Čís. 6127.

K §§ 171, 183, 185, 197 tr. zák.
Realisace vkladní knížky, jíž bylo nabyto trestným činem, není sama o sobě trestná, pokud nespadá pod pojem ukrývání.
Trestná činnost může záležeti jen ve způsobu nabytí vkladní knížky. V realisaci vkladní knížky nezávadně nabyté nemůže spočívati podvod.
(Rozh. ze dne 7. února 1938, Zm 1 1162/37.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl zmateční stížnosti obžalované do rozsudku krajského soudu, pokud jím byla stěžovatelka uznána vinnou zločinem podvodu podle §§ 197, 200 tr. z., zrušil napadený rozsudek v odsuzující části a vrátil věc nalézacímu soudu, aby ji v rozsahu zrušení znovu projednal a rozhodl.

Důvody:
Rozsudek, který v části zprošťující nabyl právní moci, napadá obžalovaná ve výroku, pokud jím byla uznána vinnou zločinem podvodu podle §§ 197, 200 tr. z., zmateční stížností a uplatňuje číselně důvody zmatečnosti podle § 281, čís. 4, 5, 8, 10 tr. ř. Zmateční stížnosti dlužno přiznati oprávnění, již pokud s hlediska zmatku podle § 281, čís. 9 a) tr. ř. zřejmým poukazem uplatňovaného vytýká rozsudku nesprávné právní posouzení.
Nalézací soud zjistil, že obžalovaná předložila dne 18. ledna 1936 ve »Spořitelně v K.« vkladní knížku této spořitelny, znějící na jméno »A. H.«, k vybrání a zrušení a že jí byl, když se před tím podepsala jménem »A. P.«, vklad 9206 Kč 60 h, uložený na zmíněné knížce bez jakékoli vinkulace, vyplacen. V tomto zjištěném skutkovém ději shledal nalézací soud skutkovou podstatu zločinu podvodu podle §§ 197, 200 tr. z., ježto obžalovaná nebyla k vybrání knížky oprávněna.
Jak z uvedeného plyne, shledává nalézací soud zločin podvodu v realisaci vkladní knížky, při čemž však přehlíží, že pokud realisace nespadá pod pojem ukrývání po rozumu § 185 tr. z., není sama o sobě trestná, nýbrž že může býti trestné jen nabytí vkladní knížky, pokud se tak stalo způsobem s hlediska trestního zákona závadným, jako na př. krádeží, zpronevěrou, podvodem, neb spoluvinou na těchto trestných činech, resp. i podílnictvím na krádeží nebo zpronevěře a pod. Neboť, nabyl-li někdo vkladní knížky způsobem s hlediska trestního zákona závadným, byl již tím spáchán určitý trestný čin a nikoliv až realisací neb i realisací trestným způsobem získané vkladní knížky, kdyžtě předpokladem podvodu je podle ustálené judikatury, aby lstivé předstírání nebo jednání bylo způsobilé, aby vedlo k poškození, kdežto v uvedených případech škoda nastala již předchozím trestným činem, záležejícím v trestném nabytí knížky. Bylo-li však získání (nabytí) vkladní knížky trestně nezávadné, nelze samozřejmě ani v její realisací samé o sobě shledávati skutkovou podstatu podvodu. Toto mylné pojetí trestního zákona mělo za následek, že nalézací soud nepovažoval z,a nutné zabývati se otázkou, jakým způsobem obžalovaná nabyla oné vkladní knížky, a že neprovedl v tom ohledu potřebná skutková zjištění. Zjištění nalézacího soudu, že obžalovaná nebyla oprávněna knížku (t. j. vklad na knížce uložený) vybrali, nestačí, neboť nehledě ani k otázce, zda toto zjištění netrpí zmateční stížností vytýkanou vadnu nedostatků důvodů (§ 281, čís. 5 tr. ř.), je podle toho, co předesláno, právně nezávažné.
Zatížil proto nalézací soud rozsudek zmatkem podle § 281, čís. 9 a) tr. ř., pokud, neučiniv potřebných skutkových zjištění o nabytí vkladní knížky, shledal v pouhé její realisací skutkovou podstatu zločinu podvodu podle §§ 197, 200 tr. z.

Citace:

Čís. 6127. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1939, svazek/ročník 20, s. 97-98.