NPD documents search: Váž. civ., 3 (1921)

Čís. 1257.

Soud opatrovnický není při výběru opatrovníka osoby, zbavené svéprávnosti, omezen předpisy § 259 obč. zák. Jest se však říditi předpisem § 261 věta druhá obč. zák.
(Rozh. ze dne 25. října 1921, R I 1275/21.)
Příbuzní opatrovance, usnesením ze dne 20. září 1918 úplně zbaveného svéprávnosti, žádali dne 19. dubna 1919 na soudě, by místo dosavadního opatrovníka zřízen byl opatrovník z nejbližšího příbuzenstva. Návrh ten však vyřízen nebyl. V červnu 1921 žádal pak blízký příbuzný opatrovancův, by sám byl ustanoven opatrovníkem. Soud prvé stolice návrh zamítl. Rekursní soud napadené usnesení zrušil a vrátil věc prvému soudu, by o ní dále jednal. Důvody: Dle §§ 261 a 281 obč. zák. může opatrovnický soud kdykoliv — tedy bez ohledu na lhůtu § 259 obč. zák. — opatrovnický úřad opatrovníku odníti, uzná-li, že je toho potřebí pro bezpečnost osoby nebo jmění opatrovance. O takový případ tu zajisté jde, neboť příbuzní choromyslného v podání ze dne 17. dubna 1919 žádali právě vzhledem ke značným nákladům dosavadního opatrovnictva za zřízení opatrovníka z příbuzenstva, kterýžto návrh dostatečně odůvodněn byl, když dosavadní opatrovník sám ve svém podání ze dne 20. ledna 1920 poukazuje na to, že příjmy ze jmění opatrovance nedostačují na to, aby opatrovanec byl chován na druhé třídě v ústavě choromyslných, a navrhl, aby soud opatrovnický uvažoval o tom, aby opatrovanec dán byl na třídu nižší, k čemuž také skutečně došlo, takže zajisté je důvod, aby se uvažovalo také o tom, by se vydání s vedením dosavodního opatrovníka dosud spojená, jež nejsou v nijakém poměru ku jmění opatrovance, snížila tak, aby tím výživa opatrovance netrpěla. Měl tedy prvý soudce dříve, než vydal usnesení o návrhu, o nějž nyní jde, výslechem příbuzných, kteří již tehdy dali popud ku změně v osobě opatrovníka, zjistiti, zda návrh činí se za jejich souhlasu, a ho pak vyříditi, a o vyřízení všechny účastníky vyrozuměti.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu. Důvody:
Ustanovení druhé věty § 259 obč. zák. nelze zde ovšem užíti a to jednak proto, poněvadž tato věta vztahuje se jen na toho příbuzného, který se přihlásil, že poručenství — pokud se týče podle § 281 obč. zák. opatrovnictví — převezme, Miloslav K. však přihlásil se teprve po lhůtě, uvedené v druhé větě § 259, jednak i proto, poněvadž podle § 7 řádu o zbavení svéprávnosti (cís. nař. ze dne 28. června 1916, čís. 207 ř. zák.) a vysvětlivek k tomuto § 7, obsažených na stránce 253. věstníku ministerstva spravedlnosti z roku 1916, soud opatrovnický při výběru opatrovníka osoby, zbavené svéprávnosti, není omezen předpisy § 259 obč. zák. Avšak rekursní soud právem poukázal na ustanovení § 261 obč. zák.; zdali jsou zde podmínky druhé věty tohoto § 261, pokud se týče § 254 obč. zák., nebylo zjištěno a soud prvé stolice se vůbec nezabýval touto otázkou, ač vzhledem na ustanovení odstavce čís. 5 § 2 cís. patentu ze dne 9. srpna 1854, čís. 208 ř. zák. jest toho třeba.

Citace:

č. 1257. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1923, svazek/ročník 3, s. 732-733.