NPD documents search: Zprávy Právnické jednoty moravské, 18 (1909) - Místnosti před bytem, jako na př. síň, nejsou z kontumace za všech okolností vyloučeny.

LIII. Domnělý kladný kompetenční konflikt mezi krajským soudem v Litoměřicích s jedné a okresní správní komisí v Chabařovicích, pokud se týče obecním zastupitelstvím v Modlanech, pokud se týče okresní správou politickou v Ústí n. L. s druhé strany v příčině příslušnosti k rozhodnutí sporu, zahájeného u okresního soudu v Chabařovicích žalobou Viléma M. proti Eduardu H. a soudr. o rušenou držbu kolny.

(Usnesení ze dne 12. prosince 1927 č. 451).
Výrok: Návrh se jako nepřípustný zamítá.
Důvody: Dne 14. dubna 1926 podal Vilém M., obecní strážník v M., na Eduarda H., rolníka tamže, a soudruhy u okr. soudu v Chabařovicích žalobu pro rušenou držbu z toho důvodu, že mu žalovaní kolnu, kterou si u svého služ. bytu v obecním domě v M. s povolením obecní rady v roce 1919 k hasičské kolně, před obecním domem stojící, přistavěl, dne 8. dubna 1926 násilně vypáčili a demolovali a nářadí a zásoby, jež tam choval, neznámo kam odvlekli, a žádal za odsouzení žalovaných, že jeho držbu porušili a povinni jsou dřívější stav znovuzříditi a dalšího rušení se zdržeti. — Žalovaní vznesli námitku nepřípustnosti pořadu práva a soud konečným usnesením z 22. června 1926 tuto námitku odmrštil a žalobu zamítl.
Podle toho, co jednak soudce na základě provedených důkazů svědeckých zjistil, a jednak co úředními spisy je prokázáno, a jak věc také líčí i sám návrh na řešení konfliktu, má se věc v podstatě takto:
Zastupitelstvo obce M učinilo dne 26. února 1925 usnesení, aby žalobce byl vyzván spornou kolnu odstraniti a byl žalobce o tomto usne- sení vyrozuměn. Dne 10. května 1925 usneslo se obecní zastupitelstvo na stížnost hasičstva kolnu tu dáti vykliditi a sice z požárně policejních důvodů. Stížnost Viléma M. do tohoto usnesení podaná byla rozhodnutím osk v Ch. z 30. července 1925 zamítnuta a v důvodech rozhodnutí zdůrazněno, že obec byla oprávněna vyklizení a odklizení kolny kdykoli z požárně policejních důvodů zaříditi. Stížnost Viléma M. do tohoto zamítnutí podaná byla zsv-em v Praze dne 12. března 1926 pro opožděnost odmítnuta.
Dle zjištění soudce, bylo hasičstvo obecním úřadem zmocněno, kolnu odkliditi a hasičstvo se v dubnu 1926 usneslo při nejbližším cvičení tak učiniti, načež žalovaní, vesměs členové hasičstva, to provedli. — Na dotaz soudcův sdělila osp v C. dne 1. června 1926, že u ní o povolení k exekučnímu výkonu ohledně sporné kolny žádáno nebylo a starosta obce že tvrdí, že vyklizení kolny stalo se bez jeho příkazu a součinnosti.
Do usnesení prvého soudce podali žalovaní stížnost proto, že jejich námitce nepřípustnosti pořadu práva nevyhověno, a žalobce proto, že jeho žaloba byla zamítnuta. — Krajský soud v Litoměřicích jako soud rekursní, zamítl stížnost žalovaných, takže námitka nepříslušnosti pořadu práva jeví se zamítnuta oběma stolicemi a tím přípustnost pořadu práva pravoplatně uznanou (§§ 460, 518, 528 c. ř. s.), a na stížnost žalobce usnesení prvého soudce zrušil a nové projednání a rozhodnutí prvému soudci nařídil.
