Čís. 10452.

Manžel usmrcené manželky nemá nárok (§ 1327 obč. zák.) na náhradu nákladů za vedení domácnosti a za opatrování dětí.
(Rozh. ze dne 21. ledna 1931, Rv I 132/30.)
Žalobcova manželka byla usmrcena automobilem žalovaného. Žalobou, o niž tu jde, domáhal se žalobce na žalovaném kromě jiných nároků, jež tu nepřicházejí v úvahu, náhrady škody 500 Kč měsíčně, ježto mu musí cizí osoba obstarávali domácnost a děti. Procesní soud prvé stolice v tomto směru žalobu zamítl. Odvolací soud napadený rozsudek potvrdil. Důvody: Žalobce dovolává se k právnímu opodstatnění svého nároku na § 1 aut. zák., podle něhož jest rozsah náhradního nároku, byl-li člověk automobilem usmrcen, posuzovali podle § 1327 obč. zák. Podle § 1327 obč. zák., vzejde-li z ublížení na těle smrt, musí býti nahraženy nejen všechny výdaje, nýbrž i pozůstalým, o jejichž výživu se měl usmrcený podle zákona starali, to, co jim tím ušlo. Podle motivů k III. dílčí novele k obč. zák. odstraňuje nový doslov § 1327 obč. zák. dosavadní pochybnosti a ohraničuje náhradní povinnost ve smyslu judikátu ze dne 10. března 1909, sb. jud. čís. 189 a § 7 zákona o úrazovém pojištění dělnickém ze dne 28. prosince 1887, čís. 1 ř. zák. na rok 1888. Přísluší tudíž náhrada všem, jichž byl usmrcený živitelem podle zákona a nepřísluší náhrada těm, kdož neměli proti usmrcenému nárok na výživu. Uplatňuje-li žalobce v odvolání, že jest jeho nárok posuzovali podle § 1295 obč. zák., budiž především poukázáno k tomu, že žalobce opřel v žalobě svůj nárok výslovně o § 1 aut. zák. Nelze použíti ani předpisu § 1295 obč. zák. vedle předpisu § 1327 obč. zák. Z doslovu obojích ustanovení, z jejich zařazení a zejména z marginálních rubrik, pod něž jsou podřaděna, vyplývá, že každé z nich upravuje jinou právní otázku. § 1295 obč. zák. měl by v souzeném případě význam jen pro posouzení otázky, zda žalovaný jest vůbec povinen k náhradě škody ze smrtelného úrazu, kdežto § 1327 obč. zák. určuje předmět nároku a okruh těch, kdož jsou oprávněni domáhati se náhrady z důvodu usmrcení. Ježto se žalobce odvolává na § 1 aut. zák., nepřichází § 1295 obč. zák. nadále v úvahu pro otázku zavinění.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Těžiště dovolání jest ve výkladu ustanovení § 1327 obč. zák., tedy v právním posouzení věci. Bude proto především o dovolání pojednáno s hlediska dovolacího důvodu § 503 čís. 4 c. ř. s. V této příčině uznává sám dovolatel, že se výklad, který soud odvolací dává § 1327 obč. zák., shoduje se stálou judikaturou nejvyššího soudu, podle níž žalobce nenáleží k pozůstalým, uvedeným v § 1327 obč. zák., poněvadž jako manžel usmrcené neměl ze zákona nárok na výživu proti usmrcené manželce. K vývodům,dovolatelovým, jimiž se snaží dovoditi, že v souzeném případě žalobce má právo požadovati od žalovaných 3500 Kč, poněvadž jde o náhradu nákladů Marii L-ové skutečně po 500 Kč měsíčně za dobu od 9. července 1928 do 8. února 1929 vyplacených za vedení domácnosti a za opatrování jeho dvou nezletilých dětí, nelze přisvědčiti, poněvadž náklady, o něž tu jde, jest žalobce povinen jako otec a přednosta domácnosti sám nésti. Poukaz dovolatelův na předpisy §§ 141 druhá věta, 44, 92 a 796 obč. zák. jest lichý, poněvadž povinnosti usmrcené manželky podle těchto zákonných předpisů zanikly jejím usmrcením a žalobce se nemůže domáhati náhrady za ně poukazem k § 1327 obč. zák., ano nejde o výživu, na kterou žalobce proti usmrcené manželce měl po zákonu nárok. Ustanovení § 796 obč. zák. nepřichází tu vůbec v úvahu, poněvadž nejde o zaopatření žalobce z pozůstalosti jeho manželky. Vývody dovolání, jimiž dovolatel poukazuje k tomu, že při výkladu, jejž ustanovení § 1327 v napadeném rozsudku v souhlase s judikaturou nejvyššího soudu dal soud odvolací, byl by na tom lépe automobilista, který usmrtil člověka, než ten, který ho jen zranil, a že proto každý automobilista by hleděl raději usmrtiti než zraniti člověka, což by se zajisté příčilo právnímu cítění, mohou snad býti závažné pro zákonodárce (de lege ferenda), by předpis § 1327 obč. zák. rozšířil tak, by se vztahoval i na případy jiné škody, než škody ze ztráty zákonné výživy, nemohou nic však změniti na jasném smyslu nynějšího předpisu citovaného §. Pokud jde o otázku, zda odvolací soud správně vystihl, že dovolatel své nároky na náhradu škody opřel jen o ustanovení § 1 zákona aut., nikoli též o předpisy občanského zákona o náhradě škody, není potřeba ji řešiti, poněvadž jde o nároky žalobcovy, které nelze pod ustanovení § 1327 obč. zák. podřaditi, neboť pod pojem nákladů nelze je zahrnouti, ano jde o náklady, které má žalobce jako otec svých nezl. dětí, nikoli však jako pozůstalý po manželce (čís. 9706 sb. n. s.). Poukaz dovolatelův na rozhodnutí čís. 386 sb. n. s. nemá významu, poněvadž toto rozhodnutí spočívá na jiném skutkovém stavu. Co do právní povahy žalobcova nároku na náhradu škody za vedení domácnosti a opatrování dětí usoudil soudi odvolací správně, že nejde o náklady v § 1327 obč. zák. v první větě zmíněné, nýbrž o to, co žalobci jako pozůstalému manželu ušlo usmrcením jeho manželky ve smyslu druhé věty § 1327 obč. zák., neboť na právní povaze nároku, o který tu jde, nemůže nic změniti skutečnost, zda částky ty žalobce již vyplatil čili nic, ježto tím nestaly se částky žalobcem z toho důvodu již skutečně vynaložené takovými, na které žalobce podle první věty § 1327 obč. zák. má nárok.

Citace:

Čís. 10452.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1932, svazek/ročník 13/1, s. 71-73.