NPD documents search: Boh. adm., 11 (1929), sv. 1

Č. 7888.

Pojištění sociální. — Řízení správní (Slovensko): * Předpis § 5 zák. čl. XX:1901, pokud omezuje pořad instancí odvolacích, byl pro opravné řízení v oboru sociálního pojištění derogován §em 239 zák. z 9. října 1924 č. 221 Sb.
(Nález ze dne 18. dubna 1929 č. 7552.)
Věc: Okresní nemocenská pojišťovna v Turč. Sv. Martině proti župnímu úřadu v Turč. Sv. Martině o pojištění pro případ nemoci, invalidity a stáří.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro vady řízení.

Důvody: Stěžující si pojišťovna předepsala plat. výměrem z 9. března 1927 firmě S-ské parotehelne, úč. spol. v S., za její zaměstnance na období od 1. února do 28. února 1927 pojistné nemocenské, invalidní a starobní částkou 5682 Kč 60 h. Odvolání zaměstnavatelčino zamítl okr. úřad v Turč. Sv. Martině výměrem z 9. dubna 1927 jako opožděné, poněvadž bylo podáno po uplynutí 15denní lhůty apelační. Župní úřad v Turč. Sv. Martině nař. rozhodnutím k rekursu firmy výměr ten zrušil a nařídil okresnímu úřadu vynesení meritorního rozhodnutí. V důvodech se praví, že zák. č. 221/24 neobsahuje vůbec žádného ustanovení o odvolací lhůtě, tak že směrodatným musí býti § 189 odst. 3 cit. zák., podle kterého nemohl výměr takový nabýti pravoplatnosti, byl-li do 6 měsíců napaden. Připojeno poučení, že proti rozhodnutí tomu ve smylu § 5 zák. čl. XX:1901 další rekurs není přípustný.
Maje přezkoumati nař. rozhodnutí musil se nss nejprve z povinnosti úřední zabývati otázkou, zdali žal. úřad právem označil tento svůj výrok jako konečné rozhodnutí úřadu správního po rozumu § 5 zák. o ss.
Napadené rozhodnutí jest vydáno ve sporu okr. nemocenské pojišťovny v Turč. Sv. Martině se S-skou parotehelní, úč. spol. v S., o pojistné podle zák. z 9. října 1924 č. 221 Sb. Spory tohoto druhu náleží vzhledem ke kompetenčnímu předpisu § 239 cit. zák. rozhodovati politickým úřadům a v poslední instanci min-u soc. péče. Odstavec druhý § 239 má pak výslovné ustanovení, že proti rozhodnutí druhé stolice, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí prvé stolice, není opravného prostředku. Toto ustanovení § 239 platí pro veškeré rozhodování politických úřadů o opravných prostředcích do výměrů nositelů pojištění, nerozeznává zejména mezi rozhodnutími rázu materielního a rázu formelního.
V daném případě podal zaměstnavatel podle tohoto předpisu opravný prostředek. Bylo proto otázku pořadu instančního posouditi nikoli dle generelní normy § 5 zák. čl. XX:1901, nýbrž dle specielního ustanovení cit. § 239 zák. č. 221/24, jímž pro obor upravený tímto zákonem byla ona dřívější generelní norma derogována. Z řečeného plyne, že z rozhodnutí župního úřadu, které nepotvrdilo rozhodnutí okr. úřadu, bylo přípustno další odvolání k min. soc. péče. Žal. úřad označil své rozhodnutí tedy neprávem za konečné a upřel tím straně možnost domáhati se nápravy v pořadu instančním. Tím byla podružena podstatná forma řízení správního.

Citace:

č. 7888. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1930, svazek/ročník 11/1, s. 629-630.