NPD documents search: Váž. tr., 17 (1935)

Čís. 5206.

Porušení zákona v ustanovení § 234 odst. 2 tr. zák., odsouzen-li mladistvý cizí státní příslušník pro provinění podle § 3 zák. čís. 48/31 sb. z. a n., spáchané v cizině skutkem, který by sám o sobě byl přestupkem.
(Rozh. ze dne 30. ledna 1935, Zm I 1293/34.)
Nejvyšší soud uznal jako soud zrušovací po ústním líčení o zmateční stížnosti na záštitu zákona podané generální prokuraturou do rozsudku soudu mládeže u okresního soudu v Litoměřicích ze dne 17. srpna 1934, jímž byl obviněný B. G. uznán vinným proviněním krádeže podle § 460 tr. zák. a § 3 zák. čís. 48/1931 sb. z. a n., takto právem: Rozsudkem soudu mládeže u okresního soudu v Litoměřicích ze dne 17. srpna 1934 porušen byl zákon v ustanovení § 234 odst. 2 tr. zák.; rozsudek se zrušuje a obviněný se podle § 259 čís. 2 tr. ř. zprošťuje obžaloby, že začátkem června 1934 v Drážďanech pro svůj užitek cizí movitou věc, a to jízdní kolo v ceně 500 Kč nepřevyšující z držení a bez přivolení spoludělníka R. odňal, čímž prý se dopustil provinění krádeže podle § 3 zák. čís. 48/1931 sb. z. a n. a § 460 tr. zák.
Důvody:
Rozsudkem soudu mládeže u okresního soudu v Litoměřicích ze dne 17. srpna 1934 byl obviněný B. G., dne 28. září 1917 v O. v Německu rozený a do Drážďan v Německu příslušný, uznán vinným, že začátkem června 1934 v Drážďanech odcizil svému spoludělníku R. kolo v ceně 500 Kč nepřevyšující, čímž spáchal provinění krádeže podle § 460 tr. zák. a § 3 zák. čís. 48/1931 sb. z. a n., a byl za to odsouzen podle § 460 tr. zák. (zřejmě i podle § 8 zák. čís. 48/1931 sb. z. a n.) k zavření na dobu 3 týdnů a podle § 389 tr. ř. k náhradě útrat trestního řízení.
Je jisto, že obviněný B. G. je narozen v Německu a příslušný do Německa, tedy že je cizím, a to říšskoněmeckým státním příslušníkem, a že čin za vinu mu kladený, a to provinění krádeže podle § 3 zák. čís. 48/1931 a § 460 tr. zák., který by sám o sobě byl přestupkem krádeže, spáchal v Drážďanech, tedy v cizině.
Podle 2. odst. § 234 tr. zák. nemají býti cizozemci, kteří se v cizím státě dopustili nějakého trestného činu, o němž se mluví v II. díle trestního zákona, t. j. přečinu nebo přestupku, proto ani do cizozemska vydáváni, ani v tuzemsku trestáni. Byl proto obviněný odsouzen neprávem. Poukaz soudu na ustanovení § 40 tr. zák. je nesprávný, neboť nešlo o čin, který by bylo sám o sobě kvalifikovati jako zločin, nýbrž o čin, jenž je sám o sobě pouze přestupkem, při čemž je vzhledem k odst. 2 § 3 zák. čís. 48/1931 sb. z. a n. zcela nerozhodné, že se všechny trestné činy, spáchané ve věku mladistvém, nazývají proviněním. Bylo proto zmateční stížnosti, podané generální prokuraturou podle § 33 tr. ř. na záštitu zákona, vyhověti a podle § 292 tr. ř. uznati právem, jak se stalo.

Citace:

č. 5202. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1936, svazek/ročník 17, s. 71-73.