NPD documents search: Váž. civ., 19 (1937), sv. 2

Čís. 136.

Neodvratná překážka, ospravedlňující odpor proti rozsudku vynesenému v nepřítomnosti obžalovaného (§ 427, odst. 3 tr. ř.), nesmí tímto býti, byť i z nedopatření zaviněna.
Usnesení, zamítající návrh obhájcův na odročení hlavního přelíčení, konaného v nepřítomnosti obžalovaného, za účelem jeho výslechu, není s to opodstatniti zmatek § 281 č. 4 tr. ř.
Posavadní zachovalost nezajišťuje odsouzenému o sobě podmíněného odsouzení.
(Rozh. ze dne 17. února 1920, Kr II 19/20.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zamítl v neveřejném zasedání odpor obžalované proti rozsudku krajského soudu ve Znojmě, vynesenému v její nepřítomnosti, jímž uznána vinnou zločinem krádeže dle § 171 a 176 II b) tr. z., a, zavrhnuv její zmateční stížnost, nevyhověl ani odvolání do výroku o trestu, pokud zamítnut návrh obhájcův na podmíněné odsouzení.
Důvody:
Obžalovaná E. M. odůvodňuje odpor podaný proti shora uvedenému kontumačnímu rozsudku tím, že, jsouc v den hlavního přelíčení na cestě k soudu, vstoupila v železniční stanici Š. omylem do vlaku, který jel opačným směrem. Nehledíc k tomu, že obžalovaná toto své tvrzení ničím neprokázala, nelze ve faktu jí uvedeném spatřovati neodvratnou překážku ve smyslu § 427 odst. 3 tr. ř. Spočíváť ustanovení toto na tomže právním základě jako předpis § 364 č. 1 tr. ř., následkem čehož není tu vzhledem k tomu, že obžalovaná zmeškala hlavní přelíčení svou vlastní vinou, podmínek, za kterých by dle § 427, odst. 3 tr. ř. bylo lze odporu vyhověti. I bylo jej jako bezdůvodný odmítnouti. Důvod zmatečnosti podle § 281 č. 4 tr. ř. shledává zmateční stížnost v tom, že nalézací soud zamítl návrh obhajce učiněný v nepřítomnosti obžalované při hlavním přelíčení, aby přelíčení toto bylo odročeno za účelem jejího osobního výslechu. Stížnost má neprávem za to, že tu jde o návrh podle č. 4 § 281 tr. ř. Dle druhého odstavce § 427 tr. ř. jest ponecháno volnému uvážení nalézacího soudu, zdali nepřítomnost obžalovaného při hlavním přelíčení není na překážku, aby věc byla úplně uspokojivě objasněna, a zdali, tedy lze hlavní přelíčení provésti i za nepřítomnosti osoby obžalované. Poněvadž dotyčné usnesení nalézacího soudu — na rozdíl od ustanovení prvého odstavce § 427 tr. ř. — nepodléhá sankci zmatečnosti a může se státi i bez všelikého návrhu, jest zřejmo, že odmítnutí obhajcova návrhu, jak byl nahoře uveden, nelze posuzovati s hlediska důvodu zmatečnosti č. 4 § 281 tr. ř., a jest proto zmateční stížnost podaná v tomto směru neopodstatněna;— Pokud jde o zamítnutí návrhu obhajcova na podmíněné odsouzení obžalované, dlužno poznamenati, že podmíněný odklad přisouzeného trestu nebyl zákonem míněn jako pravidlo při osobách, které až do svého odsouzení byly zachovalé. Odklad trestu jest vždy jen výjimkou, přípustnou pouze tam, kde jej odůvodňují vážné důvody. Soud jest povinen uvážiti vše, co s vinníkem a jeho činem byť i vzdáleně souvisí, tedy nejen dosavadní způsob jeho života, pohnutky jeho činu, způsob jeho provedení, chování se obžalovaného po skutku, hlavně snahu, škodu podle sil svých napraviti a podobné. Odepřel-li nalézací soud, maje na zřeteli tyto okolnosti, obžalované podmíněný odklad trestu, nelze výrok tento shledati neodůvodněným, při čemž netřeba ani zvláště zdůrazňovati, že nebylo nutno, aby soud nalézací byl obžalovanou viděl a slyšel, ježto dle toho co bylo právě řečeno nerozhoduje o přesvědčení soudu v tom směru, zda odsouzený povede pořádný život (§ 1 zák. ze dne 18. října 1919 čís. 562 sb. zák. .a nař.), osobní dojem, který obžalovaný na sond učinil. Odvolání jest tedy v tomto směru neopodstatněno.

Citace:

Čís. 136. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1921, svazek/ročník 1-2, s. 204-205.