NPD documents search: Váž. civ., 16 (1934), sv. 1

Čís. 10620.

Směnečný zákon ze dne 13. prosince 1927, čís. 1 sb. z. a n. na rok 1928.
Podepsal-li příjemce směnku opatřenou již domiciliátem, jinak však nevyplněnou, nebyl majitel směnky oprávněn změniti napotom svémocně doložku o domiciliátu. Lhostejno, že umístnění směnky odporovalo ujednání stran. Příjemce, jenž podepsal směnku před paděláním, jest zavázán podle původního pravého obsahu směnky. Nebyla-li směnka předložena k placení a protestována u domiciliáta, má to v zápětí ztrátu směnečných práv proti příjemci.
(Rozh. ze dne 13. března 1931, Rv I 224/31).
Proti směnečnému platebnímu příkazu namítli žalovaní Jan a Magda Z-ovi 1. zfalšování směnky, poněvadž nepodepsali směnku, na níž byla doložka »splatno u vystavitelů Jana a Magdy Z-ových v Praze«, nýbrž podepsali in bianco směnku, na níž byly uvedeny jejich adresy a domicil směnky »splatno u České banky Union v Praze«; 2. nedostatek protestu, poněvadž směnka byla domicilována u České banky Union v Praze. Oba nižší soudy ponechaly směnečný platební příkaz v platnosti.
Nejvyšší soud směnečný platební příkaz zrušil.
Důvody:
Dovolatelé napadají rozsudek odvolacího soudu pro nesprávné právní posouzení věci (čís. 4 § 503 c. ř. s.). Dovolání nelze upříti oprávnění, neboť odvolací soud neposoudil věc po právní stránce správně, dospěv k úsudku, že nemůže býti řeči o sfalšování směnky. Podle zjištění procesního soudu prvé stolice, jež nebylo napadeno, podepsali dovolatelé zažalovanou směnku jako akceptanti, když již byla opatřena doložkou »splatno u České banky Union v Praze«, kdežto jinak vyplněna nebyla. Žalobci byli ovšem oprávněni vyplniti směnku, avšak jen potud, pokud ještě nebyla vyplněna, neboť jen potud byla blanko-směnkou, nebyli však oprávněni svémocně, bez souhlasu dovolatelů změniti doložku o domiciliátu. Učinili-li tak, jak soudy nižších stolic bylo zjištěno, jde o sfalšování směnky podle § 78 a 79 směn. zák. s veškerými důsledky tamtéž vytčenými. Dovolatelé, kteří podepsali směnku před sfalšováním, jsou proto zavázáni podle původního pravého obsahu, neboť svým podpisem kryli jen tehdejší obsah (srovnej Rouček, Právo směnečné bod 104). Podle původního obsahu směnky byla jmenována jako domiciliát Česká banka Union v Praze (§ 22 směn. zák.). Dle § 39 směn. zák. měla směnka býti předložena ku placení domiciliátovi a tamtéž protestována a, poněvadž se tak nestalo, má opomenutí protestace pro neplacení u domiciliáta v zápětí ztrátu směnečných práv proti dovolatelům jako příjemcům. Nesejde na tom, že snad umístnění směnky u České banky Union v Praze odporovalo ujednání stran. Žalobci měli odmítnouti směnku nevyhovující tomuto ujednání a žádati na dovolatelech směnku mu vyhovující, neučinili-li tak, nemohli tímto opomenutím nabýti práva svémocně změniti obsah směnky takovým způsobem, by vyhověla ujednání. Učinili-li tak přes to, jde o sfalšování směnky, jak již shora bylo podotknuto.

Citace:

Čís. 10620. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1932, svazek/ročník 13/1, s. 383-384.