavec tr. zák.) je jednotlivá osoba, která jednajíc jako orgán společnosti, se dopustila trestního zavinění podle § 486 tr. zák., při čemž nerozhoduje, zda byla oprávněna k dotyčnému jednání, čili nic, tedy i tehdy, když překročila meze své působnosti vytčené stanovami; rozhoduje vždy skutečný stav; kdyby však byla pochybnou odpovědnost podle 1. odst. § 486 c) tr. zák., jest ji ještě zkoumat! s hlediska, druhého odstavce tohoto § (rozh. 3005 sb. n. s.). Podle stanov »Tržnice nábytku« jedná s právním účinkem za společenstvo jedině představenstvo (aspoň jeho dva členové), neboť to vede běžnou správu družstva a rozhoduje ve všech záležitostech, jež nejsou vyhraženy radě dozorčí, společné schůzi představenstva a dozorčí rady, nebo valné hromadě. Představenstvo může ovšem při tom použiti též zřízenců družstva; tito nejsou však orgánem společenstva. Ohledně obžalovaného nemůže tedy první odstavec § 486 c) tr. zák. přijití v úvahu.
Jak už uvedeno, vede ve smyslu druhého odstavce uvedeného § věci dlužníkovy samostatně, kdo tak činí beze zvláštního rozkazu a nezávisle na zvláštním pokynu nebo schválení dlužníkově; záleží při tom jen na skutečných okolnostech a poměrech, nikoli na tom, je-li dotyčná osoba oprávněna k samoistatnému vedení věcí dlužníkových, či si je jen svémocině osobuje, ani na tom, zda překročila zplnomocněríí dané jí výslovně nebo mlčky, nebo zda jednala bez příkazu (rozh. č. 3716 sb. n. s.). Vždy záleží na samostatnosti jednání pachatelova (rozh. č. 3937 sb. n. s.).
Stěžovatel napadá rozsudek s hlediska § 281 čís. 9 a) tr. ř. z důvodu, že tu není podmínek skutkové podstaty podle § 486 c) tr. zák., poněvadž nevedl podnik samostatně, jsa jen pouhým zaměstnancem, jenž byl povinen každého týdne podávati přesné zprávy o stavu podniku a referovati představenstvu na schůzích, každý jím uzavřený obchod musil býti vždy schválen ve schůzi představenstva a každý jeho samostatný počin byl již předem vyloučen podle stanov.
Napadený rozsudek sice zjišťuje, že obžalovaný byl obchodvedoucím, jehož jednání potřebovala ke své platnosti schválení představenstva buď předchozího nebo dodatečného, kteréž bylo udíleno na týdenních schůzích představenstva, nečiní však z tohoto zjištění správný právní závěr, když na základě uvedeného usuzuje, že stěžovatel vedl samostatně věci společenstva a že byl oprávněn k veškerému jednání, neboť podle stanov společenstva nebyl obžalovaný oprávněn k žádné samostatné čininosti, nýbrž mohlo ho představenstvo jako zřízence použiti jen k úkonům jemu (představenstvu) příslušícím jako pomocné síly. Nezáleží však podle citovaných rozhodnutí na obsahu oprávnění určeného stanovami družstva, nýbrž na skutečném stavu věci, zda obžalovaný skutečně vedl záležitosti družstva nezávisle na nějakém schválení představenstva předchozím nebo dodatečném, zda samovolně činil nákupy pro společenstvo, zda uzavíral pro společenstvo komisionářské smlouvy s truhláři o své újmě a zda též poukazoval samovolně platy věřitelům.
Jen v tomto případě by se mohlo říci, že vedl samostatně věci společenstva a byl by zodpověděn podle § 486 c) tr. zák. za činy a opomenutí uvedené v § 486 čís. 2 tr. zák. V těchto směrech však rozsudek zjištění nevykazuje. Okolnost, že obžalovaný sestavoval bilance, které, ač byly falešné, byly představenstvem přijímány a valným hromadám ku schválení předkládány, není tu směrodatnou při posuzování odpovědnosti podle § 486 čís. 2 tr. zák., neboť bilance sestavoval jako pomocná síla a bylo za jich správnost odpovědno představenstvo jak valné hromadě, tak i před zákonem a nelze tudíž z okolnosti té dovozovati, že samostatně vedl věci společenstva. Nejsou tedy v rozsudku zjištěny skutečnosti nasvědčující samostatnoisti obžalovaného při vedení závodu družstva (rozh. č. 2011 sb. n. s.), které při správném použití zákona měly býti základem nálezu (§ 288 odst. 2 čís. 3 tr. ř.).

Citace:

Čís. 5168. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1935, svazek/ročník 16, s. 512-514.