NPD documents search: Váž. civ., 6 (1924), sv. 1

Čís. 1051.

Nepřiznal-li nalézací soud podmínečného odkladu výkonu trestu, ač byl lichevním soudem pro souběžný trestný čin přiznáni, lze si do toho stěžovati pouze odvoláním. K odvolání obžalovaného nelze naříditi nalézacímu soudu, by dodatečně rozhodl dle předpisu § 6 čís. 4 zák. o podm. odsouzení.
Při posuzování přípustnosti odvolání obžalovaného do výše trestu (§ 283 tr. ř.) dlužno v případě § 265 tr. ř. přihlédnouti k úhrnku obou trestá.
(Rozh. ze dne 19. prosince 1922, Kr II 603/22).
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl v neveřejném zasedání zmateční stížnost obžalované do rozsudku krajského jakožto nalézacího soudu v Uherském Hradišti ze dne 20. srpna 1921, jímž byla stěžovatelka uznána vinnou zločinem podílnictví na krádeži dle §§ 185 a 186 a) b) tr. zák., vyhověl však odvolání obžalované do výroku o trestu a zmírnil jí trest. V otázkách, o něž tu jde, uvedl
v důvodech:
Důvod zmatečnosti podle čís. 11 § 281 tr. ř., jímž napadá stížnost výrok soudu, že se obžalované nepovoluje podmínečné odsouzení, není po zákonu proveden. Proti výroku o podmínečném odsouzení lze brojiti zmateční stížností jen, porušil-li soud svým výrokem takové zásady, zákonem vyslovené, které nepodléhají volnému uvažování soudcovskému, nýbrž kterých musí býti dbáno vždy. Porušení takovéto zásady stížnost netvrdí; obžalovaná vytýká, že napadený rozsudek dospívá k názoru, že povaha její neskytá naději, že napříště povede pořádný život, ač lichevní soud, který ji soudil pro sbíhající se delikt válečné lichvy, shledal, že jsou tu podstatné důvody, by jí dobrodiní podmínečného odkladu výkonu trestu bylo poskytnuto. O tom, zda tu jsou či nejsou podstatné příčiny, z nichž lze usuzovati, že obžalovaný povede pořádný život, i když trest nebude na něm vykonán, uvažuje soud volně; jelikož obžalovaná brojí jen proti výsledku tohoto volného uvažování, dlužno její stížnost v tomto bodě pokládati za odvolání. Než ani toto není odůvodněno. Podle § 6 čís. 4 zák. o podm. odsouzení měl nalézací soud rozhodnouti, mají-li býti vykonány trest lichevním soudem vyslovený a trest uložený obžalované napadeným rozsudkem či má-li i tento býti odložen. Nalézacímu soudu nelze však nyní naříditi, by dodatečně podle tohoto předpisu rozhodl; tomu brání zákaz reformaticnis in pejus. Zrušovací soud musel se proto obmeziti na to, by přezkoumal, zda nalézací soud odepřel obžalované podmínečný odklad výkonu trestu právem. Shledal důvody, jimiž nalézací soud odůvodňuje svůj výrok, správnými a proto odvolání v tomto bodě nevyhověl. Pokud se týče odvolání do výměry trestu, položil si nejvyšší soud především otázku, zda odvolání to jest vzhledem na ustanovení § 283 tr. ř. přípustné, kdyžtě nalézací soud při výměře trestu ohledně této obžalované použil mimořádného práva zmírňovacího dle § 54 tr. zák. a mimořádné záměny trestu dle § 55 tr. zák., a trest vyměřil, přihlížeje k ustanovení § 265 tr. ř., žalářem v trvání 4 měsíců, zostřeným a doplněným jedním postem měsíčně, a kdyžtě pro zločin podílnictví na krádeži, pro nějž byla stěžovatelka odsouzena, jest stanovena nejnižší zákonná sazba žalářem v trvání šesti měsíců. Otázku tuto zodpověděl nejvyšší soud kladně. Stěžovatelka byla rozsudkem lichevního soudu při krajském soudě v Uherském Hradišti ze dne 12. dubna 1921 odsouzena pro přečin dle § 11 čís. 4 zák. ze dne 17. října 1919, čís. 568 sb. z. a n., do tuhého vězení v trvání 6 měsíců. Poněvadž pak zločin podílnictví na krádeži, pro nějž nyní byla odsouzena, spáchala před vydáním právě citovaného rozsudku lichevního soudu při krajském soudě v Uherském Hradišti, jest oba tyto rozsudky po rozumu § 265 tr. ř. — kteréžto ustanovení nalézací soud při výměře trestu pro zločin podílnictví na krádeži také použil — pokud se týče trestu považovati za jednotný celek, tresty tyto — třebaže jsou různého druhu — jest sečísti a pak ovšem dlužno vysloviti, že jest odvolání co do výměry trestu přípustno, poněvadž součet obou trestů daleko převyšuje nejnižší zákonnou sazbu ustanovenou v § 186 tr. zák.

Citace:

č. 1051. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4, s. 590-591.