NPD documents search: Váž. civ., 16 (1934), sv. 1

Čís. 13250.

Byl-li po pravoplatném povolení opětné dražby (§ 154 ex. ř.) zamítnut návrh vymáhajícího věřitele na zrušení exekuce, nelze bývalému vydražiteli přiznati oprávnění k rekursu, třebaže mu hrozí náhrada za útraty a škody uvedené v § 155 ex. ř.
(Rozh. ze dne 3. února 1934, R I 1273/33.)
Po pravoplatném povolení opětné dražby navrhl vymáhající věřitel zrušení exekuce. Soud prvé stolice návrhu vyhověl, rekursní soud návrh zamítl.
Nejvyšší soud odmítl rekurs bývalého vydražitele. Důvody:
K rekursu v exekučních věcech jsou oprávněny jen osoby na exekučním řízení zúčastněné, vymáhající věřitel a dlužník, třetí osoby však jen tehdy, bylo-li jim právo k rekursu v jednotlivém případě zákonem zvláště propůjčeno, nebo byly-li aspoň napadeným usnesením ve svých právech způsobem zákonu se příčícím dotčeny, nebo jim uděleny nepřípustné příkazy. Těchto předpokladů v tomto případě není. Nejde o zrušení opětné dražby, kteréhožto řízení je vydražitel ovšem účastníkem, pročež mu také podle § 154 (2) ex. ř. je propůjčeno právo si stěžovali do povolení opětné dražby. V souzeném případě však byla opětná dražba již pravoplatně povolena, čímž pozbyla první dražba účinnosti (§ 154 druhý odstavec ex. ř.). Teprve potom podala vymáhající věřitelka podle § 39 čís. 6 ex. ř. návrh na zrušení exekuce, jemuž první soud vyhověl, rekursní soud však nevyhověl. V tomto řízení o zrušení exekuce jest bývalý vydražitel osobou třetí, jemuž nelze přiznati oprávnění k do volacímu rekursu. Nevyhověním návrhu vymáhajícího věřitele na zrušení exekuce nebylo porušeno nějaké právo bývalého vydražitele a nelze o takovém porušení mluvili ani z důvodu, že mu pak hrozí náhrada za útraty a škody v § 155 ex. ř. uvedené, neboť povinnost k jejich náhradě není důsledkem exekuce proti povinnému k vydobytí určité pohledávky, nýbrž obmeškalosti vydražitele v plnění povinností dražebními podmínkami, pokud se týče příklepem mu uložených, a vydražitel nemůže těžiti z vlastní liknavosti a domáhati se zrušení exekuce, by tak uvedené náhrady stanovené ve prospěch rozvrhové podstaty (nikoli vymáhajícího věřitele) byl zproštěn. Dovolací rekurs vydražitelův je tedy nepřípustný a bylo jej podle §§ 526 druhý odstavec a 78 ex. ř. odmítnouti.

Citace:

Čís. 13250. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1935, svazek/ročník 16/1, s. 161-162.