Čís. 15512.

Nepřípustnost pořadu práva pro žalobu na náhrady škody, kterou dovozuje žalobce proti státu z důvodu bezprávného vedení exekuce a zabavení provozovacího kapitálu berním úřadem.
(Rozh. ze dne 16. října 1936, R II 338/36.)
Žalobce se domáhá náhrady škody na žalovaném státu tvrdě, že mu následkem bezprávného vedení berní exekuce a zabavení provozovacího kapitálu berním úřadem byla způsobena škoda v zažalované výši. Prvý soud nevyhověl námitce nepřípustnosti pořadu práva. Rekursní soud námitce té vyhověl a žalobu odmítl. Důvody: Žalobce vyvozuje nárok na náhradu škody z ručení státu za škodu způsobenou nezákonným výkonem veřejné moci. V tom směru ustanovuje § 92 ústavní listiny: »Pokud ručí stát za škodu způsobenou nezákonným výkonem veřejné mocí, určuje zákon«. Takovýto zákon však dosud vydán nebyl. Dvorního dekretu ze dne 14. března 1806 Sb. z. s. čís. 758 se v daném případě dovolávati nelze, poněvadž není žalován státní úředník, nýbrž přímo stát sám; ale nelze se tu také dovolávati zákona čís. 4/18 Sb. z. a n., poněvadž tu jsou míněny pouze nároky proti státu nebo jednotlivým zemím, jež se nehodí na pořad práva a o nichž nejsou příslušné rozhodovati úřady správní (viz Vážný: O ústroji a příslušnosti soudů, str. 37/38 vyd. Brno, 1926). V daném případě jde o nárok na náhradu škody, tedy o nárok, jenž podle ustanovení §§ 1295 a 1338 obč. zák. se hodí na pořad práva, ale ovšem tenkrát, když svou povahou jest nárokem soukromoprávním. Toho právě v daném případě není, neboť tu jde o poměr jednotlivce (žalobce) k výkonné moci státní, jež prý bezprávně zasáhla do jeho právní sféry, zabavivši mu bezprávně majetek a znemožnivši mu tak existenci, jde tu tedy o poměr veřejnoprávní, o němž rozhodovati přísluší toliko správním úřadům, nikoli soudu.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Žalobce stačí poukázati k správným důvodům napadeného usnesení. Nejde o věc občanskou, jak míní žalobce, proto, že žalobním důvodem je nárok na náhradu škody, neboť přípustnost pořadu práva také u takového nároku dlužno pro každý jednotlivý případ posuzovali podle skutkového a právního základu žaloby v tom kterém sporu. Rekursní soud správně dovodil, že v souzeném případě nejde o občanskou věc ve smyslu § 1 j. n.

Citace:

č. 15512. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1937, svazek/ročník 18, s. 965-966.