NPD documents search: Váž. civ., 18 (1936)

Čís. 15124.

Účinek prohlášení konkursu na jmění komisionářovo na práva komitentova. Předpoklady nároku pro bezdůvodné obohacení podle § 1431 obč. zák.
(Rozh. ze dne 15. dubna 1936, Rv I 220/36.)
Žalující přednesla, že svěřila úpadci do komise zboží, že úpadce zboží toto prodal a kupní cenu za toto zboží že kupec zaplatil po uvalení konkursu k rukám konkursního správce. Žalobou domáhá se nyní vydáni této kupní ceny na správci konkursní podstaty komisionář. Prvý soud uznal podle žaloby. Odvolací soud žalobu zamítl. Důvody: Mezi žalující a úpadcem šlo o smlouvu komisní podle čl. 360 obch. zák., podle kteréžto smlouvy firma Karla L-a synovec (úpadce) prodala třetí osobě zboží vlastním jménem na účet žalující, t. j. firma Karla L-a synovec stala se v poměru k této třetí osobě sama oprávněnou a zavázanou, aniž by tím žalující vůči této třetí osobě vznikla nějaká práva a závazky a firma Karla L-a synovec byla podle čl. 361 obch. zák. po prodeji zboží povinna ihned podati zprávu, t. zv. předběžné oznámení, a pak měla žalující klásti vyúčtováni »odpočet«, t. j. podati zprávu o provedení věcí v účte komitentově (viz článek Frohlichův v Právníku 1923 str. 454 a násl.), takže žalující byla až do prodeje zboží vlastnící zboží, a neprodala-li firma Karla L-a synovec zboží do vyhlášení úpadku, má žalující nárok na vyloučení věcí do komise svěřených z konkursní podstaty. Bylo-li zboží po prohlášení úpadku zcizeno, může žalující podle § 47 odst. 2 konk. ř. žádati, aby úplata byla z konkursní podstaty vyloučena. Bylo-li však zboží prodáno firmou Karla L-a synovec ještě před prohlášením úpadku, pak ovšem žalující má nárok proti firmě Karla L-a synovec na plnění, t. j. na vydání ceny trhové, a nebyla-li tato cena trhová žalující zaplacena před prohlášením úpadku, může si žalující činiti nárok pouze na zaplacení své pohledávky ze společné konkursní podstaty podle III. třídy (§ 56 konk. ř.), jak jí ke konkursnímu řízení přihlásila (analogie rozh. čís. 4687 Sb. n. s.). V doplňovacím řízení stalo se nesporným, že konkurs na jmění Karla L-a synovec byl uvalen dne 29. července 1933. Zboží dodané firmou Karla L-a synovec městskému divadlu v O. bylo zasláno dne 23. června 1933 podle účtu z téhož dne a kupní cena byla zaplacena městským úřadem v Ú. dne 27. ledna 1934 Průmyslové bance a tato banka nebyla zmocněncem žalující. V den uvalení konkursu, t. j. dne 29. července 1933 neměla již žalující nárok proti firmě Karla L-a synovec na vrácení zboží do komise svěřeného, nýbrž měla pouze nárok na vydání ceny trhové a poněvadž tato cena trhová nebyla žalující straně zaplacena před prohlášením úpadku, může si žalující činiti nárok pouze proti konkursní podstatě na zaplacení této ceny trhové a to podle III. třídy, jak také tuto pohledávku ke konkursnímu řízení přihlásila. Žalující nebyla vůbec v žádném právním poměru ani k Průmyslové bance ani k městskému úřadu, po případě k obci O. (čl. 361 obch. zák.). Proto jest zcela nerozhodné, zda úpadce postoupil tuto pohledávku Průmyslové bance nebo dal příkaz této bance k výplatě této pohledávky žalující. Uvalením konkursu pozbyl úpadce disposičního práva svým jměním (§ 3 konk. ř.) a proto také disposice u Průmyslové banky svědkem Kurtem L-em učiněná zanikla dnem prohlášení úpadku a právem' proto Průmyslová banka došlou částku od městského důchodu v Ú. poukázala konkursnímu správci.
