NPD documents search: Boh. adm., 6 (1924), sv. 2

Č. 4002.

Státní zaměstnanci: Kterým dnem jest státního zaměstnance považovati za pensionovaného?
(Nález ze dne 9. října 1924 č. 15472).
Věc: Emil S. proti ministerstvu spravedlnosti (min. taj. Dr. Arn. Böhm) o zaopatřovací požitky.
Výrok: Pokud stížnost naříká nepřiznání 75% zvýšení pensijního základu dle usnesení min. rady z 27. dubna 1922, odmítá se jako nepřípustná. Pokud však nař. rozhodnutí zamítlo nárok st-lův na použití zák. z 20. prosince 1922 č. 394 Sb., zrušuje se pro nezákonnost.
Důvody: — — — —
Pokud stížnost směřuje proti výroku žal. úřadu, kterým zamítnuto odvolání st-lovo z výnosu presidia vrch. soudu zem., nepoznávajícího st-li nárok na výměru pensijních požitků podle zák. z 20. prosince 1922 č. 394 Sb., bylo ji uznati za odůvodněnou. St-l dovozuje nárok svůj na zaopatřovací požitky dle zák. tohoto z té okolnosti, že mu dekret o dání do výslužby byl doručen teprve dne 4. ledna 1923, tedy již za platnosti zmíněného zák.
žal. úřad opírá své rozhodnutí o předpis § 47, odst. 2. služ. pragmatiky, z něhož usuzuje, že nutno míti v daném případě st-le za pensionovaného již posledním dnem měsíce prosince 1922, kdyžtě byl o svém sproštění vyrozuměn dekretem okr. soudu ve V. z 31. prosince 1922 a tohoto dne byl také služby sproštěn. Ale tento názor nemohl nss sdíleti. Zmíněný předpis zákonný, podle něhož ovšem nutno spornou otázku posuzovati proto, že není jiné přesnější normy, která by stanovila, kterým okamžikem se úředník pokládá za daného do výslužby (není jí zejména také v předpisech §§ 75 a násl. služ. pragm., jednajících o přeložení na dočasný a trvalý odpočinek), ustanovuje, že se při jinakém rozvázání služebního poměru než úmrtím zastaví platy jeho posledním dnem měsíce, ve kterém úředník z tohoto poměru skutečně vystoupil a dekretem byl ho sprostěn.
Aplikuje-li se tento předpis na pensionování a respektuje-li se také ustanovení § 7, odst. 1. služ. pragm., dospěje se nutně k závěru, že pensionování úředníka je uskutečněno v tom měsíci, ve kterém mu byl doručen dekret, jímž byl sproštěn svého aktivního služebního poměru pro nastalé dání do výslužby a ve kterém z poměru toho skutečně také vystoupil.
V daném případě není sporu o tom, že dekret presidia vrch. soudu zem. ze 17. listopadu 1922, kterým bylo vysloveno, že se st-li povoluje k jeho žádosti přeložení na trvalý odpočinek a poukazují se mu počí- najíc 1. lednem 1923 zaopatřovací požitky dle předpisů r. 1922 platných, byl st-li doručen teprve dne 4. ledna 1923 a že mu dne 31. prosince 1922 dodáno bylo toliko oznámení okresního soudu ve V. z 31. prosince 1922 tohoto znění: »Dle telefonického vyzvání presidia krajského soudu v P. sprošťují Vás dnešním dnem služby.«
Tímto postupem nebyly splněny náležitosti nutné podle ustanovení 2. odst. § 47 služ. pragm. jako předpoklad skutečného pensionování st-lova již v měsíci prosinci 1922. Neboť pouhé sdělení, jehož se st-li dne 31. prosince 1922 dostalo od přednosty okr. soudu ve V., že jej k vyzvání presidia kraj. soudu v P. sprošťuje dnem tím služby — bez udání jakéhokoliv důvodu, zejména bez nejmenšího vztahu na pendentní akt pensionování st-le — nemůže nahraditi výrok o rozvázání služebního poměru st-lova a nelze v tom, že st-l následkem sproštění svého dne 1. ledna 1923 již službu nekonal, shledávati skutečné vystoupení st-le ze služ. poměru, jehož je ve smyslu 2. odst § 47 služ. pragm. potřebí k pensionování jako podmínce pro zastavení platů posledním dnem měsíce, v němž se pensinování stalo.
Nezáleželp ovšem na tom, že v dekretu okr. soudu ve V. z 31. prosince 1922 nebyl obsažen výpočet pensijních požitků st-lových, neboť není zákonného ustanovení, že by státní zaměstnanec musil — jak se st-l s poukazem na praxi domnívá — předem obdržeti dekret o vyměření zaopatřovacích požitků a pak teprve že by smělo následovat jeho sproštění. Ale nezbytným předpokladem pro to, aby se mohlo mluviti o skutečném dání úředníka do výslužby, jest, aby to bylo vůči úředníkovi určitě vysloveno. To se vůči st-li v prosinci 1922 nestalo. Pouhé sproštění služby dnem 31. prosince 1922, které mohlo míti příčiny různé, výrok ten nemohlo nahraditi. Byl-li však st-li dekret o dání do výslužby doručen teprve dne 4. ledna 1923, stalo se tak již za platnosti zák. z 20. prosince 1922 č. 394 Sb. (§ 22) a bylo proto odpočivné požitky st-li vyměřiti podle tohoto zák....

Citace:

č. 4002. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/2, s. 559-560.