NPD documents search: Váž. civ., 19 (1937), sv. 1

Čís. 4816.

Ustanovení §u 1432 obč. zák. předpokládá, že bylo placeno dobrovolně.
Dopravní řád železniční.
Tarifem jest souhrn všech ustanoveni o přepravní smlouvě, přepravních cenách a poplatcích. Uveřejněním ve Věstníku pro železnice a plavbu stal se tarifním předpisem i obsah vyhlášky o železniční pře- pravě mezi Československem a Maďarskem.
Nákladní smlouva, i když jest na přepravě súčastněno několik drah, jest smlouvou jednotnou a také dovozné jest jednotným celkem. Nebyla-li část, připadající na odesílatele, omylem od něho vybrána, jest na dráze, by ho o tom bezodkladně zpravila a do roka doplatek vymáhala.
(Rozh. ze dne 17. března 1925, Rv I 202/25).
Žalující tuzemská firma zaslala zboží do Maďarska, kde bylo příjemci vydáno v březnu 1921. Ježto příjemce zaplatil dovozné pouze od hranic, vyzvala dne 8. února 1923 dráha odesílatele, by zaplatil dovozné až ku hranicím. Odesílatel odmítl zaplatiti, odvolávaje se na to, že nárok dráhy jest promlčen, načež dráha vynutila si zaplacení požadovaného dovozného na odesílateli tím, že je proti vůli a přes jeho ohražení zapsala do kreditního výkazu odesílatele. Žalobu odesílatele o vrácení takto vynuceného peníze oba nižší soudy zamítly. Nejvyšší soud uznal podle žaloby. Důvody:
Nelze souhlasiti s právním posouzením, kterého se dostalo nižšími soudy otázce promlčecí. Předem dlužno uvésti, že pro tuto otázku jest zcela nerozhodnou okolnost, že žalobkyně nezaplatila dráze dovozné nikdy hned hotově, nýbrž měla u ní otevřený úvěr. Ačkoliv náklad byl odevzdán k dopravě a vydán adresátovi již v březnu 1921, vyzvala dráha žalobkyni až 8. února 1923, tedy po více než jednom roce, ku zaplacení části dovozného, jež připadalo na přepravu do pohraniční stanice, a teprve, když se žalobkyně dovolávala promlčení, vynutila dráha zaplacení požadované částky tím, že ji proti vůli a přes ohražení žalobkyně zapsala do jejího kreditního výkazu. Z toho plyne jednak, že, jsou-li tu podmínky §u 70 žel. dopr. ř., promlčel se nárok dráhy dle §u 71 žel. dopr. ř. uplynutím jednoroční promlčecí lhůty, počítané ode dne 29. března 1921, kdy ostatní dovozné bylo při dodání zboží příjemcem zaplaceno, bez ohledu na to, že žalující firma neplatila dovozné nikdy hned hotově, neboť dráha neuplatnila svého nároku v promlčecí lhůtě, jednak že se dráha nemůže dovolávati ustanovení §u 1432 obč. zák. o neodvolatelnosti placení promlčeného dluhu, neboť tento předpis předpokládá, že bylo placeno dobrovolně. Názor, že nejde o nárok z nesprávného výpočtu dovozného dle §u 70 žel. dopr. ř., jest mylným. Nejde ovšem o chybu početní, ale jde o mylné použití tarifu, jež spadá rovněž pod citovaný předpis. Tarifem nejsou jenom jednotlivé dopravní sazby, nýbrž dle §u 6 žel. dopr. ř. jest to souhrn všech ustanovení o přepravní smlouvě, přepravních cenách a poplatcích. Tarifním ustanovením jest předpis §u 69 žel. dopr. ř., že dráha může v jistých případech žádati placení dovozného předem, a že v ostatních případech má odesílatel na vůli, chce-li dovozné zaplatiti při podání zboží celé, či libovolnou jeho část, či chce-li je celé poukázati ku vybrání od příjemce. Uveřejněním ve Věstníku pro železnice a plavbu stal se tarifním předpisem i obsah vyhlášky o železniční přepravě mezi drahami československými a maďarskými ze dne 29. října 1919, ponechávající pro ni v platnosti § 69 žel. dopr. ř. s tou odchylkou, že odesílatel musí zaplatiti dovozné, poplatky a výlohy, které vzniknou cestou mezi stanici podací a stanicí pohraniční, a že dovozné, poplatky a výlohy ze stanice pohraniční do stanice určení poukáží se k zaplacení příjemcem. V projednávaném případě nedbala ani stanice podací ani stanice pohraniční tohoto nového tarifního předpisu, odesílateli bylo dovoleno, by celé dovozné se všemi poplatky poukázal ku placení příjemcem. Bylo použito tarifního ustanovení, které již neplatilo, následkem tohoto omylu při použití tarifu nebylo vybráno celé dovozné se všemi poplatky, nýbrž jenom část, připadající na území maďarské. Československé dráhy mají dle §u 70 žel. dopr. ř. nárok na doplatek, připadající na přepravu československým územím, ale nárok ten promlčel se dle §u 71 žel. dopr. ř. v jednom roce po zaplacení poplatků příjemcem, totiž po 29. březnu 1921. Bezpodstatnou jest námitka, že § 70 žel. dopr. ř. tu neplatí, poněvadž nejde o pouhý doplatek, nýbrž o zaplacení celého dopravného, připadajícího na domácí území, jež přehlédnutím nebylo vůbec placeno. Není sporu o tom, že část dovozného, jež připadala na přepravu Maďarskem, byla příjemcem zaplacena. Podle železničního dopravního řádu, jehož platnost zahrnujíc v to i §§ 70 (4) a 100 byl vyhláškou ze dne 29. října 1919 pro dopravu do Maďarska zachována v platnosti, jest nákladní smlouva, i když jest na přepravě súčastněno několik drah, smlouvou jednotnou, a také dovozné se všemi poplatky činí celek, o jehož placení se dělí odesílatel a příjemce dle předpisů tarifu a rozhodnutí dráhy, po případě odesílatele. Zmíněnou vyhláškou bylo sice určeno, kterou část dovozného a poplatků musí zaplatiti odesílatel a kterou musí platiti příjemce, ale v právní jednotnosti smlouvy a smluvní odměny nenastala novým předpisem změna. Nejde o dvojí dovozné, nýbrž o dvě části dovozného rozděleného ku placení odesílatelem a příjemcem. Poněvadž mylným použitím tarifu nebyla část, připadající na odesílatele, od něho vybrána, bylo dle §u 70 (1) žel. dopr. ř. na dráze, aby bezodkladně uvědomila odesílatele o omylu, který se přihodil, dále aby chtěla-li s úspěchem čeliti námitce promlčení, uplatnila nárok na doplatek do jednoho roku. Jelikož tak neučinila, jest námitka promlčení odůvodněna, dráha neměla práva si vybrati promlčenou částku přes ohražení žalobkyně zápisem do jejího kreditního výkazu, a učinivši tak, jest povinna vrátiti částku neprávem vybranou. Dovolání žalující strany musilo býti již pro nesprávné právní posouzení otázky promlčení vyhověno.

Citace:

č. 4816. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1926, svazek/ročník 7/1, s. 552-554.