Čís. 16148.

Smluvy okresných nemocenských poisťovní s lékárnami o úpravě odběru liekov poistencov od jednotlivých lekární možu byť menom okresných nemocenských poisťovní platné sjednané len na spoločnej schódzi představenstva a dozorčieho výboru (§ 67 a) zák. č. 221/1924 Sb. z. a n. v zneni přílohy k vyhláške č. 189/1934 Sb. z. a n.).
(Rozh. z 16. apríla 1937, Rv IV 10/37.)
Podľa obsahu žaloby zakázala Okr. nem. poisfovňa v H. prípisom zo dňa 16. marca 1934 všetkým svojím lekárom v M. nákup liekov u žalujúceho lekárnika a nariadila, aby poznačili na receptoch, že pacienti možu lieky kupovať len v ostatných dvoch lekárňach v M. Žalobník preca vydal lieky poistencom, ktori přišli k němu, a keď žalovaná Okr. nem. poisťovňa v H. nezaplatila tieto lieky, podal na ňu žalobu. Před skončením sporu dňa 4. januára 1935 dohodol sa žalobník so žalovanou stranou, že žalovaná strana zaplatí mu žalobou požadované sumy a žalobník zaplatí žalovanej straně 250 Kč na útratách, ináč boly útraty zrušené, ďalej žalovaná strana sa zaviazala, že s okamžitou platnosťou zavedie dodávanie liekov tak, že každý lekárnik v M. striedave bude vydávať lieky na účet žalovanej strany v turnusoch trojmesačných a začať mal žalobník. Žalobník v dosledku tejto dohody spor proti žalovanej straně zastavil, žalovaná strana zaplatila mu žalobou požadované sumy a žalobník zaplatil žalovanej straně 250 Kč na útraty. Žalovaná strana však dohodu čo do vydania liekov v turnusoch nesplnila a sdělila žalobníkovi, že s dohodou ostatní dvaja lékárnici nesúhlasia a že preto dohodu splniť nemóže. V žalobě, o ktorú ide, žalobník žiaďal zaviazať žalovanú stranu, aby zaviedla v smysle dohody striedavé dodávanie liekov, ďalej aby zaplatila na rok 1935 žalobníkovi 5000 Kč odškodného s úrokami a na každý ďalší rok 5000 Kč s úrokami, kým nezavedie dodávanie liekov v turnusoch v smysle dohody. Oba nižšie sudy žalobu zamietly, lebo zistily, že dohodu zo dňa 4. januára 1937 uzavrel žalobník s bývalým riaditeľom žalovanej strany Rudolfom B., že však návrh riaditeľa Rudolfa B. nebol v spoločnej schodzi představenstva a dozorčieho výboru přijatý a v dósledku toho tvrdená dohoda medzi sporovými stranami po právě nevznikla. Najvyšší súd dovolaciu žiadosť žalobníka zamietol.
Dovody:
Dovolací žádost bylo nutno zamítnouti, neboť nejvyšší soud neshledal zákonného důvodu, aby rozsudek odvolacího soudu byl změněn, účinnosti zbaven anebo rozvázán.
K právnímu posouzení věci se dokládá, že se dohodou potvrzenou dopisem ze 4. ledna 1935 ruší dosavadní zákaz nákupu léků v lékárně žalobcově a upravuje se nákup léků nemocenskou pojišťovnou u lékárníků v M., je to tedy dohoda, kterou se upravuje způsob poskytování léčebné péče (§ 102 zák. č. 221/1924 Sb. z. a n. v znění přílohy k vyhlášce min. soc. péče č. 189/1934 Sb. z. a n.) a spadá každým způsobem pod smlouvy s lékárníky označené v § 67 a) cit. zák. a tak v působnost společné schůze představenstva a dozorčího výboru pojišťovny.

Citace:

č. 16148. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1938, svazek/ročník 19/1, s. 744-745.