NPD documents search: Boh. adm., 5 (1923), sv. 2

Č. 2766.

Spolkové právo (Slovensko): I. Nepotvrzení stanov spolku po právu již existujícího, předložených k revisi, není samo o sobě právním důvodem k rozpuštění spolku (§ 113 ústavní listiny). — II. Nečinnost spolku sama o sobě není důvodem k jeho rozpuštění.
(Nález ze dne 16. října 1923 č. 17053.) Prejudikatura: Boh. 2117 adm.
Věc: Vdova po Arpádu K. v Prešově (adv. Dr. Bedř. Mautner z Prahy) proti ministru s plnou mocí pro správu Slovenska o rozpuštění spolku.
Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody:
Žal. úřad opřel rozhodnutí svoje o dva důvody: jednak že nebyly schváleny stanovy, předložené stěžujícím si spolkem k revisi ve smyslu nař. ministra pro Slovensko z 23. února 1921 č. 569 adm. III., jednak že spolek neprojevuje žádné činnosti.
Žádný z těchto důvodů nemohl nss uznati za dostatečný, aby mohlo býti vysloveno rozpuštění spolku.
Dle § 113, odst. 2 úst. list. může býti spolek rozpuštěn jen tehdy, když jeho činností byl porušen trestní zákon nebo veřejný pokoj a řád. Okolnost, že ministr pro Slov. neschválil stanovy existujícího spolku v onom znění, jak je spolek ten přepracoval a předložil k revisi ve smyslu shora uvedeného min. nař., mohla by snad vésti k rozpuštění spolku, kdyby činnost spolku podle starých, býv. uher. úřady schválených stanov nedala se srovnati s právním řádem republiky čsl., avšak neschválení nových stanov samo o sobě beze zjištění dotčených okolností nemůže býti uznáno za dostatečný zákonný důvod pro rozpuštění spolku.
Rovněž nečinnost spolku mohla by snad za zvláštních okolností chovati v sobě porušení trestního řádu nebo veřejného pokoje a řádu, avšak beze zjištění takovýchto zvláštních okolností nelze ani nečinnost spolku uznati za důvod dle § 113 úst. list. dostatečný, aby spolek bylo možno po právu rozpustiti.
Ze zkoumání soudu příslušejícího vymyká se otázka, zda řečený spolek snad dle platných svých stanov následkem nečinnosti nezanikl, neboť nař. rozhodnutí neobsahuje výroku takového, kterýž by ovšem neměl povahu aktu právní bytí spolku ničícího, nýbrž jevil by se jako výrok právní zánik spolku pouze konstatující.
Nař. rozhodnutí naopak zbavujíc spolek jeho právní existence jeví se jako akt konstitutivní, který může zákonnou oporu čerpati jen z § 113 úst. listiny a musí proto podle tohoto ustanovení zákonného býti hodnocen.
Ježto však — jak svrchu vyloženo — za dané podstaty skutkové nař. rozhodnutí cit. předpisem zákonným opříti nelze, bylo nutno zrušiti je pro nezákonnost.

Citace:

č. 2766. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5/2, s. 769-770.