NPD documents search: Váž. civ., 21 (1939)

Čís. 5348.

Za zmocněnce soukromé firmy ve smyslu § 381, čís. 2 tr. z. možno považovati jen toho, kdo je pověřen ve smyslu hlavy V. obch. zák. uzavříti obchody jménem firmy. Zmocněncem v tomto smyslu není ten, kdo jen sbírá objednávky a odevzdává je zástupci firmy.
Je-li trestný čin, zažalovaný jako zločin, ve skutečnosti jen přečinem, promlčuje se trestní řízení uplynutí tří roků.
(Rozh. ze dne 3. července 1935, Zm IV 75/35.)
Nejvyšší soud trestní věci proti R. P., obžalovanému ze zločinu podvodu, následkem zmateční stížnosti obžalovaného z úřední povinnosti z důvodu zmatečnosti uvedeného v bodě 1 c) § 385 tr. ř. zrušil rozsudek vrchního soudu a podle bodu 3 § 326 tr. ř. zprostil obžalovaného obžaloby pro zločin podvodu podle § 50 tr. nov., § 381, čís. 2 tr. z.
Z důvodů:
Při přezkoumání spisů shledal nejvyšší soud, že obžalovaný byl vrchním soudem uznán vinným zločinem podvodu podle § 50 tr. nov., § 381, čís. 2 tr. z.
Rozsudek co do kvalifikace tohoto trestného činu podle § 381, čís. 2 tr. z. je zmatečný. Podle tohoto zákonného ustanovení byl totiž trestný čin kvalifikován proto, že se ho obžalovaný dopustil jako podzástupce firmy Z., t. j. jako zmocněnec v oboru svého zmocnění.
Za zmocněnce určité soukromé firmy možno považovati jen toho, kdo je pověřen obchody uzavřití jménem firmy ve smyslu hlavy V. obch. zák. Nižší soudy zjistily, že obžalovaný byl řádným podzástupcem poškozené firmy, které sbíral a zasílal objednávky na látku, kterou i zpracovával ve své krejčovské dílně. Ohledně poměru obžalovaného k poškozené firmě vyplývá z rozsudků nižších soudů, že obžalovaný jen sbíral objednávky a odevzdával je zástupci zmíněné firmy J. L-ému. Tato činnost nevykazuje náležitosti obchodního zmocněnce. Kvalifikace zjištěného činu podle čís. 2 § 381 tr. z. je tedy mylná. Přijetím této kvalifikace byl zaviněn zmatek podle bodu 1 b) § 385 tr. ř., k němuž je třeiba hleděti z úřední moci, poněvadž je v neprospěch obžalovaného. V důsledku toho, co bylo uvedeno, je třeba kvalifikovati trestný čin obžalovaného jako přečin podvodu podle § 50 tr. nov., § 380 tr. z.
Trestnost tohoto trestného činu však zatím zanikla promlčením. Podle § 106, odst. 2 tr. z. u přečinů se promlčuje trestní řízení po uplynutí tří roků, pokud ovšem nenastalo přetržení promlčení ve smyslu § 108 tr. z. Podle zjištěných skutečností obžalovaný spáchal svůj čin v roce 1928, první soudní opatření proti pachateli stalo se však až dne 13. ledna 1932. Tříletá lhůta promlčecí tudíž uplynula a zanikla trestnost zmíněného přečinu promlčením. Tím, že obžalovaný byl pro tento čin odsouzen, byl zaviněn zmatek podle § 385, bod 1 c) tr. ř., k němuž jest hleděti z povinnosti úřední (§ 385, odst 2 tr. ř.). Byly proto rozsudky obou soudů nižších stolic zrušeny a obžalovaný byl od obžaloby podle bodu 3 § 326 tr. ř. osvobozen.

Citace:

č. 3678. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/1, s. 485-486.