Čís. 11176.


Lze vésti podle předpisů o exekuci na movitosti exekuci na pomník (náhrobek), jenž může býti bez porušení hrobu odstraněn a jenž nebyl určen vlastníkem hřbitova za trvalé příslušenství hrobu. Vyloučena jest však takováto exekuce na hrobku samu, tvořící o sobě hrob.

(Rozh. ze dne 21. listopadu 1931, R I 930/31.)
K vydobytí úplaty za dodaný náhrobek navrhl vymáhající věřitel povolení exekuce zabavením, uschováním a prodejem náhrobku z černé žuly se dvěma svítilnami, dále hrobky a náhrobního kamene a orámování hrobky na hřbitově v L. Soud prvé stolice exekuci povolil, rekursní soud exekuční návrh zamítl. Důvody: Prvý soud, povoluje exekuci, měl za to, že věci uvedené v exekučním návrhu a na hřbitově v L. se nalézající jsou movitými věcmi hmotnými ve smyslu § 249 ex. ř., na nichž lze nabýti exekučního zástavního práva. Rekursní soud nesdílí tento názor prvého soudu. Hrobka s pomníkem a s obrubou, jež byla zřízena na hřbitově k pohřbení a uctění mrtvých, stává se spojením se hřbitovem, majíc podle vůle zřizovatele tam stále zůstati, věcí nemovitou ve smyslu § 297 obč. zák., stává se příslušenstvím hřbitova a proto nelze na ni vésti exekuci ve smyslu § 249 ex. ř. Avšak nehledíc ani k této její vlastnosti, jde o věc extra commercium, kterou, dokud slouží svému účelu, uctění mrtvých, nelze čítati ke statkům podléhajícím volnému nakládání exekuta a nemůže býti předmětem zástavního práva. Bylo by i proti dobrým mravům a byly by porušeny právní city občanstva, kdyby hrobky a pomníky mohly býti exekucí ze hřbitova odstraněny. Nejvyšší soud obnovil usnesení prvého soudu avšak jen, pokud jím byla povolena exekuce na náhrobek (pomník) z černé švédské žuly se dvěma svítilnami; jinak dovolacímu rekursu nevyhověl.
Důvody:
Napadenému usnesení nelze přisvědčiti, že za všech okolností stává se hrobka s obrubou i s pomníkem příslušenstvím hřbitova a tudíž věcí nemovitou, po případě věcí vyloučenou z právního obchodu (res extra commercium) a odňatou disposici dlužníka. Jest rozlišovati především hrobku o sobě tvořící hrob, jež jest nepochybně součástí hřbitova (nemovitosti) a pro tuto svou povahu jest v té příčině vyloučena z exekuce na věci movité. Exekuční návrh nedolíčil údaji podle § 54 čís. 3 ex. ř., potřebnými pro soud exekuci povolující a pro exekuční soud, že odebráním náhrobního kamene a orámování hrobky nebude porušen i hrob, jako součást hřbitova. Bylo proto jeho exekuční návrh v tomto směru zamítnouti. Jinak jest tomu, pokud jest exekuce vedena na pomník (náhrobek) z černé švédské žuly se dvěma svítilnami, který může býti bez porušení hrobu odstraněn a který nepatří ani k věcem v §§ 250 a 251 ex. ř. z exekuce vyloučeným, ani nebyl vlastníkem hlavní věci, t. j. obecního hřbitova, určen za trvalé příslušenství hrobu (§ 294 obč. zák.) a podle doslovu zájemního protokolu starosta obce L. v zastoupení správy hřbitovní s výkonem exekučního zájmu projevil souhlas. Náhrobek (pomník) za tohoto zjištěného stavu věci nepozbyl umístěním na hřbitově povahy věci, jsoucí předmětem právního obchodu i předmětem práva zástavního ve smyslu § 448 obč. zák. Nelze souhlasiti ani s míněním rekursního soudu, že by se exekuce na náhrobek (pomník) příčila dobrým mravům a porušovala právní city, neboť těchto zásad by se mohl spíše dovolávati věřitel, který dodal dlužníku náhrobek na úvěr, kdyby mu bylo upíráno právo z tohoto po případě jedině přístupného majetku dlužníkova dosíci uspokojení.
Citace:
Č. 11176. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1931, svazek/ročník 13/2, s. 497-498.