Čís. 2381.Podmínky zajišťovací exekuce pro budoucí výživné (§ 372 ex. ř.) jsou splněny, byla-li jednou prokázána liknavost dlužníka v placení výživného tím, že splatné výživné muselo býti proti němu vymáháno.(Rozh. ze dne 13. března 1923, Rv II 446/22.)Žalovaná manželka vedla proti žalujícímu manželi již dvakráte exekuci pro neplnění zákonného výživného, načež jí byla povolena zajišťovací exekuce pro výživné, připadající na dobu jednoho roku. Oba nižší soudy žalobu, domáhající se zrušení této exekuce, zamítly, odvolací soud z těchto důvodů: Zákon poskytuje nárokům na výživu zvláštní ochranu vůči liknavosti dlužníka a stanoví k ušetření nákladů, že již v případě jediného vedení exekuce může soud povoliti ohledně budoucně splatných částek exekuci ku zajištění §u 372 ex. ř. V tomto případě však dokonce dvakráte byla vedena exekuce k vydobytí proti dlužníkovi; nic na tom nezáleží, že obě byly po zaplacení zastaveny. Proto právem byla exekuce k zajištění povolena a není příčiny, by byla zrušena.Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.Důvody:Výklad, který dává dovolatel ustanovení §u 372 ex. ř., že totiž zajišťovací exekuce pro budoucí výživné je přípustná jen tehdy, když dluž- ník pokaždé zůstane se splatnými nároky na výživné v prodlení, jest patrně nesprávným. Podmínkou povolení zajišťovací exekuce jest podle tohoto ustanovení jen ta okolnost, že již jednou pro splatné výživnéexekuce proti dlužníku vedena býti musila. Není tedy třeba vyčkávati, až dlužník opětně zůstane se splatným výživným v prodlení, nýbrž stačí, když byla již jednou jeho liknavost prokázána tím, že splatné výživné musilo býti proti němu dobýváno.