NPD documents search: Váž. tr., 14 (1932)

Čís. 4557.

Kněžství jest zařízením církevním; požívá ochrany § 303 tr. zák., bylo-li zlehčováno nebo sesměšňováno ve funkci nábožensko-církevní.
(Rozh. ze dne 6. prosince 1932, Zm I 930/30.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zamítl po ústním líčení zmateční stížnost obžalovaných do rozsudku krajského soudu v Hradci Králové ze dne 22. října 1930, jímž byli stěžovatelé uznáni vinnými Jaroslav R. a František M. přečinem urážky církve zákonem uznané podle § 303 tr. zák. a Josef P. pro spoluvinu na tomto přečinu podle §§ 5, 239, 303 tr. zák., mimo jiné z těchto
důvodů:
Z hmotněprávních důvodů zmatečnosti podle čís. 9 a), b), 10 § 281 tr. ř., jež jsou ve zmateční stížnosti citovány, jest po zákonu proveden částečně jen zmatek podle čís. 9 a) cit. §, a to především v námitce, že kněžství jako určité povolání představuje s hlediska politického a sociologického určité společenské zařízení a proto prý nelze tvrditi, že jest součástí náboženského vyznání. Tím se věcně namítá, že kněžství není zařízením církevním, chráněným v § 303 tr. zák.; mohlo by prý jíti nejvýše o ochranu podle § 302 tr. zák., který však jest již zrušen. Jest podotknouti, že tato námitka, kterou stěžovatelé číselně zařazují pod zmatek podle § 281 čís. 10 tr. ř., jest ve skutečnosti jen uplatněním zmatku podle § 281 čís. 9 a) tr. ř., ano se tu tvrdí, že čin podle platných ustanovení není trestný. Námitka ta jest bezdůvodná. Jest pravda, že kněžstvo určité církve má v lidské společnosti též určité postavení společenské, hospodářské, sociální, politické a pod.; kdyby bylo napadeno způsobem v § 303 tr. zák. uvedeným v některé této své vlastnosti, nepožívalo by ochrany podle tohoto zákonného ustanovení, neboť povaha tohoto ustanovení, které má chrániti učení, obyčeje a zařízení církví ve státě uznaných, po případě služebníky církví při výkonu bohoslužeb a veřejné úkony náboženské, dokazuje, že se jeho ochrana vztahuje, pokud jde o církevní instituce, právě jen na jejich funkce nábožensko-církevní. Pokud jest určité zařízení církevní zlehčováno nebo sesměšňováno v této své funkci, přísluší mu ochrana podle ustanovení § 303 tr. zák. i, jeví-li se v jiných svých funkcích jako zařízení společenské, hospodářské a pod. Že instituce kněžství církve římsko-katolické jest zařízením nábožensko-církevním, pokud se projevuje v základní funkci kněží jako sprostředkovatelů mezi Bohem a věřícími, jako vykonavatelů bohoslužebných úkonů a jako orgánů, pověřených podle církevního zařízení správou církevních věcí, jest jistě bezesporno. Nalézací soud v souzeném případě zdůrazněním vnější i vnitřní souvislosti mezi karikaturou kněze církve římskokatolické a mezi standardou s protináboženským nápisem vyjádřil jasně, že se urážka kněžské instituce týkala v souzeném případě právě nábožensko-církevní funkce kněžstva, které bylo poznačeno jako zástupce »firmy«, jež byla na standardě blíže naznačena způsobem čelícím zřetelně proti náboženství. Na tomto základě došel tudíž nalézací soud ke správnému závěru, že bylo sesměšněno a zlehčováno zařízení církve římsko-katolické ve smyslu § 303 tr. zák. Že karikatura kněze nebyla oblečena v bohoslužebné mešní roucho, jest bezvýznamné, ano bylo na nábožensko-církevní funkci kněžstva, která má širší obor než výkon bohoslužeb, poukázáno jiným zřetelným způsobem. Pokud se ve zmateční stížnosti tvrdí, že zákon chrání kněze před verbálními a reálními urážkami jen podle druhého odstavce § 303 tr. zák., kdežto mimo knězův úřad jsou prý urážky ty beztrestný, jest stěžovatele k vyvrácení této další právní námitky poukázati na rozdíl v předmětu ochrany podle obojího ustanovení § 303 tr. zák., kdežto podle první věty tohoto § je jím určité církevní zařízení, v souzeném případě kněžská instituce bez ohledu na určitou osobu, jest ve druhé větě chráněna za určitých v zákoně vytčených okolností určitá osoba k této instituci příslušející. Obě ustanovení jsou tudíž v předmětu ochrany do té míry rozdílná, že je nelze ve spolek srovnávati ani z nich navzájem nic dovozovati.

Citace:

č. 4557. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1933, svazek/ročník 14, s. 348-350.