NPD documents search: Boh. adm., 15 (1933), sv. 1

Čís. 2033.

Dílovedoucí koná vyšší nekupecké služby ve smyslu zákona o obchodních pomocnících.
Neuplatnil-li zaměstnavatel zrušovacího důvodu, ač k tomu byl oprávněn, nemůže obchodního pomocníka vypověděti v kratší lhůtě výpovědní, než stanovena zákonem. (Rozh. ze dne 21. listopadu 1922, Rv 1 501/22.)
Žalobce byl dílovedoucím v továrně žalovaného. Dne 1. října dal mu žalovaný 14denní výpověď, načež žalobce domáhal se žalobou zaplacení mzdy až do konce prosince 1921. Žalovaný namítl, že žalobce byl pouhým pomocným dělníkem dle § 73 živn. řádu, že výpověď bez odporu přijal a že žalovaný měl důvod k propuštění žalobce. Žalobě bylo vyhověno soudy všech tří stolic, Nejvyšší soud uvedl mimo jiné
v důvodech:
Co se týče domnělého provinční žalobce, z něhož žalovaný odvoditi hledí důvod k předčasnému propuštění ze služby, sdílí dovolací soud právní hledisko předchozích stolic, neboť přiznává-li žalovaný nyní sám, že se o tomto domnělém služebním provinění žalobce dozvěděl ještě za jeho služebního poměru, a nedovodil-li přes to z toho příslušných důsledků, které mu dle jeho domnění zákon propůjčoval, jest z toho patrno, že sám věc pokládal za malichernou a bezvýznamnou, a nemůže z toho odvozovati nyní oprávněnost kratší výpovědi, než jak ji dle zákona dáti bylo. Soud dovolací nemůže sice souhlasiti s právním názorem předchozích stolic, že žalobce ve služebním poměru k žalovanému konal převážně kupecké služby, nicméně soudí, že přiznati mu jest vlastnost zaměstnance dle zák. o obchodních pomocnících z té příčiny, že konal vyšší nekupecké služby (§ 1 zákona o obch. pomoc.), neboť je-li zjištěno, že žalobce byl v továrně žalovaného ustanoven jako dílovedoucí a v této vlastnosti vedl dohled v cívkárně a střiháme, odvažoval a přiděloval přízi k soukání, o to pečovati měl, aby z písárny nařízené práce byly vyhotoveny, že vypomáhal dle potřeby i v oddělení k navádění nití a při přejímání zboží, vedl přehled o přízích ve skladišti, měl na starosti udržování strojů soukacích a obstarával mimo to i výpočet mezd pro uvedená výrobní oddělení, a třídění vlny, jakož i vedl knihy přípravné, vysvítá již z tohoto výpočtu služeb, že jeho činnosti přiznána býti musí povaha služeb vyšších, které se podstatně odlišují od průměrných pracovních služeb pouhých pomocných dělníků, jednak vyšším stupněm odborné znalosti, jednak vyšším stupněm důvěry a zodpovědnosti, již zaměstnavatel přikázáním těchto služeb zaměstnanci osvědčuje a ukládá (§ 73 živn. ř.). Ustanovením žalobce za dílovedoucího a přikázáním mu dohledu a řízení shora dotčených výrobních oddělení továrních byla mu svěřena i uložena zcela nepochybně vedoucí a řídící činnost v odvětví, k němuž byl přidělen. Jeho služební poměr měl tedy zcela nepochybně vlastnost služebního poměru, pro nějž platí předpisy zákona o obch. pom. (§ 1 cit. zák. a § 5 a) zák. o živn. soudech) a nerozhoduje při tom, že byl v týdenní mzdě a že se dřívější dílovedoucí spokojovali výpovědí 14denní. Žalobce tedy vším právem činí nárok na výpověď, jak ji stanoví § 20 zák. o obch. pom. a, ježto vzdání se této delší výpovědi důvodně odvozovati nelze z toho, že žalobce při dané 14denní výpovědi výslovně proti ní námitek nečinil (§§ 863 a 914 obč. zák.), dlužno jeho nárok na výplatu služebních požitků za dobu zákonné výpovědní lhůty uznati oprávněným (§ 29 zák. o obch. pom.).

Citace:

č. 2033. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4, s. 1083-1085.