Čís. 14262.

Daň domovní a pozemková z nemovitosti, která jest ve spoluvlastnictví, postihuje celá jednoho každého ze spoluvlastníků a jest ji při vydražení ideální části nemovitosti přikázati celou částkou z nejvyššího podání.
Exekuční poplatek jsoucí příslušenstvím daní ne starších než dvouletých má s nimi stejné pořadí přednostní.
(Rozh. ze dne 23. března 1935, R I 73/35.)
Prvý soud, rozděluje nejvyšší podání, nepřikázal československému státu nic na přihlášené daně domovní a pozemkovou, úroky a exekuční pohledávky. K rekursu československého státu přikázal rekursní soud československému státu v přednostním pořadí na tyto daně, pokud nebyly starší než 2 léta před příklepem 591 Kč 35 h, jinak rekursu nevyhověl. Důvody: Dle § 265 zák. o přímých daních bylo v přednostním pořadí přiznati Československému státu daň domovní a pozemkovou za poslední dvě léta před příklepem, tedy za dobu od 7. června 1932 do 7. června 1934, ale pouze polovici částek uvedených ve vykonatelném výkaze nedoplatků z 30. května 1934, poněvadž výkaz se týká dlužníků, vydražena však byla pouze polovice, patřící do konkursní podstaty Františka N-a.
Nejvyšší soud vyhověl částečně dovolacímu rekursu československého státu a přikázal Československému státu z nejvyššího podání v přednostním pořadí podle přihlášky berního úřadu v H. ze dne 30. května 1934 na domovní a pozemkové dani ne starší 2 let ode dne příklepu i s úroky z prodlení celou daňovou pohledávku, totiž 118270 Kč a dále na exekučním poplatku za léta 1932/33 Kč 16360, úhrnem 134530 Kč.
Důvody:
Dovolací rekurs jest opodstatněn, pokud jeho vývody směřují proti tomu, že byla na přiznané daně a úroky přikázána jen polovice, a že nebyl přiznán přihlášený exekuční poplatek. V prvém směru plyne z ustanovení § 119 odstavec 3 zákona ze dne 15. června 1927 čís. 76 Sb. z. a n. o přímých daních (úsudkem z opaku), že spoluvlastníci hmotně nerozdělené budovy tvoří dohromady jeden daňový podmět (srov. vlád. nař. ze dne 20. prosince 1927 čís. 175 sb. z. a n. k § 119 odst. 1, 2 zákona o přímých daních). Následkem toho postihuje jednoho každého ze spoluvlastníků celá daňová povinnost, a bylo proto i při vydražení polovice nemovitosti přikázati tudíž přihlášené celé daně s úroky, pokud byly přiznány. Přikázati bylo tudíž celých 1182 Kč 70 h místo jen polovice 591 Kč 35 h. V druhém směru jest patrno z přihlášky berního úřadu v H. ze dne 30. května 1934, že byl přihlášen exekuční poplatek za léta 1932/33, takže jest příslušenstvím daní ne starších než dvouletých a má podle § 265 odstavec 1 zákona o přímých daních stejné s nimi pořadí přednostní. Bylo jej proto přikázati v přihlášené výši 163 Kč 60 h.

Citace:

č. 14262. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1936, svazek/ročník 17, s. 270-271.