NPD documents search: Váž. civ., 8 (1926), sv. 1

Čís. 9361.

Stačí, bylo-li rozhodnutí jugoslávského soudu předloženo tuzemskému soudu přímo odpůrcem (čl. 29 smlouvy mezi československou republikou a královstvím Srbů, Chorvatů a Slovinců o úpravě vzájemných právních styků čís. 146 sb. z. a n. na rok 1924).
V nesporném řízení není soud pod zmatečností povinen, by předložil účastníkům k vyjádření každou listinu, jež mu byla předložena.
(Rozh. ze dne 14. listopadu 1929, R 1 869/29.)
Opatrovnický soud zamítl žádost o prodloužení působnosti prozatímního opatření ze dne 20. prosince 1928, ježto prozatímní opatření bylo zrušeno příslušným opatrovnickým soudem jugoslávským.
Rekursní soud napadené usnesení potvrdil.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody: Podle § 16 nesp. říz., jehož se stěžovatelka dovolává, lze si sice v nesporném řízení stěžovati do usnesení rekursního soudu, i když jím bylo rozhodnutí prvního soudu potvrzeno, avšak jen pro zřejmý odpor se zákonem nebo se spisy, nebo pro zmatečnost. Stěžovatelka uplatňuje všechny tři tyto důvody, není však v právu. Zřejmým rozporem se zákonem, se státní smlouvou mezi republikou Československou a královstvím Jugoslávským čís 146/1924, jest jí, že první soud přihlížel k rozhodnutí vrchního soudu v Sarajevě ze dne 12. července 1929, ač nebylo mu přímo zasláno, nýbrž předloženo odpůrcem stěžovatelky, což prý odporuje čl. 2 smlouvy, Tímto článkem bylo ustanoveno, že si oba smluvní státy budou vzájemně poskytovati právní pomoc ve věcech civilních a v nesporném soudnictví, a to v přímém styku soudních a poručenských úřadů; pro výtku, že nemělo býti přihlíženo k rozhodnutím jugoslávských soudů, jež nebyla přímo zaslána, nelze z něho nic čerpati. Poněvadž rozhodnutí okresního i vrchního soudu v Sarajevě byla předložena v prvopisu a jsou opatřena soudním razítkem, mohla a musila jim podle čl. 29 státní smlouvy býti přiznána táž průvodní moc jako rozhodnutím tuzemských soudů bez ohledu na to, jakým způsobem byla soudu předložena. Jako rozpor se spisy vytýká stěžovatelka předpoklad rekursního soudu, že prozatímní opatření ze dne 20. prosince 1928 přestalo platiti koncem školního roku 1928/1929, a poukazuje k tomu, že tehdy nebylo rozhodnutí okresního soudu v Sarajevě, jímž bylo prozatímní opatření zrušeno, ještě v právní moci. Toto usnesení vešlo podle doložky na něm napsané v právní moc teprve dne 15. července 1929, avšak pro rozhodnutí o návrhu na prodloužení působnosti prozatímního opatření do konce roku 1929 nemá otázka, který den vešlo rozhodnutí jugoslávských soudů v moc práva, významu, ano jest zjištěno, že nejpozději dne 15. července 1929 v moc práva již vešlo a jest podle čl. 28 mezistátní smlouvy pro československé soudy závazné. Konečně pokládá stěžovatelka řízení za zmatečné, protože první soud rozhodl na základě předložených mu rozhodnutí jugoslávských soudů, aniž vyslechl o nich předem stěžovatelku, jež prý tehdy o rozhodnutí vrchního soudu v Sarajevě ještě ani nevěděla. Nehledíc k tomu, že podle předložených listin bylo toto rozhodnutí stěžovatelce doručeno již před 15. červencem 1929 k rukám jejího zmocněnce pro doručování, tedy již před napadeným rozhodnutím prvního soudu ze dne 24. července 1929, nelze ani z § 2 čís. 5 nesp. říz. ani z jiných předpisů nesporného řízení dovoditi, že jest soud povinen každou mu předloženou listinu účastníkům předložiti k prohlášení pod zmatečností.

Citace:

č. 5826. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/1, s. 437-441.