Čís. 4103.

Ponechav zboží dalšímu odběrateli, třebas se slevou, dal kupitel na jevo, že se nechce domáhati zrušení kupu z důvodu správy, třebas byl před tím zboží pozastavil.
Umluveno-li zaslání zboží do ciziny bez překládání, počíná lhůta čl. 347 obch. zák., až zásilka dojde do cizozemského místa určení.
(Rozh. ze dne 27. srpna 1924, Rv I 1037/24.)
Žalobce dodal žalovanému vagon dřeva, jež tento prodal do ciziny. Ježto kupitel žalovaného zboží pozastavil, dal je i žalovaný žalobci k disposici. Později však dohodl se žalovaný se svým kupitelem v ten rozum, že mu poskytl slevu z ceny, by zboží podržel. Žalobě na zaplacení kupní ceny bylo vyhověno soudy všech tří stolic, Nejvyšším soudem z těchto důvodů:
Nesprávné právní posouzení spatřuje dovolatel v tom, že odvolací soud z té okolnosti, že žalovaný nezachoval se dle čl. 348 obch. zák., neponechav koupené zboží k disposici prodatele, vyvozuje jeho povinnost k zaplacení kupní ceny. Neprávem. Odvolací soud nevyvozuje povinnost k placení kupní ceny z opomenutí žalovaného dle čl. 347 a 348 obch. zák., nýbrž z kupní smlouvy. Právem však praví, že nemůže se žalovaný brániti proti placení kupní ceny z důvodu vadnosti dodávky, když s ní disponoval a tím zboží schválil. Dle §u 1413 obč. zák. není kupitel povinen přijmouti zboží vadné. Odmítl-li zboží vadné právem, nenastala ovšem povinnost k placení kupní ceny, protože smlouva není splněna. Žalovaný sice odmítl, přijati zaslané mu zboží jako splnění, dav je k disposici, ale toto odmítnutí odvolal mlčky tím, že později se s kupitelem řeziva K-em dohodl tak, že mu slevu z kupní ceny poskytl, aby dřevo podržel a tedy s dřevem disponoval. To dovolatel sám v dovolání připouští. Takový čin však nelze dle §u 863 obč. zák. vyložiti jinak, než, že jím beze všech pochyb žalovaný dal na jevo, že již na odmítnutí zásilky netrvá a ji jako splnění kupu přijímá, třebas dal ji před tím k disposici. Přijal-li kupitel zásilku, mohl by ovšem, oznámě vadu dle čl. 347 obch. zák. žádati za zrušení kupu dle pravidel §u 932 obč. zák., kdyby totiž zásilka byla vadna tak, že není k řádnému použití a vady jsou neodstranitelny. Ale toho ani žalovaný netvrdí, ba on tím, že ponechal dřevo svému odběrateli K-ovi se slevou, dal také zřejmě na jevo, že ani zrušení kupu z důvodu správy se domáhati nechce (§ 863 obč. zák.). Usuzuje tedy odvolací soud zcela správně, že žalovaný tím, že dřevo ponechal svému odběrateli K-ovi a dohodl se s ním o slevě, zřejmě zboží jako splnění kupu přijal a i od vrácení jeho a zrušení kupu upustil. Trvá-li však kup, je kupitel povinen k zaplacení kupní ceny. Nesprávným je ovšem úsudek odvolacího soudu, že prodejem K-ovi, stal-li se tento dříve, než zboží bylo přijato, a odesláním zboží na jeho adresu, bylo zboží schváleno. Tomu by tak bylo jen tehdy, kdyby žalovaný měl povinnost ve stanici určení zboží zkoumati a bylo to dle kupeckého zvyku obvyklé. Tomu však dle posudku znalce tak není, a zkoumání exportních zásilek dřeva určených k přímému odeslání do ciziny bez překládání, ponechává se kupiteli dle řádného chodu obchodu, až zásilka dojde do cizozemského místa určení. Nelze proto usuzovati v tomto případě, že zcizením zboží (před dodáním) a odesláním jeho bez zkoumání a vytčení vad bylo schváleno.

Citace:

č. 4103. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/2, s. 169-170.