Čís. 394.

Ustanovením § 217 obč. zák. zmocněni jsou příbuzní nezletilce i k opravným prostředkům na jeho prospěch, byť by jinak na dotyčném řízení (projednávání pozůstalosti) súčastněni nebyli.
Objeví-li se před vydáním odevzdací listiny nové pozůstalostní jmění, nutno pokračovati v projednání pozůstalosti bez ohledu na dědickou dohodu, k níž bylo již došlo a jež byla poručensky schválena.
(Rozh. ze dne 4. února 1920, R I 472/19.) Při projednání pozůstalosti po Václavu S-ovi uzavřely dne 10. května 1918 dědičky jeho: manželka a nezl. dcera Anna, zastoupená opatrovníkem, dědickou dohodu, jež byla poručenský schválena a dle níž měly tři čtvrtiny pozůstalosti připadnouti dceři, čtvrtina vdově. Účastníci zřekli se vyhotovení a doručení usnesení. Po té, ale ještě před odevzdáním pozůstalosti, oznámil u soudu poručník a matka zůstavitelova Františka S-ová jménem své vnučky, že do pozůstalosti nebylo pojato veškeré jmění, a žádali, by pozůstalost byla doplněna a znovu projednána navrhujíce, by celá pozůstalost byla přiřčena dceři a vdově vyplacena čtvrtina v penězích. Vdova se změnou tou nesouhlasila, přiznávala však. že jest tu jmění, jež nebylo pojato do pozůstalosti. Pozůstalostní soud návrhu nevyhověl a upřev matce zůstavitelově legitimaci k návrhu uvedl v důvodech: Poručník nezletilé byl přítomen při celém jednání pozůstalostním, nenamítal ničeho proti odhadu a souhlasil s dohodou dědickou, jež byla uzavřena se zůstavitelovou vdovou. Dohoda byla poručensky schválena a jest již dávno v právní moci. Dohoda ta jest právním jednáním, jež zavazuje obě strany a nemůže býti změněna proti vůli druhé strany, jež z ní již práv nabyla (§ 1380, 1386 obč. zák.). Nelze tudíž dědickou dohodu proti vůli vdovy měniti, nýbrž bude vydána odevzdací listina ve smyslu dědické dohody, o novém jmění bude pak provedeno zvláštní řízení pozůstalostní. Rekursní soud, odmítnuv stížnost matky zůstavitelovy, vyhověl stížnosti poručníkově potud, že nařídil pozůstalostnímu soudu, by nově objevené jmění pojal do pozůstalosti a ji pak ohledně veškerého jmění zůstavitelova projednal. Důvody: Matka zůstavitelova není v pozůstalosti zúčastněna ani jako dědička ani nezastupuje dle zákona nezletilou jeho dceru a není proto oprávněna, by se jakkoliv zúčastnila na projednání pozůstalosti, jmenovitě nelze jí přiznati oprávnění ku stížnosti (anal. § 472 с. ř. s.). Stížnost poručníkova jest oprávněna, pokud pozůstalostní soud nařídil, by nově objevené jmění bylo zvláště projednáno. Zvláštní projednávání předpisuje § 179 nesp. pat. pouze tehdy, bylo-li jmění objeveno teprve po té, když pozůstalost byla odevzdána a nelze proto ustanovení toho použíti na případ, o nějž tu jde. Naproti tomu dlužno souhlasiti s názorem pozůstalostního soudu, že tím, že nalezeno bylo nové jmění, nelze ničeho měniti na dědické dohodě, poručenským soudem schválené (§§ 861, 1380, 1387 obč. zák.), kdyžtě účastníci, uzavřevše dohodu, zřekli se výslovně toho, by bylo jim doručeno usnesení o dědické dohodě.
Nejvyšší soud vyhověl dovolací stížnosti matky zůstavitelovy a poručníka a zrušil i dědickou dohodu.
Důvody:
Františka S-ová není sice zákonným zástupcem nezl. Anny S-ové, přes to pokládá ji odvolací soud za oprávněnou k podání této dovolací stížnosti, neboť jest babičkou jmenované nezletilé a jako taková má nejen zájem, nýbrž i mravní povinnost dbáti prospěchu své nezletilé příbuzné. Zákon chce totiž chrániti zájmy nezletilých a klade důraz na to, by ve všech důležitých a pochybných případech byli nejbližší příbuzní jich slyšeni (srov. §§ 178, 251, 252 obč. zák. a §§ 185, 203 a 219 nespor. pat.). V § 217 obč. zák. pak stanoví se výslovně, že jsou tito příbuzní oprávněni činiti oznámení u soudu. Že toto ustanovení zákona dlužno v zájmu nezletilců vykládati extensivně tak, že příbuzní jsou oprávněni též ku podání stížnosti, plyne nejen z povahy věci, nýbrž i ze slov zákona, který nerozeznává, zda jde o soud první či vyšší stolice. Rekursní soud odmítl sice stížnost Františky S-ové do usnesení první stolice, nepokládaje ji neprávem za legitimovanou, vyřídil však věcně i její stížnost tím, že zabýval se vývody této stížnosti, podané současně též poručníkem svrchu zmíněné nezletilé. Netřeba tudíž nařizovati soudu rekursnímu. aby o stížnosti Františky S-ové věcně rozhodl. Ve věci samé nelze přisvědčiti důsledkům, které rekursní soud vyvodil ze skutečnosti, že se účastníci zřekli vyhotovení a doručení soudního usnesení. Projednání pozůstalosti po Václavu S-ovi nebylo dosud skončeno, ježto odevzdací listina vydána nebyla. Skutečnost, že se vyskytlo nové, dosud neznámé jmění pozůstalostní, přivodila nutnost, by toto nové jmění pojato bylo do inventáře pozůstalostního a by o veškerém jmění, do pozůstalosti náležejícím se pokračovalo v projednání pozůstalosti, ježto zvláštní oddělené projednání pozůstalosti o části jmění před odevzdáním pozůstalosti jest vyloučeno (§ 179 nesp. pat. a contrario), jak správně byl již vytkl rekursní soud. V důsledku nového projednání pozůstalosti a nového zjištění úhrnného pozůstalostního jmění změní se podklad, na němž byla účastníky uzavřena úmluva ze dne 10. května 1918, a nelze proto účastníkům odpírati právo, by svá původní prohlášení měnili, po případě od nich ustupovali, ježto právě ona prohlášení, jakož i zmíněná úmluva se staly v předpokladu, že do jmění pozůstalostního náležejí jen předměty uvedené v tehdejším inventáři, a projednání pozůstalosti, třeba i dle dohody stran provedené, nabude právomoci až vejitím odevzdací listiny, na základě jeho vydané, v moc práva. Musil proto dovolací soud zrušiti zmíněné ujednání o rozdělení pozůstalosti ze dne 10. května 1918 a v důsledku toho i poručenské schválení, jehož se tomuto ujednání ohledně nezl. Anny S-ové dostalo.

Citace:

č. 394. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1922, svazek/ročník 2, s. 87-89.