NPD documents search: Váž. tr., 21 (1939)

Čís. 6328.

Spoluviny na shluknuti připojením se k vybízitelům (§ 280 tr. zák.) se dopouštějí všichni účastníci zástupu, který uposlechl výzvy ve smyslu § 279 tr. zák. a hnul se proti četníkům.
(Rozh. ze dne 23. února 1939, Zm I 68/39.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zamítl zmateční stížnost obžalovaného do rozsudku krajského soudu, pokud jím byl stěžovatel uznán vinným přečinem shluknutí podle § 279 tr. zák.
Důvody:
Zmateční stížnost dovolává se zmatků čís. 5, 9 a) § 281 tr. ř. Bezdůvodně. Napadený rozsudek zjistil, že před budovou okresního úřadu, v níž je i četnická stanice, demonstroval zástup asi osmdesáti lidí proti odvodům do pracovních táborů;
že ze zástupu padly výkřiky: »Zaopatřte naše děti, to jsou koncentrační tábory, to je fašistické zařízení«;
že vrchní strážmistr B. vyšel ven se dvěma četníky a vybízel zástup k rozchodu;
na to padly výkřiky: »Pryč s četníky, jděte s bodly pryč«.
B. vyzval zástup jménem zákona, aby se rozešel, ale zástup se hnul proti četníkům, kteří museli ustoupiti ke vchodu.
Posléze uvedené výkřiky za oné situace byly nepochybně vybízením ke zprotivení se četníkům po rozumu § 279 tr. zák. Hnul-li se pak po této výzvě zástup — v němž byl v prvních řadách i stěžovatel — proti četníkům, uposlechnuv uvedené výzvy, jak rozsudek zřejmě předpokládá, připojili se všichni účastníci zástupu, tedy i stěžovatel následkem onoho vybídnutí, k vybízitelůin pro společné zprotivení se, a dopustili se tak všichni, tedy i stěžovatel, spoluviny na shluknutí podle § 280 tr. zák.
Poněvadž pak tato spoluvina je stejně trestná jako přečin shluknutí podle § 279 tr. zák., jímž byl stěžovatel uznán vinným, nemůže míti jeho zmateční stížnost úspěch, třebaže má pravdu, pokud námitkou, že nemůže býti řeči o tom, že stěžovatel tím, že se nevzdálil ze zástupu, vybízel více lidi ke společné pomoci nebo ke zprotivení se, zřetelně naznačuje, že nebylo zjištěno, že stěžovatel sám (nějakým svým výkřikem) vybízel k posléze uvedenému jednání. Předpokládáť zmateční stížnost, že obžalovaný byl zkrácen ve svých právech (§ 281, posl. odst. tr. ř.).
Zjištění rozsudku, že se stěžovatel na výzvu k rozchodu mohl vzdáliti, není v rozporu, nýbrž v souhlase s údajem svědka B., že lidé mohli odejíti ještě když vyklízeli ulici, poněvadž s počátku nebyla zatažena celá ulice a do stran mohl se každý (tedy i ti, kteří byli v prvních řadách) ze zástupu vzdáliti.
To nevylučuje okolnost B-em dále potvrzená a rozsudkem nehodnocená, že teprve v ulici u Střelnice, kde nastalo uvolnění, mohlo býti přikročeno ke zjištění hlavních vinníků (kteří sami byli v popředí davu a nejvíce křičeli).

Citace:

Čís. 6328. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1940, svazek/ročník 21, s. 53-54.