Na základě tohoto stavu věci podali žalovaní návrh na řešení komp. konfliktu, který spatřují v tom, že: jednak prý se samosprávné úřady prohlásily příslušnými rozhodovati o otázce, zda obecní zastupitelství v M. je oprávněno odklizení kolny žádati, a uznaly, že rozkaz daný žalobci na odklizení má povahu požárně-policejní, čímž prý uznaly i svou příslušnost k provedení exekuce, v tom však prý spočívá i osvojování si příslušnosti k rozhodnutí o tom, zda exekuce byla provedena podle práva, či staly-li se při ní nepřístojnosti, a že konečně obecní úřad v M. jako nositel místní policie požární uznal se za příslušná exekuci proti žalobci vlastní mocí provésti, kdežto s druhé strany zase okr. soud prohlásil se rovněž za příslušná zkoumati, zda tato exekuce dle práva směla býti provedena, zda byla řádně (legálně) provedena a zda jsou předpoklady žaloby o rušenou držbu pro Viléma M. dány, a sice musí prý soud tuto otázku oprávněnosti exekuce a legality jejího provedení, zda obec při tom nevybočila z mezí své působnosti, zejména zda oprávněna byla exekuci dáti provésti hasičstvem a zda toto drželo se při výkonu v rámci obdrženého příkazu — zkoumati co otázku hlavní a nikoli pouze co otázku předběžnou.
Proti tomu uvádí žalobce ve svém projevu, že rozhodnutí osk v Ch. neopravňovalo k demolování kolny, nýbrž jen k zařízení takového stavu, aby pohotovost hasičstva netrpěla újmy, a mimo to, že k zákonité exekuci bylo by bývalo třeba, aby obec osp-ou o ni dožádala a tato aby jí ji povolila, takže by obec jako její mandatářka při exekuci vystupovala, ale o takové povolení, jak osp v O. potvrdila, zakročeno nebylo.
Nemá sice pravdu Vilém M., že by osk ve svém rozhodnutí nebyla u- znala oprávnění obce kolnu odkliditi, neboť se tam právo její k odklizení výslovně a opětně uznává, ale na tom nesejde, neboť to se týče již meritorní otázky, kterou se projev M-ův vůbec výlučně zabývá. Avšak také navrhovatelé, kteří se sice obírají otázkou konfliktu, nemají pravdu, neboť sestrojují konflikt ve svém návrhu uměle.
Jak totiž z obsahu jejich návrhu vychází, sestrojují nejprv tyto dvě premisy: že prý z úředních výroků (rozkazů, usnesení a rozhodnutí) samosprávných orgánů týkajících se odklizení sporné kolny plyne, že samo- správné orgány tyto osobují si příslušnost jak k rozhodnutí o tom, že kolna má býti odklizena, tak i k exekučnímu provedení tohoto rozhodnutí a tož odklizení sama, že však na obrat i soudy otázkou této exekuce a legality jejího nařízení i provedení ve sporu o žalobě Viléma M. pro rušenou držbu z této exekuce vyvozovanou zabývati se musí a skutečně také zabývají a oprávněnost exekuce zkoumají, že tu jest konflikt, ježto jak samosprávné orgány, tak soudy osobují si příslušnost v téže otázce (věci).
Obě premisy možno uznati za správné, ale závěr správný není. Navrhovatelé docházejí k němu jen tak, že otázku právnosti (legálnosti) prováděného odklizení kolny prohlašují i ve sporu o rušenou držbu za otázku hlavní, jak sami podtrhují, a nikoli za otázku pouze předběžnou. Ve skutečnosti však tomu jest právě naopak, neboť v pravdě v soudním sporu o rušenou držbu jde o tuto otázku jen jako o otázku předběžnou, kterou soudy, i když je to otázka správního práva, mohou si dle § 190 c. ř. s. rozřešiti samy, a to i tehdy, když je to otázka přímo prejudicielní, t. j. rozhodnutí soudní závisí na rozhodnutí právního poměru, patřícího na pořad správní, a mohou dokonce soudy vyřešiti si tento správně-právní poměr pro svou potřebu samy i tehdy, když správní řízení již zahájeno jest, ačkoli v tom případě oprávněny jsou řízení soudní až do pravoplatného rozhodnutí otázky té v pořadu správním přerušiti.