Nejvyšší soud obnovil rozsudek prvého soudu.
Důvody:
Podle § 47 konk. řádu čís. 64/31 Sb. z. a n. lze vylučovati věci, které úpadci zcela nebo z části nenáležejí, pokud jsou v konkursní podstatě. Tím se rozumí věci v nejširším smyslu (§ 292 obč. zák.), tedy i pohledávky pojaté do konkursní podstaty, které příslušely úpadci proti třetí osobě, ale byly převedeny platným způsobem do jmění vylučujícího věřitele. Předpokladem tu ovšem, jest, že pohledávka nebyla zaplacena a že tudíž nezanikla. Komitent (čl. 360 obch. zák.) může vylučovati svou nezaplacenou pohledávku v konkursu na jmění komisionářovo přes to, že podle čl. 368 odstavec 1 obch. zák. nenabývá bez postoupení pohledávky za třetí osobou přímé pohledávky za ní, neboť podle čl. 368 odstavec 2 obch. zák. platí pohledávky komisionářovy i bez postupu za pohledávky komitentovy v poměru ke komisionářovi a jeho věřitelům. Byla-li ovšem pohledávka zaplacena komisionáři ještě před vyhlášením konkursu na jeho jmění, pak má komitent jen pohledávku konkursní. Bylo-li ale zaplaceno až po vyhlášení konkursu správci podstaty, má komitent, pokud předmět placený se nedá rozeznati podle § 371 obč. zák., pohledávku za podstatou podle § 49 čís. 4 konk. řádu a to pro bezdůvodné obohacení podstaty, nikoliv tedy pohledávku konkursní, jak míní odvolací soud. Poukaz na rozhodnutí čís. 4687 Sb. n. s. jest nevhodný, poněvadž toto rozhodnutí se týká jen vyrovnacího řízení, pro něž platí jiné předpisy. Jde jen o to, zdali žalobkyně přednesla skutkové okolnosti opodstatňující nárok z bezdůvodného obohacení podstaty podle § 1431 obč. zák. Předpokladem nároku podle § 1431 obč. zák. jest, aby bylo plněno omylem něco, nač nemá příjemce práva vůči plnícímu. Žalobkyně uvedla, že městský úřad v Ú. poukázal prostřednictvím Průmyslové banky za úhradu zboží částku 1663 Kč 95 h, která jako úhrada za komisionářské zboží měla jí býti připsána k dobru, že však banka tuto částku vydala správci podstaty, dále uvedla, že správce podstaty odepřel zaplacení zažalované částky 1663 Kč 95 h, poněvadž prý jmenovaná banka ho vyzvala dopisem ze dne 9. února 1934, aby jí onu částku vrátil, s odůvodněním, že částka ta patří firmě Michael K. a že byla jen nedopatřením poukázána správci podstaty. Tvrdila, tedy žalobkyně, že bylo placeno omylem, a toto její tvrzení skutečně bylo jako pravdivé zjištěno již prvním soudem' a odvolací soud toto zjištění převzal. Že byla konkursní podstata bezdůvodně obohacena, jest zřejmé z toho, že jí byla placena pohledávka, na kterou vůbec nároku neměla. Nejen plátce sám, nýbrž i oprávněná třetí osoba se může domáhati vrácení toho, co bylo zaplaceno, bylo-li plněno omylem k její škodě a byl-li příjemce placením bezdůvodně obohacen na její úkor, jak bylo vyloženo v rozh. čís. 11223 Sb. n. s. Poněvadž žalobkyně přednesla a dokázala veškeré předpoklady podle § 1431 obč. zák., bylo jejímu dovolání s hlediska § 503 čís. 4 c. ř. s. vyhověno.

Citace:

Čís. 15124. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1937, svazek/ročník 18, s. 448-450.