Čís. 374.

Do platebního rozkazu, jenž byl vyhotoven a podepsán pouze úředníkem soudní kanceláře, nelze si stěžovati rekursem, nýbrž možno zjednati nápravu pouze způsobem naznačeným v § 78, odstavec třetí, zákona o soudní organisaci.
(Rozh. ze dne 20. ledna 1920, R I 26/20.)
Platební rozkaz soudu prvé stolice, jímž byla žalobci uložena záloha svědeckých poplatků, byl vyhotoven a podepsán pouze úředníkem soudní kanceláře. Rekursní soud vyhověl žalobcovu rekursu a platební rozkaz zrušil.
Nejvyšší soud vyhověl dovolacímu rekursu žalovaného a změnil usnesení soudu rekursního v ten rozum, že odmítl rekurs žalobcův.
Důvody:
Platební rozkaz vyhotoven a podepsán byl úředníkem kanceláře soudní (§§ 106, 107 j. ř.). Nebylo proto přípustno, by vzat byl v odpor rekursem, jenž dle § 514 c. ř.s. dopouští se jen proti usnesením soudním, nýbrž bylo věcí žalobce, by zjednal si nápravu způsobem, naznačeným v § 78, odst. 3 zákona o soudní organisaci. Právem proto stěžuje si žalovaný do toho, že rekurs nebyl jako nepřípustný odmítnut.

Citace:

č. 374. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1922, svazek/ročník 2, s. 52-53.