Ale správně pojato, ani o to zde nejde, že by předběžná otázka, o kterou v soudním sporu běží, byla prejudicielní v uvedeném smyslu a byla již předmětem zahájeného správního řízení, neboť tomu by bylo tak teprve tehdy, kdyby právě otázka provedeného odklizení kolny jakožto otázka exekučního výkonu byla předmětem rozhodování správních úřadů, tak kdyby byl Vilém M. na př. proti tomuto k nařízení obce provedenému odklizení kolny nebo hned již proti nařízení (zmocnění hasičstva skrze obecní úřad po pravoplatném rozhodování osk) samému podal pořadem správním stížnost (odvolání) a příslušná správní stolice by tuto stížnost byla přijala, uznávajíc se pro ni za příslušnou a ve věci rozhodla; když to se nestalo, nýbrž Vilém M. místo toho podal žalobu z rušené držby, neměly soudy ani možnost řízení procesní dle cit. § 190 c. ř. s. přerušiti.
Ve skutečnosti, když je podána u soudu žaloba z rušené držby, byl by tu komp. konflikt se správními úřady teprv tehdy, kdyby také ony osobovaly si příslušnost o nároku žalobcově z rušené držby rozhodovati, buď že by žalobce stejný nárok žádostí, stížností neb jiným podá- ním také u nich byl vznesl a ony se řízení o něm ujaly, aneb že by samy soud požádaly za odstoupení věci. Ale věc o rušenou držbu není ani podle obsahu spisů ani dle obsahu návrhu o řešení domnělého konfliktu u správních úřadů zahájena, a tak tedy tu žádného konfliktu není, ježto věc visí jen u soudu, správní úřady však se o ni neucházejí.
Navrhovatelé chtějí patrně docíliti toho, aby oklikou přes konfl. senát pronikli se svou námitkou nepřípustnosti pořadu práva, s kterou u soudu podlehli, avšak tento počin je nemístný, neboť pokud tu není konfliktu, musí konfl. senát přihlížeti k tomu nečinně, i kdyby snad soudy sebe očividnějším neprávem uznávaly přípustnost pořadu práva ve věci, patřící ve skutečnosti na pořad správní; rozhodnutí soudnímu, že věc patří na pořad práva, nelze odporovati u konfl. senátu, dokud se o ni nehlásí též úřad správní; byli by tedy navrhovatelé, místo aby předstupovali přímo před konfl. senát, musili se napřed obrátit na správní úřady a docíliti u nich nějakého počinu, představujícího osobování si příslušnosti právě ve věci rušené držby.
Takto však jde pouze o rušenou držbu u soudu postihovanou, kde soud, když uvažuje o tom, zda žalovaní dopustili se své moei, která je nezbytnou podmínkou žaloby z rušené držby (§§ 339, 345, 346 o. z. o.), vezme v potaz právě i otázku, zda tvrzený rušební čin nebyl vlastně oprávněným úředním výkonem, pokud se týče výkonem od úřadu legálně autorisovaným, a zda tu tedy vzhledem k tomu, že svémoc jest protivou moci úřední a že tedy tam, kde legálně nastupuje moc úřední, není svémoci, která je dle pojmu svého i jako svépomoc, t. j. i tehdy, čelí-li k výkonu práva, obejitím moci úřední (§ 19 o. z. o.) — chybí tento nutný předpoklad každé žaloby pro rušenou držbu, aby rušení bylo svémocné, takže otázka, zda žalovaní byli k činu jim za vinu kladenému úředně 553
oprávněni a zdali toto oprávnění spočívá právě v hořejších aktech samosprávných úřadů, bude soudu, jak už řečeno, otázkou předběžnou, jejíž rozhodnutí nikdy k založení konfliktu nestačí.

Citace:

č. 11478. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1933, svazek/ročník 14/1, s. 295-296.