Čís. 14852.

K § 65 poj. ř.
Záviselo-li odevzdání pojištěné nemovitosti na předchozím sňatku, bylo zcizovací jednání skončeno teprve tímto okamžikem.
Výpověď pojištění daná nabyvatelem nemovitosti před tím jest podle druhého odstavce § 65 poj. zák. neúčinná a nemůže býti konvalidována.
(Rozh. ze dne 9. ledna 1936, Rv I 87/34.)
Prohlášením ze dne 5. února 1930 zavázal se žalovaný, že, jakmile se ujme hospodářství po své matce, t. j. dnem sňatku, k němuž došlo až 5. března 1932, ponechá veškeré u žalobkyně pojištěné předměty její výhradní pojišťovací ochraně na dobu 10 roků, dále, že bude správně platiti pojišťovací prémie, že podrobuje se výslovně a bez výhrady pojišťovací smlouvě za tím účelem, aby požární pojištění nebylo přerušeno. Dopisem ze dne 3. února 1932 žalovaný pojistný poměr vypověděl. Nižší soudy žalobu na dodržení pojišťovací smlouvy zamítly, prvý soud z těchto důvodů: V prohlášení žalovaného z 5. února 1930 vzdává se tento jako nabyvatel pojištěné nemovitosti svého práva přiznaného mu v odst. II § 64 poj. ř. a podrobuje se pojišťovací smlouvě uzavřené mezi pojišťovatelem a jeho matkou, aby pojištění z této smlouvy nebylo nijak přerušeno. Ztrácí-li žalovaný — nabyvatel — tímto prohlášením své právo ke zrušení smlouvy pojišťovací, nelze míti než za to, že jde o ujednání v neprospěch žalovaného — nabyvatele —. Tohoto ujednání se žalobce — pojišťovatel — dovolává. Poněvadž jedná se o úchylku od ustanovení § 64 poj. ř. v neprospěch nabyvatele a § 72 poj. ř. jest předpisem donucovacím a především k ochraně pojištěnce případně nabyvatele pojištěného předmětu, nemůže se pojišťovatel — žalobkyně — důsledků tohoto ujednání dovolávati s úspěchem. Je-li prohlášení žalovaného z 5. února 1930 v důsledku těchto úvah pro žalobkyni bez významu a vůči ní relativně neplatné a jestliže žalovaný smlouvu pojišťovací vypověděl, jest výpověď ta účinná.
Nejvyšší soud uznal podle žaloby.
Důvody:
Obrana žalovaného se zakládá na výpovědi pojistné smlouvy, kterou dal žalovaný jako nabyvatel pojištěné nemovité věci dopisem ze dne 3. února 1932. Žalobkyně odpírá účinnost této výpovědi, poukazujíc mimo závazek žalovaného, tkvící v jeho prohlášení ze dne 5. února 1930, na tu okolnost, že nebyl žalovaný oprávněn k výpovědi, protože v té době nebyl vlastníkem ani držitelem nemovitostí, nýbrž v držení se uvázal až dnem sňatku 5. března 1932. Nižší soudy vycházely se stanoviska, že jest tato výpověď účinná, protože nebyla odvolána a nastala její konvalidace uvázáním se žalovaného v držbu budov. Tento právní názor vyslovil odvolací soud v zrušovacím usnesení ze dne 1. června 1933, první soud jej převzal odvolávaje se na § 499 c. ř. s., a také napadený rozsudek z něho vycházím, což patrno z toho, jak odvolací soud rozhodl, třebaže výslovně na dotyčný právní názor v rozsudku nepoukázal. S právním názorem tím však nelze souhlasiti. Záviselo-li odevzdání nemovitosti žalovanému na předchozím sňatku, pak zcizovací jednání nebylo dříve skončeno, nežli splněním této podmínky, tedy až dne 5. března 1932. Do té doby nebyl žalovaný vlastníkem ani držitelem, jak sám ještě v dovolací odpovědi připouští, a jest míti za to, že proto nebyl ani nabyvatelem ve smyslu, jaký pojmu tomu žalovaný přikládá. Podmíněnou výpověď pak vylučuje doslov i účel ustanovení § 65 druhý odstavec zákona o smlouvě pojišťovací ze dne 23. prosince 1917, č. 501 ř. z., o konvalidaci nelze tedy mluviti, a žalovaný tudíž nebyl oprávněn před skončením zcizovacího úkonu vypověděti pojišťovací poměr podle § 65 uved. zákona, a proto nemohl dopis ze dne 3. února 1932 míti tohoto účinku. Není-li výpověď účinná již z této příčiny, nebylo třeba se zabývati další námitkou žalobkyně proti ní, totiž že účinnosti výpovědi té překáží závazek žalovaného podle prohlášení ze dne 5. února 1930.

Citace:

Č. 14852. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1937, svazek/ročník 18, s. 50-51.